Santini-Aichel, Jan Blažej

Popis

Dědeček Jana Santiniho se jmenoval Antonín Aichel. Pocházel z městečka Roveredo poblíž jezera Lugano. Toto městečko za Antonínova života neslo německé jméno Aichel. Dědeček budoucího slavného architekta přišel do Čech ve 30. letech 17. století, aby se věnoval zednickému řemeslu. 6. listopadu 1635 se v malostranském farním kostele sv. Václava oženil s Kristýnou Ostovou z Plzně. Ke svému křestnímu jménu připojil jméno Aichel. Poznamenejme, že dnešní Roveredo leží v jižním Švýcarsku.

Otec Jana Santiniho se jmenoval Santini Aichel. Pokřtěn byl 23. října 1652 v Praze. Oproti svému otci dosáhl vyšší mety v zaměstnání, byl totiž kameníkem, což byla práce více uznávaná než zedník. Se svým celoživotním přítelem Adamem Kulichem pracoval na řadě významných staveb, dnes památek. Získal práci na Hradčanech, kam se také přestěhoval - bydlel v jednom z malých domků za Jelením příkopem. 27. 10. 1675 se oženil s Alžbětou Thimovou. Narodily se jim tři děti, nejstarší syn se jmenoval Jan Blažej. V roce 1680 se stal malostranským měšťanem a roku 1686 koupil dům U tří hvězd na Pohořelci. Santini Aichel umírá předčasně v roce 1702.

Syn Santiniho Aichela jménem Jan se narodil jako nejstarší. Tehdy byla už rodina Aichelova jakožto rodina kamenická vysoce vážená. Syna pokřtili hned druhého dne v chrámu sv. Víta jménem Jan Blažej Aichl. Do vínku mu hned na začátku života byl přisouzen handicap - narodil se na část těla ochrnutý a chromý, což mu později nedovolilo úspěšně po otci převzít kamenickou dílnu. Kameníkem se přesto vyučil spolu s bratrem Františkem, ale studoval také malířství, pravděpodobně u Kristiána Schrödera. Toto studium ale v něm nezanechalo žádných stop. Kristián Schröder také žádným vynikajícím malířem nebyl, s jistotou mu nemůže být připsáno žádné velké malířské dílo. Studoval u něj také Petr Brandl, nicméně byl tehdy jeho osmým žákem, který studia nedokončil. Přesto se Kristián Schröder objevuje v Santiniho životě významně, jak uvidíme dále.

Další osobou, která ovlivnila budoucí život Jana Blažeje Aichla (všimněte si, ještě nemá příjmení Santini) byl Jean Baptiste Mathey, architekt pražského arcibiskupa Jana Bedřicha z Valdštejna. Tento muž, původně malíř z francouzského Dijonu, se stal stavebním architektem v Římě, kde působil 20 let. V roce 1675 přichází do Čech, kde podstatným způsobem ovlivňuje ve stylu vrcholně barokního akademismu české stavitelství. Právě Jean Baptiste Mathey zřejmě přijal do učení Jana Blažeje. Syn Aichelův nemohl vykonávat fyzicky těžkou práci kameníka, avšak práci s kamenem jednak měl v genech, jednak ji znal z otcovy dílny, takže byl připraven myšlenkově na studium architektury více než dobře.

R. 1691 Mathey navrhl kostel Panny Marie Oettingské v dnešní Nerudově ulici na Malé Straně, což byla pro Jana Blažeje další inspirace. V učení získával nové podněty, smysl pro geometrii, kterou dnes nazýváme deskriptivní, byl poučen o architektonických formách a kompozičních sestavách, znal teoreticky vše podstatné o aktuálním architektonickém dění v Římě. A tak když Mathey r. 1695 odchází do rodné Francie, vítězí v Janu Blažejovi touha po přímé italské zkušenosti a vyráží - jak tehdy bylo obvyklé - na vandr, nebo chcete-li: tovaryšskou cestu.

Navštívil Vídeň, Pasov i Salzburg, pak se dostal do Milána, kde ho zaujala dostavba gotické katedrály. Při pobytu v Turíně se seznámil se stavbami Guarina Guariniho. Rovněž Guarini se teoreticky zabýval gotickou architekturou a v jeho dílech najdeme četné konstrukční gotismy. Jeho stavby byly záměrně komplikované a vynikaly vysoce působivou prací se světlem. A to byla další živá voda pro myšlenky Jana Blažeje. Nyní už ho budeme nazývat Santini. Jméno po otci si přidal právě v Itálii. Podotkněme, že osobně s Guarinim se Santini v Itálii setkat nemohl. Guarini zemřel r. 1683, tedy 13 let před Santiniho "vandrem".

Poté Santini dorazil do Říma, kde ho plně zaujalo dílo o generaci staršího genia římského baroka Francesca Borrominiho. Podotněme, že ani s touto osobností se nemohl setkat osobně, neboť Borromini zemřel r. 1667. Avšak Borrominiho dílo, které bořilo konvence, zcela zřejmě poznamenalo další Santiniho profesní život. Borromini jako jeden z prvních na stavbách vytvořil barokní podélnou centrálu, zprohýbal průčelí, v jeho stavbách zcela nově dochází k vazbě a prostupování vnitřních prostor. Borromini stavby např. sestávají z elipsovitých půdorysů, které pronikají mezi sebe, nejsou skloubené a ani nezanechávají jasné spojení, takže nevíme, kde začínají a kde končí. Borromini vytvořil ilusionistickou perspektivu a skvěle si pohrává s dekoracemi, jako dekorace u něj funguje třeba i řada sloupů.

Dokážeme si tedy představit, jak "nabitý" se Santini z Itálie vrací. Začal rozumět stavitelství katedrál. Znal baroko i gotiku a ve svém budoucím profesním životě je skvěle spojil. Stal se tvůrcem barokní gotiky - jak?

V roce 1700 už Santini samostatně stavěl, projektoval a měl vlastní peníze, tzn. byl členem některého ze stavitelských cechů a vlastnil stavební firmu. V činnosti navazoval na architekta J. B. Matheye (ten zemřel r. 1696), po jeho smrti některé projekty přebral a dokončil, přebral i Matheyův okruh stavebníků a částečně navázal i na jeho styl. Santinimu se dařilo a v roce 1705 koupil Valkounský dům (čp. 211) v Nerudově ulici za 3000 zlatých v hotovosti. O dva roky později koupil i sousední dům U Zlaté číše (čp. 212) a oba domy spojil.

Po smrti Kristiána Schrödera si Santini roku 1707 vzal za ženu jeho dceru Veroniku Alžbětu. S Veronikou měl čtyři děti, ale všichni tři synové zemřeli na souchotiny ještě jako děti a zbyla jen dcera Anna Veronika (* 1713). Když v roce 1720 manželka Veronika zemřela, oženil se s jihočeskou šlechtičnou Antonií Ignatií Chřepickou z Modliškovic a získal tak povýšení do šlechtického stavu. S ní měl v roce 1721 dceru Janu Ludmilu a v roce své smrti syna Jana Ignáce Rochuse.

Santini po r. 1700 měl štěstí na zadavatele staveb. Do čela benediktýnských, cisterciáckých a premonstrátských klášterů se dostali mimořádně inteligentní, umělecky i ekonomicky založení lidé. Jakmile Santini dostal první zakázky na Zbraslavi a na Sedleci, dostával pak další doporučení. Zcela mimořádně do Santiniho života zasáhla spolupráce se žďárským opatem Václavem Vejmluvou. Na Vysočině (a pro stejný řád i v Plasích) Santini pracoval soustavně od r. 1706 do své smrti r. 1723. Zde také na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou vytvořil své vrcholné dílo, projekt kostela, dnes zapsaného na seznam památek pod ochranou UNESCO. Mezitím sedlecký opat doporučil Santiniho svému kolegovi do Želivi. Opat Václav Vejmluva pak předává zprávu o stavitelově genialitě do premonstrátského kláštera v Zábrdovicích, a proto Santini uskutečňuje zakázky na majetcích zábrdovických mnichů ve Křtinách a v Rajhradě. Posléze opat benediktinského kláštera v Kladrubech u Stříbra vypsal na přestavbu klášterního kostela v roce 1710 "výběrové řízení" a k účasti vyzval dva nejvýznamnější pražské architekty své doby: Kryštofa Dientzenhofera a Jana Blažeje Santiniho Aichela. K realizaci zvolil Santiniho návrh i přesto, že byl nákladnější.

Činnost pro velké církevní instituce (připomeňme alespoň ještě theatinskou kolej v Praze, klášter benediktinek u sv. Jiří v Praze, biskupství v Hradci Králové) zabírá větší část Santiniho tvorby. Mezi světskými stavebníky měl zákazníků méně. Jmenujme Norberta Leopolda, hraběte Kolowrata-Libštejnského a oba jeho syny, pro které stavěl v Praze, Rychnově nad Kněžnou, Dolním Ročově nebo Deštném, či Jeronýma hraběte Colloredo-Wallsee. Nejkrásnějším zámkem Jana Blažeje Santiniho Aichela je pak Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou pro Františka Ferdinanda hraběte Kinského.

Nyní pojednejme souhrnně o Santiniho tvorbě. Na oficiálním dokladu o získání malostranského měšťanství ze dne 20. října 1705 se Jan Blažej Santini Aichel podepsal jako "malíř a architekt". Oběma těmto profesím se vyučil u Jeana Baptiste Matheye do roku 1695. Téměř jisté je, že malířstvím se vůbec nezabýval. Zato jeho dílo architekta je velkolepé, originální, strhující co do kvality i množství uskutečněných staveb. Bylo jich s jistotou přes 80! Byl vynikajícím kreslířem (byl to výsledek vyučení na malíře, talent na výtvarno nebo "jen" pečlivost?), neboť u mnoha staveb se dochovaly jím zhotovené stavební plány. Mají mimořádnou geometrickou a výtvarnou úroveň. Sledujeme-li Santiniho výkresy, snadno pochopíme jeho cit pro detail, schopnost myslet v souvislostech a odpoutání se od tradičních linií. Tak např. známý půdorys vrcholného Santiniho díla - kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou - je "úplně obyčejně", ale přitom čistě a přesně konstruován kružítkem na ploše papíru. Kompozice půdorysu je logická, konstrukce využívá zlatých řezů, poloměry jednotlivých užitých kružnic se liší v celých násobcích. Přitom půdorysy i řezy v kolmé vertikální rovině ani nevyvolávají dojem, že se jedná o "těžkou" stavbu, ale spíše o nehmotnou spleť linií, která se otevírá do vesmíru.

Co je velmi obtížně pochopitelné pro laika zajatého "betonovou pravoúhlou džunglí" 20. a 21. století, je Santiniho geniální odhad průchodu světla projektovanou stavbou, která je plná křivek a záhybů, a dokonalý odhad nosnosti stavby.

Santini projektoval výhradně na českém území, takže v době vrcholného baroka přispěl k originálnímu obrazu Čech a Moravy na mapě světa, k obrazu, který se uchoval dodnes.

Uveďme nejvýznamnější Santiniho stavby (u některých je autorství doloženo, u jiných vyplývá z rozboru slohu stavby, který provedli znalci) - tato část textu doslovně citována podle http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Bla%C5%BEej_Santini-Aichel, 14.3. 2012:

Deštné v Orlických horách, Kostel svaté Máří Magdaleny, 1723, novostavba. Autorství nedoloženo, charakter stavby a korespondence svědčí pro jeho přiznání.
Horní Bobrová, část obce Bobrová, kostel sv. Petra a Pavla, 1714-1722, přestavba. Autorství nedoloženo, vyplývá ze slohového rozboru.
Horušice, bývalá rezidence sedleckého kláštera cisterciáků, kolem roku 1720, novostavba. Autorství není přímo doloženo. Kompozice výrazně odpovídá autorovu stylu.
Hořiněves, zámek, po 1720 přestavba a přístavba. Autorství není doloženo. Příznačné santiniovské rysy směřují k jeho uznání.
Hubenov, hospodářský dvůr s opatským zámečkem, 1728-1734, 1738, novostavba. Autorsky není doloženo, koncepce svědčí pro zahrnutí do jeho děl.
Humpolec, farní kostel sv. Mikuláše, 1716, 1721-1722, oprava a přestavba. Autorství vyplývá ze slohového rozboru stavby.
Hradec Králové, biskupská rezidence v Hradci Králové, 1715-1719, novostavba zadní části objektu. Autorství doloženo jen údaji z evidence výdajů, ale celá koncepce západního křídla dokládá Santiniho dílo.
Hradec Králové, kaple sv. Klimenta, 1714-1717, novostavba. Autorství nedoloženo, vyplývá ze slohové argumentace.
Chlumec nad Cidlinou, zámecká kaple Zvěstování P. Marie, asi po 1730, novostavba dle staršího projektu. Autorství nedoloženo, styl přes změny detailů je nesporně santinovský.
Chlumec nad Cidlinou, zámek Karlova Koruna, 1721–1723, novostavba. Autorství doloženo záznamem z roku 1734.
Chotouň, Kostel svatého Prokopa, 1708–10, novostavba. Autorství doloženo.
Chrast u Chrudimi, kostel Nejsvětější Trojice, před 1717, dílčí úprava kněžiště. Autorství není doloženo, vyplývá ze slohového rozboru úprav.
Chrašice, včleněno do města Chrast u Chrudimi, kostel sv. Martina, do 1720, přestavba a dostavba. Autorství není archivně doloženo, vyplývá ze slohového rozboru.
Kalec, hospodářský dvůr s opatským zámečkem, do 1716, novostavba. Autorství není prameny doloženo, ale kompozice odpovídá jeho stylu.
Kladruby u Stříbra, klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie, svatého Wolfganga a svatého Benedikta, 1711-1721, oprava a přestavba. Autorství je archivně doloženo. Velmi působivá barokní gotizace románské baziliky z chrámu vytvořila interiérově i exteriérově velmi pozoruhodnou stavbu.
Kozojedy, kostel sv. Mikuláše, 1724-1727, přestavba a dostavba. Autorství není přímo doloženo. Styl zejména řešení průčelí kostela odpovídá autorově pozdní tvorbě.
Křtiny (okres Blansko) poutní Chrám Jména Panny Marie a někdejšího premonstrátského proboštství, 1718-1750, novostavba s dílčími změnami. Autorství není archivně doloženo, všeobecně přijímáno pro celkovou koncepci. Křtinský areál je vynalézavým řešením v barokní architektuře i v oblasti krajinného urbanismu. Stavbu realizoval brněnský stavitel František Benedikt Klíčník.
Lázně Bělohrad, zámek, 1720-1722, přestavba a dostavba. Autorství nedoloženo, po slohovém rozboru zahrnul v roce 1971 historik umění Viktor Kotrba.
Mariánská Týnice, proboštství s poutním kostelem Zvěstování Panny Marie zvané dle uctívané sochy "Panny Marie od anděla pozdravené", 1710, 1720-1764, novostavba. Autorství nepřímo doloženo prameny. Architektura poutního areálu je symbolem uměleckého bohatství charakterizující období vrcholného baroka u nás.
Mladé Bříště, kostel sv. Jana Křtitele, 1726, oprava. Autorství nedoloženo, ze slohového rozboru vyplývá, že východiskem oprav byl starší Santiniho návrh.
Mladotice (okres Plzeň-sever), Kaple Jména Panny Marie, 1708–1710, novostavba. Autorství nepřímo doloženo prameny. Drobná architektura náleží k předním příkladům základních formálních rysů Santiniho architektury.
Nadryby, výklenková kaple, do 1725, novostavba. Autorství není doloženo prameny, vyplývá ze slohového rozboru.
Nebřeziny, rezidence kláštera v Plasech, Kondelův dům, do 1723, novostavba. Autorství není přímo doloženo. Zajímavé půdorysné i objemové formy nevelkého zámečku mají nepochybně santinovský charakter. Objekt byl barbarsky poničen novodobou adaptací, dnes slouží jako rodinný dům.
Obyčtov, kostel Navštívení Panny Marie na půdorysu želvy, projekt do 1723, realizace 1730-1734, Autorství není přímo doloženo, vyplývá z architektonického tvaru stavby. Stavbu prováděl zřejmě Santiniho epigon stavitel František Witinhofer, který působil ve Žďáru nad Sázavou a okolí.
Ostrov nad Oslavou, panská hospoda na půdorysu ve tvaru W a hospodářský dvůr, kolem roku 1720, novostavba. Autorství není přímo doloženo, neobvyklá konfigurace hlavní budovy odpovídá Santiniho projekčním výkonům.
Ostrov u Stříbra, část obce města Kostelec, (okres Tachov), kaple sv. Vojtěcha, do 1728, novostavba. Autorství není archivně doloženo, vyplývá ze slohového charakteru stavby.
Panenské Břežany, kaple sv. Anny, 1705-1707, novostavba. Autorství doloženo. Břežanská kaple je řazena mezi nejvýznamnější stavby celého evropského baroka.
Plasy, konvent cisterciáckého kláštera, 1710-1740, novostavba. Autorství doloženo prameny. Rozsáhlé projektované stavební změny v areálu plaského kláštera představují přehled koncepcí v duchu vrcholně barokních architektonických principů. Na projektech a realizaci se podílelí téměř všichni významní architekti té doby u nás Jan Baptista Mathey, Jan Blažej Santini-Aichel a Kilián Ignác Dientzenhofer.
Plasy, projekt klášterního kostela, konventu a urbanistického režimu celého areálu kláštera, do 1710, realizováno jenom částečně v letech 1710-1740. Autorství je doloženo. Santiniho koncepci řešení celého areálu kláštera podává plán uložený v klášterním archivu v rakouském Zwettlu.
Pohled (okres Havlíčkův Brod), 1714, proboštství kláštera cisterciaček, Vallis S. Mariae "Údolí blahoslavené Panny Marie", 1710-1714, novostavba. Autorství doloženo.
Bílá Hora (Praha), poutní areál P. Marie Vítězné, 1710-1714, dostavba a úprava stavby. Autorství nedoloženo, odpovídá charakteru Santiniho díla.
Praha-Hradčany, Pražský hrad, Kapitulní děkanství, 1705–06, přestavba. Autorství doloženo. Průčelí je vzorovým charakteristickým projevem Santiniho stylu.
Praha-Hradčany, Pražský hrad, katedrála sv. Víta, mramorová prolamovaná chórová mříž oddělující presbytář od hlavní lodi, 1716, realizoval Ondřej Kraner. Autorství není doloženo. Zdůvodněně připsal historik umění Viktor Kotrba.
Praha-Malá Strana, Colloredovský (Schönbornský) palác (čp.365-III), přestavba. Autorství nedoloženo, kompozice uličního průčelí má Santiniho charakteristické rysy. Na vrcholně barokní přestavbě se v dřívější etapě projekčně podílel architekt Giovanni Battista Alliprandi.
Praha-Malá Strana, Nerudova, Kolovratský (Thunovský) palác, (čp.213-III), (dnes sídlo Italského velvyslanectví), projekt 1706, výstavba 1716–21, novostavba. Autorský doloženo.
Praha-Malá Strana, kostel P.Marie Božské Prozřetelnosti. 1703-1717, provádění stavby s dílčími změnami staršího projektu patrně architekta Jeana Baptiste Matheye. Autorství doloženo.
Praha-Malá Strana, Morzinský palác, (čp.256-III), 1713-1714, přestavba. Autorství nedoloženo, zdůvodněně připsal v roce 1938 architekt a historik architektury Oldřich Stefan.
Praha-Malá Strana, Valkounský dům, (čp.211-III), po 1705, přestavba, Autorsky nedoloženo, průčelí svědčí pro Santiniho návrh.
Praha-Nové Město, Karlov, tzv. Svaté schody u Kostela Panny Marie a svatého Karla Velikého při klášteře augustiniánů, 1708–11, novostavba. Autorství nedoloženo, připsáno již v roce 1936, podpořeno skvělou analýzou v roce 1976 historikem umění Janem Mukem ml.
Rajhrad, kostel Povýšení sv. Kříže, projekt kolem roku 1720, realizace 1765-1766, přestavba a částečná novostavba. Autorství nedoloženo, řada znaků prokazuje, že je zcela autentickým projevem Santiniho představivosti.
Rajhrad, proboštský kostel sv. Petra a Pavla, 1722-1730, novostavba s výjimkou západního průčelí. Autorství doloženo.
Rajhrad, projekt proboštství a konventu benediktinů, po 1721, návrh a částečná realizace. Autorství doloženo Santiniho vlastními půdorysy uloženými ve státní knihovně v Bamberku. Realizace František Benedikt Klíčník.
Rychnov nad Kněžnou, kostel Nejsvětější Trojice, 1714-1715, novostavba průčelí kostela. Autorství nedoloženo, představa hlavní dominanty jako centrály je pro Santiniho charakteristická.
Rychnov nad Kněžnou, zámecká jízdárna, do 1723, novostavba, Autorství nedoloženo, vyplývá ze slohového charakteru stavby.
Rychnov nad Kněžnou, zámek, 1719-1724, přestavba a dostavba, Autorství není přímo archivně doloženo, vyplývá z osobitého a pro Santiniho typického řešení.
Sedlec u Kutné Hory, hřbitovní kostel Všech svatých, kolem roku 1710, oprava a úprava. Autorství nedoloženo, vyplývá ze slohového charakteru stavby.
Sedlec u Kutné Hory, klášterní Kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele, 1703-1708, přestavba a náročná obnova středověkého chrámu. Autorství doloženo, stavba je první známou barokně-gotickou realizací na níž * * Santini plně rozvinul genialitu svého pojetí, které mu zajistilo další úkoly, jimiž ho doslova zahrnuli nejnáročnější stavebníci vrcholového baroka u nás.
Skapce, bývalá rezidence kladrubských opatů, novostavba z roku 1718 resp. 1728. Autorství není archivně doloženo, dochované dokumenty svědčí pro pozdní Santiniho dílo. Užitková adaptace po roce 1960 významně negativně ovlivnila historickou a uměleckou hodnotu stavby.
Slapy, kostel sv. Petra a Pavla, do 1716, přestavba. Autorství nedoloženo, vyplývá ze slohového charakteru stavby.
Všehrdy, kostel sv. Prokopa, do 1732, přestavba a dostavba. Autorství nedoloženo, ač byla realizace téměř 10 let po autorově smrti, vyznačuje pozoruhodnou uměleckou propracovanost a Santiniho styl.
Vyklantice, kostel sv. Jana Nepomuckého, projekt 1722, do 1727 realizace. Autorství nedoloženo, přes změny při realizaci je zcela zřetelná návaznost na Santiniho dispoziční typ a tvarosloví.
Zbraslav, konvent cisterciáckého kláštera, 1700-1732, novostavba, provedeno částečně. Autorství doloženo. Podoba konventu dokládá, že Santiniho osobní charakteristické pojetí architektury bylo již v prvních dílech.
Zvole (okres Žďár nad Sázavou), kostel sv. Václava, 1713-1717, přestavba a dílčí dostavba. Autorství nedoloženo, vyplývá ze slohového charakteru stavby. Kostel patří k nejpozoruhodnějším drobným Santiniho dílům.
Žďár nad Sázavou, Dolní hřbitov, 1709, novostavba. Autorství nedoloženo, vyplývá i přes pozdější úpravy ze slohového charakteru stavby.
Žďár nad Sázavou, hospodářský dvůr zvaný "Lyra", před 1722, novostavba. Autorství nedoloženo, vyplývá z celkové koncepce areálu.
Žďár nad Sázavou, hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice, kolem roku 1715, přístavba sakristie. Autorství nedoloženo, vyplývá ze stylu a podoby stavbičky.
Žďár nad Sázavou, klášter, konírna bývalé šlechtické akademie, do 1722, novostavba, Autorství nedoloženo, vyplývá ze slohového charakteru stavby.
Žďár nad Sázavou, Poutní Kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře komplex s ambity, bránami a kaplemi, 1719–1722, ambity dokončeny až po roce 1735, novostavba. Autorsky doloženo. V rámci děl Jana Blažeje Santiniho-Aichela představuje osobitě nejvyhraněnější realizaci a vyvrcholení Santiniho tvorby.
Již v roce 1994 byl zapsán do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Žďár nad Sázavou, klášter, prelatura kláštera, vstupní křídlo a hlavní průčelí, 1722–1727 novostavba, částečně přestavěná. Autorství nedoloženo, vyplývá ze stylu a celkové podoby stavby.
Žďár nad Sázavou, klášter, úpravy klášterního kostela baziliky Nanebevzetí Panny Marie a svatého Mikuláše, po roce 1706, částečně přestavba interiéru. Autorství doloženo jen nepřímo, vyplývá z charakteristických santinovsky odvážných detailů přestavby.
Žďár nad Sázavou, klášter, studniční stavení konventu, asi kolem 1710, Autorství nedoloženo, vyplývá ze slohového charakteru detailů.
Želiv, oprava a dostavba klášterního kostela Narození Panny Marie, 1714–1720. Autorství archivně doloženo.
Želiv, oprava hřbitovního kostela s. Petra a Pavla, do roku 1719. Autorství nedoloženo, vyplývá ze stylu, zejména řešení štítu západního průčelí stavby.

Podle: http://www.santini.cz/, 12.3. 2012
http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Bla%C5%BEej_Santini-Aichel, 14.3. 2012