Polášek, Josef

Popis

Brno je jedním z měst, kde se mezi světovými válkami silně uplatnil nový architektonický směr funkcionalismus. Mezi jeho přední představitele patřil Josef Polášek. Tento velmi pracovitý člověk se bohužel nedožil vysokého věku, takže jeho znalosti se nemohly ve stavebnictví uplatnit i po 2. světové válce. 

Narodil se 27. března 1899 v Boršově u Kyjova. Vyučil se zedníkem, pak začal r. 1916 studovat Státní průmyslovou školu stavitelskou v Brně, ale jeho profesní rozvoj zastavila válka. Roku 1917 musel narukovat k armádě. Po skončení první světové války Polášek stavitelskou školu dokončil a  roku 1921 odmaturoval. 

Ve stejném roce začal studovat na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u Pavla Janáka, v jehož ateliéru také absolvoval půlroční praxi. V létě 1924 absolvoval školní exkurzi v Holandsku. Všechny zkušenosti zúročil v pozdějším zaměstnání od r.  1925 v projekční kanceláři městského stavebního úřadu v Brně.  A měl štěstí. Stal se asistentem tehdejšího vedoucího Bohuslava Fuchse. K tomuto postupu přispěla Janákova přímluva.

První samostatný projekt Josef Polášek vypracoval pravděpodobně až r. 1927, a to modlitebnu Českobratrské církve evangelické v Kyjově. Současně tehdy také na kolektivní výstavě spatřilo světlo světa několik jeho studií. Pro město Kyjov později vypracoval další projekty. 

Díky cestovnímu stipendiu pro absolventy pražské Uměleckoprůmyslové školy strávil poté půl roku v Holandsku. Po návratu přednáší o holandské architektuře a vydává brožuru Holandské stavebnictví. Poláška zaujalo pojetí stavby holandských škol. Objevil tu řadu typologických a konstrukčních novinek, například v propojení učeben s exteriérem a variabilitu dispozic. Od té doby s Bohuslavem Fuchsem i samostatně pracoval na projektech brněnských škol. Jeho stavby byly typické dokonalým osvětlením bez tmavých chodeb a s dostatkem vzdušného prostoru. Samozřejmostí byla dokonalá funkčnost a maximální výraz, kterou jiní architekti již měli zpracovanou pro soukromé domy. Na to Polášek potřeboval jen minimum architektonických prostředků. 

Současně se Polášek věnoval problémům bydlení nižších příjmových skupin a kritizoval rozpor mezi luxusními domy bohatých lidí  a dělnickými koloniemi. Měl vizi stavby domů s lacinými byty a k ní mu pomohla novela zákona z r. 1930, která tuto výstavbu umožňovala. Polášek mohlo vyprojektovat tři sídliště, dvě v brně v dnešních ulicích Vranovská a Skácelova a Masarykovu kolonii pro bankovní úředníky v Košicích. Všude uplatnil principy kolektivního bydlení a typizaci a standardizaci stavebních součástí (okenních formátů, schodišťových stěn, balkonů). Díky tomu dosáhl opravdu levných staveb a stal se předchůdcem pozdějších paneláků, které ovšem, jak známo, principy kolektivního bydlení dovedly do záporných extrémů. Poláškovy maloplošné byty ale byly estetické. 

Potom se Polášek rozhodl vyprojektovat si vlastní vilu v Brně v Barvičově ulici, dům pro svého bratra Jana v Přerově a další rodinné domy na Moravě, z nichž asi deset vzniklo v Kyjově. Všude cítíme strohost a důraz na funkci. 

V roce 1934 se Polášek výtečně zhostil úkolu z jiné branže - zrekonstruoval barokní budovy Nové radnice v centru Brna. Podobně postupoval při stavbě spořitelny ve Velkém Meziříčí a v Boskovicích, kde respektoval okolní zástavbu. 

Ve druhé polovině 30. let Polášek ustupuje od strohého funkcionalismu a přiklání se k častému využití kruhových luxferů a různých křivek. V tomto duchu projektuje školu v Křídlovické ulici v Brně a terasu víkendového domu Dr. Kyjovského v Brně-Bystrci. Stylu, kdy se lidem začala přejídat strohost rovných linií, se začalo říkat emocionální funkcionalismus. 

Vrcholem Poláškovy tvorby byla stavba První moravské spořitelny v Brně v Jánské ulici, kterou navrhl společně s Otakarem Oplatkou a Heinrichem Blumem. Budova má konkávně prohnutou uliční fasádu, které si řada návštěvníků města ani nevšimne, a křivky (ve stylu Nautillus) jsou často používány v interiéru budovy. Stavbu architekti opatřili elegantními detaily ze skla, betonu a oceli. Stavba byla otevřena ve smutné době počátku německé okupace, takže mezi projektanty nacisté hned smazali Blumovo jméno, protože byl Žid. 

Josef Polášek se zabýval také teorií architektury a své články velmi často publikoval. Na stránkách Indexu  například referoval o průběhu 2. mezinárodního kongresu moderní architektury ve Frankfurtu nad Mohanem, jehož se zúčastnil v říjnu roku 1929 společně s Bohuslavem Fuchsem. Byl členem různých architektonických spolků a také se angažoval od r. 1930 ve výboru Levé fronty, v níž se soustřeďovali čeští levicově orientovaní intelektuálové. Spolu s B. Fuchsem a Jiřím Krohou byl Polášek nejaktivnějším členem brněnské pobočky. Roku 1936 se stal členem Mezinárodního výboru pro řešení problémů současné architektury (CIRPAC), rok poté byl oceněn zlatou medailí na Mezinárodní výstavě umění a techniky v Paříži. 

Na začátku druhé světové války se Josef Polášek začal věnovat urbanismu a zpracoval regulační plány sedmi moravských obcí. Začal se zabýval venkovskými usedlostmi a vymyslel typovou usedlost pro Moravské Slovácko a pro Českomoravskou vrchovinu. 

Obohatil i svůj soukromý život, když se v září r. 1939 oženil. Vzal si o 20 let mladší medičku Anku Lochmannovou, s níž měl dva syny. Jeho talent a pracovitost ale nemohl uplatnit po válce. Roku 1946 umírá na tuberkulózu. Přesto projektoval až do posledních dnů svého života. R. 2004 mu byla in memoriam udělena Pocta České komory architektů.

https://www.bam.brno.cz/architekt/24-josef-polasek, 21. 1. 2020

https://www.lidovky.cz/relax/design/smutna-doba-architektura-na-prahu-okupace.A190401_112050_ln-bydleni_ape, 27. 1. 2020