Ressel, Josef

Popis

Jméno Josefa Ressla je spojeno zejména s vynálezem lodního šroubu. I když mu byl mezinárodně vynález skutečně uznán, dodnes neutichají spory o fakt, zda Ressel byl skutečně oním člověkem, který dějiny vodní dopravy vynálezem lodního šroubu posunul o hodný kus vpřed. Jeho život byl velmi komplikovaný, dokonce lze říci, že nešťastný.

Narodil se v rodině maminky Marie Anny Konvičkové pocházející z Čech a otce Antonína Heřmana Ressla - Němce. Není doloženo, kdy přesně se rodina Resslových přistěhovala do Chrudimi, datum a místo narození budoucího vynálezce zdokumentováno je, avšak není doložena Resslova docházka na zdejší školu.

V roce 1806 Ressel odchází k příbuzným do Linzu, kde studuje gymnázium, poté roku 1809 nastupuje na dělostřeleckou akademii v Českých Budějovicích, ale pro tělesnou slabost se armádním důstojníkem nestává. Těžko domyslet, jaký by byl Resslův osud, kdyby nastoupil do armády zrovna v době, kdy Evropa byla decimována v napoleonských válkách a jak známo, Rakousko v nich hrálo podstatnou roli.

Ressel měl studovat medicínu ve Vídni, ale mezitím za okolností, o nichž historie nemá zcela jasno, získal stipendium na lesnickou školu v Mariabrunnu u Vídně, kde nastupuje r. 1814. Měl zde výborný prospěch, přesto školu již roku 1817 patrně pro nedostatek financí opouští a jde do služeb rakouského státu jako lesník na jihovýchod Evropy, do dnešního Chorvatska a Slovinska. Zde mj. sepsal Dějiny přímořských lesů, nechal zde budovat lesní cesty, zalesňoval krasová území a razil praktické a hospodárné využívání lesa. Setkal se s myšlenkou Archimédova šroubu, starého vynálezu, který se dávno před ním pokoušel uvést v život Leonardo da Vinci.

Jih Evropy byl pro Ressla zlomový také v osobním životě. R. 1821 se oženil s Jakobinou von Orebich, s níž měl 3 děti. téhož roku je přeložen do Terstu (dnešní Itálie). Manželka mu však již r. 1826 umírá.

Dlužno podotknout, že v této době byly parníky poháněny kolesy, která byla umístěna po stranách. Kolesa měla ovšem nízkou účinnost, zejména při neklidné vodě, kdy nemohla plně zabírat při náklonu lodi. Také byla příliš náchylná k poškození nepřítelem, takže nemohla být použita na válečných lodích.

Josef Ressel koná experimenty s lodním šroubem na modelech, pak roku 1826 na malé bárce umisťuje lodní šroub, který silou paží poháněli dva muži. Tehdy se mu r. 1827 podařilo vynález si nechat patentovat, avšak nějakou dobu neměl peníze na další pokusy. Až r. 1829 se domluvil s bohatým obchodníkem Ottaviem Fontanou na pokusné plavbě v Terstu, s níž vešel do dějin. Lodní šroub umístil na záď lodi a nechal loď pohánět parním kotlem. Plavba se dařila jen zpočátku, poté se porouchal kotel, kdy v něm popraskalo měděné potrubí letované cínem. Policie s odůvodněním na nebezpečnost další plavby zakázala.

Předtím Ressel učinil několik taktických chyb. Díly pro pokus nechal vyrobit v Paříži a ještě před uzavřením smluv důvěřivě popisoval svůj lodní šroub lidem, kteří jej pak také vyrobili.

Zbytek života Ressel (spolu se synem Jindřichem) obhajoval své prvenství, neboť na mořích se začaly objevovat lodě s lodními šrouby. Jejich konstrukce byla sice poněkud jiná, ale inspirovaná Resselem.

Ressel ale měl patent na dalších 11 z celkem 23 vynálezů. Byly jimi např. silniční dopravní vůz s vlastní konstrukcí parního stroje, optický polní telegraf, ložiska bez tření a mazání, třaskavý granát, mlýn na obilí s dutými válci, lis bez šroubu na víno a olej atd. Jako lesník navrhl projekt výroby ohýbaného dříví, konzervací dřeva, proces vyluhování barviv ze dřevní hmoty, přístroj na určování jakosti dřeva, ba dokonce navrhoval zřízení celorakouské vrtulové paroplavební společnosti, splavnění Neretvy, úpravy toku Nilu, zavlažování Egypta, úpravu přístavu v Terstu, stavbu koňské železnice v Rijece.

Josef Ressel zemřel na služební cestě v Lublani r. 1857. Je zde pochován na hřbitově Navje u sv. Krištofa. Přesné místo uložení jeho ostatků po úpravách hřbitova ale není známo.

Až po jeho smrti r. 1866 mu přiznává prvenství vynálezu americká akademie věd ve Washingtonu.

Je mu připisován též vynález např. šroubového lisu na víno a olej, kuličkového ložiska bez mazání a zařízení na parní vyluhování barviv a tříslovin.

Pomníky má Josef Ressel v rodné Chrudimi před muzeem (1924), ve Vídni před budovou Technické univerzity (1863), v Lublani před Technickou fakultou místní univerzity (1937). Ressel jako lesník má pomník u hájenky 2 km od Bílovic nad Svitavou. Hájenka je také pojmenována po něm.

Podle části publicistů a historiků Ressel vynálezcem lodního šroubu není. Argumentují těmito fakty:

Již roku 1775 americký vynálezce David Bushnel postavil a úspěšně vyzkoušel jednomístnou ručně poháněnou ponorku Turtle se dvěma lodními šrouby - jeden sloužil pro pohon vpřed, druhý pro svislý pohyb pod vodou.

Robert Fulton u své ručně poháněné ponorky Nautilus roku 1801 použil umístění lodního šroubu na zádi.

První šroubem poháněný parní člun úspěšně vyzkoušel Američan John Stevens (1749-1838) už roku 1802. O 4 roky později postavil šroubový parník Phoenix.

Tak si vyberte...

Jisté je, že Ressla jako vynálezce uznávají především v zemích, kde působil.

Podle:

http://www.mzlu.cz/dok_server/slozka.pl?id=39442;download=45399, 31. 3. 2012

http://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Ressel, , 31. 3. 2012

http://vedci.wz.cz/Osobnosti/Ressel_J.htm, 31. 3. 2012

http://www.gjr.cz/webstranky/eda2/03-skola/historie-ressel.php, , 31. 3. 2012

http://www.novakoviny.eu/archiv/historie/482-josef-ressel-lodni-sroub, , 31. 3. 2012

Truhlář, J. (2003): Památníky adamovských lesů, Primus Praha, s. 31