Řetězový most přes Lužnici u Stádlece

Unikátní technická památka, kterou se podařilo zachránit před zkázou


V jižních Čechách mezi Táborem a Bechyní se na řece Lužnici ukrývá technická památka mimořádného významu s výrazně zajímavými dějinami.

První polovina 19. století je v jižních Čechách mimořádně plodná na technický pokrok. Zmíníme alespoň počátek provozu koněspřežné železnice mezi Českými Budějovicemi a Linzem r. 1832. O této dějinné události ví kdekdo. O mostu na řece Lužnici, který původně překlenoval Vltavu a na němž lze dokumentovat technický pokrok i péči o památky, se ví ve všeobecném povědomí podstatně méně. Ale pěkně popořádku.

R. 1847 byl podle projektu inženýra Gassnera a B. Schnircha postaven u Podolska nad Vltavou řetězový most. Začal sloužit na důležité obchodní cestě z Bavorska do Haliče. Dřívější přívoz byl nepoužitelný při chodu ledů a za vysokého stavu vody. To ostatně na Vltavě, jak známe z novodobé historie, je naprosto obvyklé. Formani před postavením mostu při nemožnosti použít přívoz jezdili oklikou přes Týn nad Vltavou nebo až do Prahy, kde byly nejbližší možnosti, jak Vltavu překonat.

Připomeňme, že řetězový most byl tehdy v Evropě běžným technickým řešením. Na českém území stál například i v Praze, Žatci, Lokti a ve Strážnici.

Řetězový most v Podolsku na staré obchodní stezce sloužil dálkové dopravě až do r. 1943. Tehdy byl v jeho těsné blízkosti postaven mohutný železobetonový "větší bratr". Na tehdejší poměry se jednalo o technický zázrak. Nový Podolský most překlenul Vltavu ve výšce 58 m, dlouhý byl 510 m a slouží poctivě dodnes na silnici Písek - Tábor. Nějakou dobu tedy v Podolsku existovaly mosty dva.

Na začátku 60. let 20. století bylo rozhodnuto, že údolí Vltavy u Podolska bude nemilosrdně využito pro stavbu Orlické vodní nádrže. Vzácné památce, řetězovému mostu u Podolska, hrozilo zaplavení. Naštěstí zvítězil rozum a most byl r. 1959 prohlášen za národní technickou památku a někdy kolem r. 1964 rozebrán. Předtím byl každý kvádr očíslován, podobně se stalo i s dalšími součástkami. Vzhledem k tomu, že kvádrů bylo 2000 a ocelových součástek 1100, jednalo se o mimořádný dokumentační počin. Deset let most čekal rozebrán. Některé namalované číslice smyla povětrnost, některé kvádry byly poničeny, část ocelových dílů zrezivěla.

Mezitím odborníci jednali o možnosti postavit most na novém místě. Byla zamítnuta zahraniční nabídka na koupi památky, byla postupně vyřazována místa na nové umístění, až zvítězila myšlenka most znovu postavit v malebném údolí Lužnice u brodu u Markova mlýna pod vesnicí Stádlec. Most byl znovu v provozu od roku 1974 a tím začal psát nové dějiny. Ale stavba nebyla jednoduchá, neboť část kvádrů a ocelových dílů bylo nutno vyrobit znovu.

Dnes je most využíván chodci, cyklisty a auty s hmotností do 2,5 tuny. Obdivují jej také vodáci splouvající Lužnici.

Základní nosnou konstrukci představují čtyři řetězy ve dvou dvojicích, které nesou dva pylony, každý tvaru brány o půdorysu 4 krát 9 metrů. Výška pylonů nad vozovkou činí 10 metrů. Zajímavá je vozovka na mostě. Je zhotovena z mohutných dřevěných trámů. Při přejezdu auta vydává most dřevěné zvuky a chvěje se. Rozkmitat vozovku ale dokáže i skupina chodců.

Lávka pod mostem má inspekční účel, též slouží pro vstup dělníků při drobných opravách.

Podle:

http://libri.cz/databaze/mosty/heslo.php?id=949, 18. 10. 2015

Plicka, K. (1961): Vltava, Orbis Praha, s. 94


Umístění

GPS souřadnice

49°22'2.422"N 14°30'52.487"E

Adresa

Stádlec, Malšice 391 62

Google Maps | Mapy.cz

Katastrální území
Stádlec, Dobřejice
Nadmořská výška
375 m.n.m.
Základní číselné údaje
Původní most v Podolsku byl postaven r. 1847. Přemístění k Lužnici vyvrcholilo jeho znovuotevřením r. 1974. Most sestává z 2000 kvádrů a 1100 ocelových částí, je 90 m dlouhý a 8 m široký.

Přístup

Příjezd vlakem

Jeďte nejdříve do Tábora, kde přestupte na vlak mířící po historické trati do Bechyně. Vystupte na zastávce Čenkov u Malšic.

Příjezd jinou hromadnou dopravou

K mostu nevede žádná autobusová linka. Můžete se dopravit buď do Stádlece (zastávka Stádlec., nám.) nebo do Dobřejic (zastávka Malšice, Dobřejice). Od obou zastávek pak je nutno dojít pěšky necelé 2 km.

Příjezd osobním autem, parkování

Autem lze dojet k mostu z obou břehů řeky. Můžete přijet od Stádlece i od Dobřejic. Parkování doporučujeme na levém břehu, tj. ve směru od Dobřejic.

Příjezd zájezdového autobusu, parkování busu

Autobus může parkovat jen na pravém břehu. Přes most ale jet nesmí a musí se vrátit zpět přes Dobřejice.

Přístup pěšky

Z Čenkova u Malšic, žel. zast.: jděte po silnici přes Dobřejice, pak po žluté značce, celkem 5 

Z Bechyně: nádherný výlet podél Lužnice, zpočátku po červené značce, z Dobronice u Bechyně po modré nebo po červené, celkem 13 km. Od mostu pečlivě promyslete možnosti návratu, např. na vlak do Čenkova u Malšic. Při vícedenním putování lze využít i vodácká tábořiště u řeky, např. v  Dobronici u Bechyně. 

Ze Stádlece: po silnici necelé 2 km. 

Příjezd na kole, parkování kol

Most je běžně pro cyklisty dostupný po silnici z Dobřejic nebo ze Stádlece.  Turistické stezky vedené po březích Lužnice mají mnoho nesjízdných úseků.

Poznámky pro vozíčkáře

Pokud přijede vozíčkář k mostu autem, může si jej prohlédnout, pokud má doprovod. Dřevěné fošny na vozovce mostu nejsou pro vozík ideálně sjízdné.

Přispěvatelé:

Jan Harmata
Vytvořeno:
Naposledy upraveno:
Datum poslední návštěvy redakce v terénu