Kinský, Zdenko Radslav

Popis

Zdenko Radslav Kinský, celým jménem Zdenko Radslav Dlask Henyko Smil Rudolf Ferdinand Kinský byl český šlechtic, který pocházel ze starobylého šlechtického rodu Kinských. Pradávné sídlo rodu Vchynice se nacházelo nedaleko Lovosic. Kinští byli vždy předním rodem nejen ve východních Čechách, kde jim patřil zámek, ale v celých českých zemích. 

Jeho rodiče Oktavián Zdenko Kinský a Georgina Festetics de Tolna se vzali r. 1877 v Budapešti. Maminka byla maďarské národnosti. Zdenko Radslav Kinský byl posledním z devíti dětí. 

Byl velmi dobře jazykově vybaven. Po mamince znal maďarštinu, uměl česky a německy, naučil se francouzštinu, ruštinu a italštinu.

Měl nesmírnou vášeň pro koně, přestože to málem stálo život jeho otce. Ten se zasloužil o vznik legendární Velké Pardubické a když se jí jednou osobně zúčastnil, spadl z koně na Taxisově příkopě, když mu jiný jezdec zkřížil cestu. Stalo se to r. 1902.  

V září 1915 narukoval do války, ale nejdříve absolvoval výcvik pro důstojníky v záloze v Brucku nad Litavou. Měl poněkud parádní vojnu, kdy byl ubytován na zámcích, měl s sebou věrného kočího z rodného zámku ze Chlumce n. Cidlinou, avšak, když jednou nedovoleně opustil posádku v civilu, šel na 5 dní do vězení bez ohledu na "modrou" krev. 

Na frontě bojoval v řadách rakousko-uherské armády proti Rusům. V bojích u Lucku (na území dnešní Ukrajiny) se rakouští generálové vůbec nevěnovali zprávám o blížící se ruské ofenzívě a místo toho jeli na hon. Tehdy padlo obrovské množství vojáků, 400 000 jich bylo zajato a Zdenko Kinský mezi nimi. Byl deportován na Sibiř do Omsku. Zde se setkal se sestrou Norou, která se snažila přímluvami dosáhnout jeho přemístění na Kavkaz. R. 1917 se Noře podařilo přesvědčit předsedu Prozatímní vlády Kerenského, aby nechal převézt jejího bratra do Astrachaně, tedy blíž k domovu. Nemusel tady žít za dráty zajateckého tábora a mohl se vidět se sestrou, která tu pracovala ve vojenské nemocnici. Když r. 1918 vzplály v Astrachani boje mezi bílými a rudými, s Norou se Zdenko 14 dní neviděl, ale oba přežili. Nora se pak rozhodla podniknout dobrodružnou cestu přes Kavkaz do Vídně a Zdenko byl sice volný, ale rudé gardy mu nedovolily opouštět město. Přesto se Kinskému a jeho krajanům nežilo špatně, chodili do divadla, mohli pořádat večeře a setkávat se s místními lidmi. Pak do Astrachaně přijela delegace Červeného kříže, v níž byla mj. Nořina dobrá známá Matylda Hornová, která navrhla zajaté skupině útěk z Ruska s falešnými doklady. Dobrodružná cesta přes Moskvu se podařila a Kinský se jako 22 letý vrací do Rakouska-Uherska v posledních měsících trvání tohoto státního útvaru. Musel ale nejprve čelit udání neznámé osoby, která na něj donesla, že chtěl v Rusku vstoupit do československých legií. Pokud by se taková věc prokázala, trestala se jako vlastizrada. Vyšetřování se vleklo a v jeho stínu mladý Kinský zažívá rozpad Rakouska-Uherska a nese tuto skutečnost těžce, neboť je tradicionalisticky s monarchií hluboce spjat. 

Spolu se sestrami již 11. listopadu 1918 odcestoval z Vídně vlakem do rodného Chlumce a brzy poté přijal místo jakožto přidělenec ve společenském výboru československého zahraničního úřadu, který byl podřízen předsedovi vlády Karlu Kramářovi. V nové práci našel uspokojení a uplatnil v ní i mimořádnou znalost jazyků. 

Jeho manželkou byla od r. 1921 Eleonora Schwarzebergová, rozená Clam-Gallasová. Ta do manželského svazku vstupovala již podruhé, její manžel Karel V. Schwarzenberg r. 1914 zahynul jako rakousko-uherský důstojník na srbské frontě ve věku pouhých 28 let. Měla tehdy již dvě děti, Karla VI. a Františka a byla o téměř 9 let starší než její nastávající muž. S ním pak měla další tři děti, Václava Norberta, Radslava Jiřího a Genildu. 

Za doby 1. republiky platil Zdenko Radslav Kinský za vášnivého sportovce, cvičil v Sokole a také hrál ochotnické divadlo v Praze u Klicperů. S manželkou a dětmi velice často cestovali po Čechách i po Evropě. Zdenko se obětavě angažoval v chovu koní, osobně několikrát jel Velkou Pardubickou (se skvělými umístěními), koně z jeho chovu několikrát zvítězili.

Když r. 1935 zemřel jako bezdětný starší bratr František Xaver, připadl Zdenku Radslavu Kinskému jako dědictví zámek Karlova Koruna u Chlumce nad Cidlinou. 

Novému majiteli zámku byla ve všem oporou jeho žena, kterou důvěrně oslovoval Lori. Stejně jako on milovala Čechy, ačkoli čeština nebyla její rodnou řečí. Zdenko Kinský jí na počest 50 . narozenin r. 1937 na úbočí Žákovy hory nechal postavit loveckou chatu, kterou pojmenoval Eleonorka. 

Zdenko Radslav Kinský se v diplomatických službách několikrát osobně angažoval pro Československo, získal si náklonnost prezidenta Beneše, byl osobním přítelem Jana Masaryka. Novou vlast si zamiloval. Ve 30. letech těžce nesl hrozbu fašismu. Nejdříve r. 1938 vysvětloval na zámku ve Žďáru a v Chlumci anglickému diplomatovi lordu Runcimanovi české zájmy proti německým. Do nich lorda tlačila poněmčelá šlechta, kterou zastupoval Adolf Dubský ze Židlochovic, Alain Rohan ze Sychrova, Karel Buquoy z Nových Hradů, Max Hohenlohe a další. Dokonce mezi nimi byl i jmenovec - příbuzný  Ulrich Kinský, s nímž Zdenko Kinský měl společného předka z 18. století. Všem šlo o získání majetku a rozbití republiky. 

Když hrozilo odtržení pohraničních území od Československa, zorganizoval Kinský přijetí předních česky smýšlejících šlechtických rodů u prezidenta Beneše, kde hlavu státu 12 představitelů starobylých rodů přesvědčilo písemným prohlášením o věrnosti Československu. Stalo se tak 17. 9. 1938. Prohlášení podepsali Karel Schwanzenberg, Jan z Lobkowitz, Zdenko Radslav Kinský, František Kinský, Zdeněk z Kolovrat, Rudolf Czernin, Leopold Stenrberg, W. Coloredo-Mansfeld, Karel Parish, Jindřich Dobrzenský, Hugo Strachwitz a Karel Belcredi. Druhý den bylo prohlášení zveřejněno a samozřejmě zaregistrováno i v Berlíně. Němci si všechny podepsané dali do hledáčku.   

Podobné prohlášení o věrnosti českému národu odevzdal daleko později Zdenko Kinský i protektorátnímu prezidentu dr. Háchovi. 

V létě r. 1939 Kinští pozvali na zámek do Obory početnou skupinu chudých dětí z Prahy a starali se o ně. Po demonstracích, kdy říšský protektor Konstantin von Neurath uzavřel české vysoké školy, naléhal ministr zahraničí Chvalkovský na Kinského, aby protektora pohostil na svém zámku. To Kinský rezolutně odmítl. 

R. 1941 nastupuje do Čech protektor Heydrich. Jedním z prvků násilí, které ihned  provedl bylo, že uvalil nucenou správu na panství všech 12 šlechticů, kteří r. 1938 podepsali deklaraci proti záboru pohraničí.  

R. 1943 Zdenko Radslav zjistil, že jeho 16 leté dceři Genildě (Ženildě) hrozí odvlečení Němci na nucené práce do Říše. Ta se zrovna zamilovala do Toši Dobrzenského, který měl maďarský pas a který ji požádal o ruku. Rodiče svolili a dcera tak byla před Němci uchráněna, i když sňatek Kinští zorganizovali tajně, narychlo, brzo ráno a v době, kdy byl nucený správce na dovolené. 

Útrapy nacismu nakonec rodina Kinských přežila díky paní Eleonoře. Když hrozilo, že jim Němci zaberou veškerý majetek, napsala dopis finskému maršálu Mannerheimovi, aby se za Kinské přimluvil u hlavních představitelů nacismu, zejména u Göringa. To se podařilo a Němci až do konce války nechali Kinské na pokoji. 

Značným zásahem do života rodiny se ale stal požár zámku Chlumec v listopadu r. 1943. Shořel celý, v něm i dvousetletá historie rodu a značná část majetku. Rodina pak žila ve skromnějších prostorách Lichtenštejnského domu a Tereziánského pavilonu. 

Zdenko Radslav se pak angažoval v Chlumci v rámci květnového povstání. Spolu s dalšími občany založil národní výbor a zdržel skupinu Němců spěchajících do Prahy. Ve spěchu a zmatku je Němci nepostříleli. 

Po osvobození se Zdenko Radslav Kinský znovu setkal s prezidentem Benešem i s Janem Masarykem. Znovu se začal věnovat koním. V červenci 1945 na prvních třech místech na Velké Pardubické stanuli hned tři členové rodu Kinských. 

Po únoru 1948 Zdenko Radslav pochopil, že proti vývoji se nelze stavět. Jedinou nadějí zachování demokracie pro něj bylo, že prezidentem stále byl Edvard Beneš. Přesto se tehdy rodina Kinských stáhla do ústraní. Zdenko nabídl majetek novému režimu s požadavkem, aby ho komunisté nechali žít na zámku Obora. Slib dostal. 

Mezitím se v Itálii zasnoubil Zdenkův syn Norbert a naplánoval si svatbu. Kinští požádaly úřady o povolení k cestě se slibem, že se po měsící vrátí, což měli v úmyslu. Ale události dostaly jiný spád. 

7. 6. abdikoval prezident Beneš, 9. 6. přejíždějí Kinští hranice do Rakouska. Čtrnáct dní poté úřady zkonfiskovaly zámek Obora a Kinští se rozhodují zůstat za hranicemi. Jen syn Radslav Jiří, v té době sloužící na vojně, zůstává v Československu. Má obavy, že odchod za hranice v době vojenské služby mohl být brán jako vlastizrada s nejpřísnějším potrestáním. Zůstává za hranicemi až r. 1958. 

V emigraci se rodina mohla zčásti spolehnout na přátele, příbuzné a známé, Zdenko Radslav mj. pracoval v pařížské exilové Národní radě. Eleonora zemřela r. 1967, Z. R. Kinský r. 1975. Jejich syn Radslav Jiří se vrátil do Československa až r. 1990. 

Podle:

Sága rodu Kinských, kinskycastles.com/pool…/upload/kinsky-saga_rodu_kinskych-05.pdf