Těsnohlídek, Rudolf

Popis

Rudolf Těsnohlídek se narodil na okraji Čáslavi v rodině, kde jeho tatínek měl malé hospodářství, ale přivydělával si také jako pohodný, ras, čili člověk, který se postará o uhynulá zvířata. Toto povolání bývalo důvodem k posměchu a pohrdání, které se snášelo na celou rodinu, tedy i na malého chlapce, který se cítil odstrčený a sám.

Od roku 1893 studoval gymnázium v Čáslavi a Hradci Králové, maturitu složil r. 1901. Během studií učinil první literární pokusy.

Po maturitě šel studovat do Prahy, kde kromě přednášek z češtiny a francouzštiny často navštěvoval také vilu S. K. Neumanna, kde se scházeli mladí anarchisté. Docházel do literárního spolku Syrinx a psal pro jeho časopis Moderní život. Poté se odebral studovat do Prahy na Filozofickou fakultu České univerzity obory čeština, dějepis, francouzština. Studium ale nedokončil.

V roce 1905 se Těsnohlídek oženil s básnířkou Jindrou Kopeckou. Na svatební cestě v Norsku ale Těsnohlídka potkala vážná tragédie, kdy jeho novomanželka zemřela za nejasných okolností po výstřelu z vlastního revolveru. Tato událost poznamenala Rudolfa Těsnohlídka na zbytek života. Její ozvěny pozorujeme v umělcově tvorbě i v jeho jednání.

O Těsnohlídkovi je dále známo, že od r. 1906 bydlel v Mokré Hoře, což je dnes část Brna, a že v tomto městě nastoupil jako redaktor v listu Moravský kraj (1906-07) a posléze od r. 1908 pracoval v redakci Lidových novin, pro které psal zejména referáty ze soudní síně. V oboru soudničkář se stal brilantním a populárním. Případy ze soudních síní psal pravdivě a s citem.

R. 1909 se podruhé oženil, tentokráte se jeho ženou stala Anna Kutilová.

Tři měsíce (říjen až prosinec 1912) byl válečným dopisovatelem v Srbsku za války s Tureckem.

V l. 1914-22 bydlel v domku ve středu obce Bílovice nad Svitavou. Domek již nestojí, nicméně Bílovice se staly dalším Těsnohlídkovým životním osudem.

Již r. 1916 se ukázalo druhé Těsnohlídkovo manželství jako nešťastné a bylo ukončeno rozvodem.

R. 1919 dva dny před Štědrým dnem potkala Těsnohlídka s přáteli v lese u Bílovic nad Svitavou neobvyklá příhoda. Našli a zachránili prochladlé 17 měsíční děvčátko. To později přimělo Těsnohlídka k organizování sbírek na pomoc opuštěným dětem, k prosazení stavby Dětského domova Dagmar v Brně pro opuštěné děti a k tradici stavění Vánočních stromů republiky. První takový se rozsvítil v Brně na nám. Svobody 13. prosince 1924.

Mezitím se Rudolf Těsnohlídek stále živil jako novinář, ovšem psal i básně, prózu, dokonce i dramata, psal i pro děti, ale nejslavnějším jeho dílem je Liška Bystrouška z r. 1920. Tehdy šéfredaktor Lidových novin Arnošt Heinrich vybídl Rudolfa Těsnohlídka, aby napsal slovní doprovod k humorným kresbám Stanislava Lolka. Těsnohlídek prý nebyl zpočátku nadšen, ale nakonec napsal skvělý poetický a současně humorný příběh o přírodě, lidech i zvířatech. Málo známé je, že autor lišku nazval původně Bystronožkou a že sazeč Lidových novin jméno před tiskem špatně přečetl. Nicméně příběh získal světovou proslulost v operní podobě Leoše Janáčka (r. 1924). Neopomiňme i českou proslulost, kdy příběh dokonalostí sobě vlastní namluvil herec Karel Höger. Děj knihy se odehrává v lesích u Bílovic nad Svitavou, podobně jako děj v dalším díle Čimčirínek a chlapci.

V r. 1921 se Těsnohlídek všiml v redakci neobvyklého dopisu. Nebýt Těsnohlídka, možná by skončil v redakčním koši. Autorem byl Alois Král, rodák ze Senetářova nedaleko Brna, který v listu popisoval svůj objev jeskyně na Slovensku, později nazvané jako Demänovské. Těsnohlídek objev zpopularizoval a dokonce osobně se s Králem do nově objevovaných jeskynních prostor vypravil.

R. 1924 se Těsnohlídek žení potřetí, bere si Olgu Vasickou-Zámečníkovou, jejíž předchozí manželství bylo rozvedeno. Téhož roku se stěhuje do Brna na ulici Kobližnou, kde bydlí v čp. 12.

Po návalu nové duševní krize se Těsnohlídek 12. ledna 1928 v brněnské redakci Lidových novin zastřelil. Poté, kdy se jeho manželka dozvěděla zprávu o jeho skonu, otrávila se svítiplynem. Po smutečním rozloučení v Brně byly převezeny tělesné ostatky manželů Těsnohlídkových ke zpopelnění do Pardubic. Urny s popelem pak byly uloženy na Ústředním hřbitově v Brně dne 11. 2. 1928.

Těsnohlídkova pamětní deska je v Brně v ulici Zeleného č. 51 (Dětský domov Dagmar), další deska je v lese v Těsnohlídkově údolí u Bílovic nad Svitavou. Dům, kde Těsnohlídek bydlel v Bílovicích nad Svitavou, již nestojí. Byl přímo v centru obce, dnes naproti obchodního domu. Jeho polohu připomíná pamětní deska na sousedním domě.

Dílo (kromě Lišky Bystroušky):

Ve svých prvních básnických sbírkách (Nénie, 1902; Dva mezi ostatními, 1906; Květy v jíní, 1908) se ukazuje Těsnohlídek jako představitel temné dekadentní a symbolistické poetiky. Motivy smrti, nenaplněné lásky, snů a melancholie však neopouští ani ve své pozdější tvorbě – především v básnické sbírce Den (1923), kterou věnoval tragicky zemřelé první manželce. Ve sbírce Rozbitý stůl zachytil svůj tragický životní pocit a duševní krizi, knihu však nestačil dokončit, byla vydána až posmrtně v roce 1935.

Jako fejetonista a soudničkář byl skvělý v zachycení životní stylu a osudů postav z periferie města a okraje společnosti. Mistrně napodoboval jejich mluvený projev i s hantýrkou podsvětí, což jeho novinovým článkům dodávalo sílu, autetičnost, komický náboj a samozřejmě popularitu mezi čtenáři. Tyto novinářské dovednosti jako beletrista zúročil ve svých románech z brněnského předměstí (např. Kolonia Kutejsík, 1922).

Napsal také dvě dramata, pět knížek pro děti a sepsal dílo Eskymo Welzl - Paměti českého polárního lovce a zlatokopa. Těsnohlídek Welzla objevil v Brně a knížku sepsal podle jeho vyprávění.

Podle:

http://www.rozhlas.cz/ctenarskydenik/autori/_zprava/tesnohlidek-rudolf--938599, 3. 3. 2012

http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=392, 3. 3. 2012

http://brnensky.denik.cz/serialy/alois-kral-nasel-perlu-demanovskou-jeskyni20100830.html, 3. 3. 2012

http://www.slpkrtiny.cz/slp-krtiny/napsali-o-nas/s-liskou-bystrouskou-podel-trebuvky-a880772, 17. 4. 2013