Zámek Mníšek pod Brdy

První zmínka o Mníšku se objevuje v díle Karla IV. Majestas Carolina, zemském zákoníku, kterým se panovník mj. snažil určit, co je královským majetkem. Mníšek zařadil mezi méně významná korunní zboží, která se nesměla dát do zástavy na dobu nepřesahující 10 let. Dodejme, že r. 1355 šlechta na sněmu Karlův návrh zamítla. Pro místní dějiny je zmínka o Mníšku důležitým záznamem, protože je první svého druhu. 

R. 1372 se Mníšek skutečně objevuje v zástavě litevského knížete Jindřicha, který tou dobou pobýval v Čechách. Na počátku 15. století Mníšek jako zástavu držel purkrabí na hradě Žebráku Jan z Lestkova. Tomu ji ale Václav IV. změnil na manství s právem lovu v dobříšských lesích. 

Tehdy měl Mníšek podobu tvrze a výše uvedeným rozhodnutím krále se vyčlenil z dobříšského panství. Z roku 1425 se zachovala zpráva, že Jan z Lestkova staví věž. Dále víme, že v husitských válkách stál Jan z Lestkova na straně katolíků. R. 1437 král Zikmund stvrdil Mníšek jako majetek Předbora z Řepnice. Jeho rodinní následovníci si majetek rozdělili a jeden z nich, Petr, zámek jakožto svůj díl prodal Janu Vratislavu z Mitrovic a na Skřipli. Tento majitel dosáhl r. 1503 historického úspěchu, když zajistil Mníšku osvobození od manské povinnosti a nastavení dědičného vlastnictví. Královské zboží se přeměnilo na šlechtický statek.  

Vratislavové z Mitrovic drželi mníšecké panství velmi dlouhou dobu. Rychle zbohatli a r. 1607 byli povýšeni do panského stavu. R. 1655 Mníšek kupuje pražský měšťan Servác Engel z Engelfussu, který byl r. 1651 povýšen do šlechtického stavu a r. 1670 přijat do panského stavu.

Vratislavové z Mitrovic tvrz zřejmě rozšiřovali. Víme, že r. 1558 stavěli "nové pokoje" a r. 1563 se tady angažoval berounský kameník Jiří Táborský. 

Jenže r. 1639 tvrz poničila švédská vojska. Servác Engel r. 1656 nechal pustou budovu zbořit a na jejím místě začal stavět barokní zámek. R. 1672 výstavné dílo dokončili architekt Martin Ringer s polírem Linhartem Uhrem. K panství Engelů poté v historii přibyly jen tři vsi. 

Rod Engelů ale r. 1743 vymřel po meči. Pak se majitelé střídali. Byli jimi hrabata z Unvertu, úředník zemských desek, Pachtové z Rájova, Schirndingové a nakonec Kastové, kteří v l. 1910-11 provedli rekonstrukci a  jimž byl zámek r. 1945 konfiskován. 

V dobách socialismu byl v zámku umístěn depozitář Státního ústředního archívu. R. 2000 byl vyklizen a předán do správy Národnímu památkovému ústavu, který postupně pro veřejnost připravil rozsáhlou opravu, jejímž výsledkem jsou dva základní prohlídkové okruhy (reprezentativní salony a soukromé pokoje), možnost vylézt na věž a několik způsobů, jak absolvovat prohlídku zámku s dětmi, se žáky škol nebo při svátečních příležitostech, např. o Vánocích. 

Zámek je stavebně čtyřkřídlá budova s téměř čtvercovým nádvořím a třemi věžičkami, které nesou cibulovité báně. K zámku přiléhá rozsáhlý park. 

Z města se do zámku přichází kovanou branou, přes most a pak raně barokní branou zdobenou reliéfy kentaurů a masek, plastikami atlantů a reliéfem Engelů z Egelflussu. 

Severní křídlo nádvoří má otevřené přízemní arkády a nad nimi prosklenou chodbu. Tudy se vchází do místností v I. patře, které mají ploché stropy. 

V jihovýchodní věži v patře najdeme bývalou kapli sv. Serváce o šestiúhelníkovém půdorysu a s hvězdicovitou klenbou. 

Návštěvní dobu (značně složitou) doporučujeme vyhledat na webových stránkách. 

Základní vstupné na I. okruh činí 180 Kč, na II. okruh 140 Kč (stav r. 2024). 

Podle:

Kam se „zašíval“ před veřejností kardinál Vlk a věhlas čokoládových kremrolí | PrahaIN, 14. 1. 2024

Majestas Carolina – Wikipedie (wikipedia.org), 25. 3. 2024

Bělohlávek, M. a kol. (1985): Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, IV., Západní Čechy, Svoboda Praha, s. 215