Polanský, Bohuslav

Popis

Bohuslav Polanský se narodil v rodině učitele. Maturoval r. 1920 na české reálce v Brně. V té době byla založena Vysoká škola zemědělská v Brně, kde zahájil studium na lesnickém odboru. Lesním inženýrem se stává r. 1924. 

Po dvouleté praxi v technické kanceláři nastoupil do Ústavu pro pěstění lesů a lesnickou biologii v Brně, který tehdy vedl profesor Josef Konšel. V l. 1936-39 vedl oddělení Výzkumného ústavu pro pěstební techniku v Banské Štiavnici, za války byl vedoucím  lesní správy v Tišnově.

R. 1945 přichází do Bílovic nad Svitavou, kde je jmenován přednostou lesní správy a současně  pověřen přednáškami z pěstování lesů na lesnickém odboru VŠZ v Brně. V té době už byl profesně velmi zdatný, měl za sebou praxi lesního hospodáře, publikoval odborné lesnické články, od r. 1928 měl titul doktora technických věd a r. 1939 se habilitoval.  

R. 1946 se stává nástupcem svého učitele, Josefa Konšela, je totiž jmenován profesorem pro obor pěstění lesů a také ustanoven vedoucím Ústavu pěstění lesů na lesnickém odboru VŠZ v Brně. Dokázal spojit povolání vysokoškolského učitele s prací vědce a spisovatele. Ve svém oboru byl nadšencem, věnoval mu velmi mnoho času. K jeho žáků patřil mj. Miroslav Vyskot, pozdější odborník na téma Československé pralesy. Po celý život velice uznával svého učitele Josefa Konšela a jeho nauku o hospodaření v lesích blízkých přírodě.

Dílo:

Studoval možnosti introdukce cizokrajných dřevin, prováděl fenologická a mikroklimatická pozorování a měření v lesních porostech, snažil se omezit a vyloučit holoseče, např. u nezbytných holosečí navrhuje šíři holin jen do 10 m, vždy s ponecháním výstavků za účelem přirozených obnov i zvýšení krásy lesních porostů. Zdůrazňoval nutnost pěstování smíšených lesů jakožto ochranu před exhaláty i škůdci lesa. Zabýval se všemi pohledy na les, z hlediska biologa i technika, navrhl různá technická řešení v lesních školkách, jakož i stroje a různé pomůcky k přibližování dřeva, které by chránily okolní stromy. 

Napsal 17 knih a několik set odborných článků, především z aplikované lesnické dendrologie. Krátké články souborně nazýval Churavění stromů nebo Lesnická zrna. K nejznámějším dílům patří příručka Pěstění lesů (1947) s návody, které pomáhaly lesníkům po druhé světové válce. Publikace z roku 1954 Za lepší výchovu lesních porostů dávala pokyny ke zlepšení techniky pěstebních zásahů. Patrně nejvýznamnějším jeho dílem (které sepsal s kolektivem autorů) je Pěstění lesů  (1966), čtyřdílná, 504 stránková vysokoškolská učebnice, která svým pojetím navazuje na první českou učebnici prof. Josefa Konšela.

R. 1970 odešel do důchodu, ale stále se věnoval drobnému výzkumu a psaní vzpomínek. Největší díl v nich zaujímá jeho nejoblíbenější učitel Josef Konšel, kterého navštěvoval v době jeho stáří ve Velké Bystřici u Olomouce.

Profesor Bohuslav Polanský je pohřben na brněnském ústředním hřbitově. Jeho pomník jakožto součást Lesnického Slavína najdete poblíž Bílovic nad Svitavou.

Podle:

http://www.slpkrtiny.cz/slp-krtiny/napsali-o-nas/profesor-bohuslav-polansky-a2079283, 21. 4. 2013

Truhlář, J. (2003): Památníky adamovských lesů, Primus Praha, s. 131