Neumann, Stanislav Kostka

Popis

Otcem budoucího spisovatele byl Stanislav Neumann, žižkovský advokát a poslanec říšského sněmu. Maminka Karolína byla dcerou obuvníka z Berouna. Otec umírá již r. 1880, malý Stanislav je vychováván matkou a tetami ve vile na Žižkově. Nedokončil studia na gymnáziu, přešel pak na obchodní akademii, ale z ní byl vyloučen. Jeho studentský život ovlivňovalo setkávání s dělníky a návštěvy sociálně demokratických schůzí. Při vykonstruovaném procesu s Omladinou (1893), kdy si rakouská policie potřebovala vykázat činnost, byl odsouzen ke trestu, kdy si ve věznici v Plzni na Borech odseděl 14 měsíců.

Ve vězení vznikaly první verše jeho sbírky s ironickým titulem Spravedlnost, ochránkyně moudrých.

Po návratu z cely přispíval do časopisu Moderní revue (1894–1925), který vydával Arnošt Procházka a Jiří Karásek ze Lvovic. Na zájezdech mezi horníky na Mostecku a Teplicku se stal vůdčí osobností anarchistických buřičů jako organizátor skupiny kolem revue Nový kult, kam řadíme i F. Gellnera, F. Šrámka, K. Tomana, J. Mahena a V. H. Brunera. V té době (1902) také založil esperantský klub v Praze. Esperanto se naučil tak dobře, že v něm i psal poezii.

V roce 1899 se oženil s Kamillou roz. Krémovou, z tohoto svazku vzešel syn Stanislav Neumann, známý herec. V roce 1904 odešel (ještě ženatý, přičemž měl 2 leté dítě) se svou novou družkou, Boženou Hodačovou nakrátko do Vídně, ale brzy nato, v letech 1905–1915 se usazuje na Moravě, nejprve v Řečkovicích (dnes součást Brna, zde bydleli u Boženiných rodičů, později ve vlastním domku). Neumann se r. 1906 v časopise Moravský kraj tvrdě vysmíval poměrům v Řečkovicích, kde kvetlo udavačství, klepy a pomluvy, až mu radní nařídili do 14 dnů vystěhování z obce pro anarchismus, bezbožnost, šíření škodlivých myšlenek a špatný vliv na mládež. Neumann se radním opět vysmál a žil v Řečkovicích ještě rok, pak se stěhuje na 9 let do Bílovic nad Svitavou, ul. Husova 5 a píše do Lidových novin. Tehdy je vedl Jiří Mahen, Neumanův bývalý spolupracovník z časopisu Nový kult. Do historie se Neumann mj. zapsal tím, že do redakce Lidových novin přivedl Rudolfa Těsnohlídka.

Výsledkem šťastného pobytu v Bílovicích byla básnická sbírka Kniha lesů, vod a strání, za niž dostal cenu Mravské zemské literární dotace, ale do r. 1914 nenašel nakladatele.

Opustil anarchii a začal se zajímat o přírodu. Společně s bratry Čapkovými se podílel na sborníku Almanach na rok 1914 a sepsal fejetony S městem za zády. S blížící se válkou učinili Neumann a Hodačová "ústupek" a nechali se r. 1915 oddat, vzápětí nato musel S. K. Neumann na frontu. První světovou válku prožil v Makedonii a Albánii jako řidič sanitního vozu. Po demobilizaci pracoval jako redaktor původně staročeského deníku Hlas národa, avšak psal pro mnoho periodik jako Lidové noviny, Červen, Rudé právo, Proletkult, Komunistická revue, Levá fronta, Lidová kultura, Tvorba.

Od roku 1924 až do roku 1934 žil v Čerčanech.

V letech 1918-1920 byl poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé za Československou stranu socialistickou. Zde patřil k levicovému křídlu anarchokomunistů.

Ve 20. letech se stal spoluzakladatelem KSČ a iniciátorem proletářské poezie. Byl redaktorem časopisů Červen - ten založil již r. 1918, Kmen a Proletkult. Kolem těchto časopisů soustředil předválečnou modernu (např. bratří Čapků) i mladou generaci, která se hlásila k proletářskéímu umění (Jaroslav Seifert, Vladislav Vančura, Jiří Wolker). Zde uveřejňoval marxisticko–leninské teoretické stati: Proletářská kultura (1921) a Agitační umění (1923). Vytvořil agitační větev proletářské poezie, ale psal také vědeckopopulární práce: Dějiny ženy, Dějiny lásky a Francouzská revoluce. Po V. sjezdu KSČ (1929) podepsal Manifest sedmi, v němž se postavil proti tehdejšímu gottwaldovskému vedení strany a za nějž byl vyloučen z KSČ. Ve 30. letech vážně onemocněl a léčil se v Poděbradech.

Během druhé světové války žil v ústraní ve Vápenném Podole, kde unikl pozornosti gestapa. Po roce 1945 vydal sbírky Bezedný rok a Zamořená léta. Poslední dva roky života strávil v Praze, kde redigoval časopis Tvorba.

Dílo

Oslavoval člověka, život, zemi, slunce; radosti a krásy. Měl odpor k náboženstvím. Používal nerýmovaný volný verš. Slova jsou zdůrazňována svým samostatným postavením na řádku, popřípadě svým opakováním. Do básnické tvorby přinesl neobvyklá slovní spojení, obrazy a metafory. Postupně během uměleckého vývoje zastával různé směry - anarchismus, symbolismus, civilizační poezie, proletářská poezie, protifašistická tvorba. hojně překládal, především z francouzštiny.

Poezie - básnické sbírky:

Rané básnické sbírky S. K. Neumanna jsou psány většinou volným veršem. Mají znaky symbolismu a útočné dekadence. Satan je pro něho symbolem vzpoury lidstva proti útisku a vykořisťování.

Nemesis bonorum custos - 1895, Spravedlnost, ochránkyně dobrých
Jsem apoštol nového žití - 1896
Apostrofy hrdé a vášnivé - 1896
Satanova sláva mezi námi - 1897
Sen o zástupu zoufajících - 1905

Pro autorovu tvorbu byl podnětný pobyt na Moravě a blízký styk s přírodou:
Kniha lesů, vod a strání - 1914, vrcholné dílo, soubor 63 lyrických básní především o přírodě. Básně jsou pohodové, nepatetické, připomínají písně.

Další poezie:
Bohyně, světice, ženy - 1915, historie "věčného" ženství
Nové zpěvy - 1918
Třicet zpěvů z rozvratu - 1918, ohlasy na první světovou válku
Rudé zpěvy - 1923
Píseň o jediné věci - 1927
Žal - 1931
Srdcová dáma - 1932
Láska - 1933, soubor tří předchozích sbírek
Srdce mračna - 1935, věnováno Maximu Gorkému
Sonáta horizontálního života - 1937, básnické vyjádření obav z fašismu
Bezedný rok - 1945, básnické vyjádření posledního roku republiky
Zamořená léta - 1946

Próza:
Jelec - 1931
Zlatý oblak - 1932, román
Enciány a Popa Ivana - 1933

Vzpomínky na 1. světovou válku:
Elbasan - 1922
Válčení civilistovo - 1925
Bragožda - 1928
Vzpomínky - 1931

Sociální problematiku první republiky zachycuje soubor fejetonů z cestopisného deníku:
Československá cesta - 1934, 1935, dva díly

Kulturně historické práce:
Dějiny lásky - 1925
Maxmilián Robespierre - 1927
Francouzská revoluce - 1929-30
Dějiny ženy - 1931-32


Podle:

http://www.spisovatele.cz/stanislav-kostka-neumann, 12. 3. 2012
http://cs.wikipedia.org/wiki/Stanislav_Kostka_Neumann, 12. 3. 2012
http://ld.johanesville.net/neumann, 12. 3. 2012