Zadní synagoga v Třebíči

Židovská čtvrť v Třebíči je první čistě židovskou památkou zapsanou v seznamu světového přírodního a kulturního dědictví mimo Izrael. Přitom chybělo málo a celá část města byla smazána ze zemského povrchu a nahrazena panelovou výstavbou. 

Židé se usadili v Třebíči pravděpodobně už v raném středověku. Přišli nejspíše přes Alpy nebo přes Balkán a hledali vhodné podmínky pro život. V Třebíči je našli na levém břehu řeky Jihlavy, když předtím stísněná místa mezi skálou a vodním tokem jiní obyvatelé opustili zejména kvůli stálé hrozbě povodní. 

První zmínka o Židech ve městě se datuje k roku 1410. V kronice nedaleké Jihlavy se píše, že Podklášteří a židovské město nechali vypálit Hynek Jevišovský a Jan Sokol z Lamberka. 

Židé byli zručnými řemeslníky i obchodníky. Dokázali si vybudovat mezi skálou zvanou Hrádek a řekou osobité osídlení s křivolakými uličkami a dlažbou z říčních valounů. Měli ale zakázáno čtvrť plošně rozšiřovat. A proto si na domcích stavěli nástavby a patra. R. 1724 mělo židovské město 95 domů, o které se ale dělilo 209 majitelů. Lidé tu žili v neuvěřitelně stísněných podmínkách. Známe např. písemnou zmínku o kuchyni s rozměry 1 krát 1 metr, kde se u přípravy jídla střídalo 6 hospodyní. 

I když Židé a křesťané by si měli být ve víře blízcí, nebylo tomu vždy tak ve skutečnosti. Původ odtažitosti křesťanů se odvíjí od přesvědčení, že za smrt Ježíše Krista nesou vinu Židé. 

A z toho vyplývalo nelehké postavení Židů ve společnosti. 

R. 1551 Ferdinand I. vydává královské nařízení, kterým nařizovat označení Židů žlutým znamením. Židé byli často vyháněni ze svých domovů, ale v Třebíči se tyto události vyhnuly. Ale museli často platit a často dvojnásobné poplatky než křesťané. Například za odpuštění roboty, za provozování živnosti, za špitál, za hřbitov, za možnost nabízet zboží na trhu. A když městem táhla cizí armáda - pruská nebo napoleonská - skládali se na výpalné za celé město, což samozřejmě křesťanům nevadilo. Také ale platili za možnost mít více dětí. 

Podle zprávy z r. 1618 také víme, že Židé směli provozovat jen některá řemesla: koželužství, pálení kořalky, výrobu rukavic, vetešnictví a půjčování peněz na úrok.

Za třicetileté války se Židům v l. 1639-42 podařilo postavit barokní synagogu (dnešní Přední synagoga). Zadní synagoga ještě nestála. Pak r. 1663 několik domů vyloupili Turci, ale obyvatelům se podařilo na sklonku 17. století (patrně kolem r. 1663) postavit další synagogu (dnešní Zadní synagoga). 

R. 1759 celkem 184 domů v židovské čtvrti zničil požár, ale začátkem 19. století se uvádí, že v Třebíči žilo 1170 Židů (početně převažovali nad ostatním obyvatelstvem), nepochybně největší koncentrace na Moravě. Rok 1848 znamenal ale i pro ně značné uvolnění. Židé se začínají stěhovat do Brna, do Prahy, do Vídně a v Třebíči jich už nikdy nebylo tolik. Část se jich ale odstěhovala "jen" na pravý břeh řeky do lepších domů. A naopak, opuštěné domy začali (zvláště v období po r. 1918) vlastnit dělníci, kteří pracovali v okolních továrnách. V té době už Židů bylo ale ve městě tak málo, že ani synagogu nevyužívali. Bylo v ní skladiště firmy Isaak Herman Subak, která vlastnila blízkou koželužnu. 

Za II. světové války odjely z Třebíče dva transporty. Bylo v nich celkem 300 Židů, domů se jich roku 1945 vrátilo jen 10, ostatní zahynuli v nacistických koncentračních táborech. Ti neměli sílu na obnovení komunity a ve městě nezůstali. 

R. 1952 byla přestavěna Přední synagoga na kostel církve českobratrské. Do čtvrti se nastěhovali po válce noví lidé a přitom místo svůj genius loci neztratilo. Zadní synagoga chátrala. 

V dobách socialismu již téměř bylo rozhodnuto všech 124 domů v třebíčské židovské čtvrti zbourat a postavit tady paneláky. Nakonec byly zbourány jen 4 domy. Zachována zůstala radnice, rabinát, škola, špitál, chudobinec, dvě synagogy, ale také prampouchy, což byly veřejné průchody sklepeními domů. Projekt obnovy Zadní synagogy zpracoval v l. 1987-88 Harald Čadílek. 

Rekonstrukce Zadní synagogy proběhla v l. 1989 - 97. Zaplatilo ji město Třebíč a ministerstvo kultury. Protože ve městě neexistuje komunita věřících, byla synagoga otevřena jako muzeum, do něhož byl zahrnut i sousední dům. Obnovu i kvalitu díla laici i odborníci cení velmi vysoko. Otevření synagogy bylo nepochybně základním kamenem v mozaice událostí, které vyvrcholily roku 2003 zapsáním Třebíče do seznamu kulturního a přírodního dědictví UNESCO. V seznamu figuruje židovská čtvrť, židovský hřbitov a bazilika sv. Prokopa. 

V synagoze se ve dvou expozicích nachází asi 60 předmětů, které byly zachráněny před holocaustem a byly uloženy v depozitáři pražského židovského muzea. Na 11 panelech je zdokumentován vývoj židovské čtvrti. Návštěvníci uvidí v prostoru synagogy část pro muže a galerii pro ženy. 

Sousední dům patřil židovské rodině Selligmanna Bauera. Objekty domu a synagogy byly propojeny už dříve. Přes dům čp. 77 vedlo schodiště z ulice na ženskou galerii synagogy, spojovací dveře byly v patře. I dnes návštěvníci ze ženské galerie projdou do sousedního domu těmito dveřmi (a pak zpět).

Do domu se podařilo nainstalovat vybavení z l. 1918-38, představuje se tu tradiční, nepříliš majetná domácnost. Část exponátů zapůjčilo Muzeum Vysočiny, část se podařilo získat od starožitníků, část nashromáždil Fond Třebíč, kopie obrazů jsou zapůjčeny ze Židovského muzea v Praze.

Návštěvníky určitě zaujme místnost, kde je prostřeno ke tradičnímu tradičnímu židovskému svátku šabatu, šatník tehdejších obyvatel domu, svatební smlouva, zajímavé postřehy o postavení ženy v životě Židů a malý obchod v přízemí se zbožím s originál platidly - penězi z 1. republiky.

Podle:
Newsletter Regionální rady Jihovýchod 01/2013, Úřad Regionální rady Jihovýchod Brno, str. 13

Židovská čtvrť v Třebíči, materiál Informačního a turistického centra Třebíč, nedatováno

Zadní synagoga, materiál Informačního a turistického centra Třebíč, nedatováno

Přední synagoga, materiál Informačního a turistického centra Třebíč, nedatováno

Zmenšený svět, In Gorinfo 3/2008, autor článku neuveden