Reichenbach, Karel

Popis

 Karel z Reichenbachu byl synem vévodského knihovníka. Na Moravu přicestoval, neboť ho vábila myšlenka pokusů s termolampou, které prováděl starohrabě Hugo Salm. To se stalo r. 1818. O tři roky později se usadil definitivně v Blansku. Na výzvu Hugo Salma přijal místo centrálního ředitele rozsáhlých průmyslových knížecích podniků.

Karel z Reichenbachu se stal pravou rukou starohraběte a dovedl na Blanensku do života úžasné myšlenky a uplatnil geniální vynálezy. Pro hutě v Blansku provozované rodinou Salmů navrhl a zprovoznil výnosné zuhelnatění dřeva. Přitom dokonale zužitkoval vedlejší produkty tohoto chemického procesu a mj. vynalezl parafín. Jeho teoretické práce zabývající se výrobou dřevěného uhlí z bukového dřeva měly takový věhlas, že dokonce Liebig, tehdy učenec na vrcholu své slávy, poslal svého žáka dr. Sella do Blanska na zkušenou.

 V úřadě ředitele Salmových firem Reichenbach dokonale procestoval okolí Blanska. Byl vynikajícím pozorovatelem. Mistrně popsal v okolí města hranice mezi geologickými útvary, barometrickou metodou změřil s obdivuhodnou přesností některé nadmořské výšky a natolik předběhl svou dobu, že další geologové pracující v Moravském krasu po něm jen dlouhá léta jeho údaje opisovali. Napsal spis „Geologische Mitteilungen aus Mähren“ r. 1834 s první geologickou mapou Blanenska. V této souvislosti geniálně předpověděl, že pod Ostrovskou plošinou v Moravském krasu se nacházejí rozsáhlé podzemní prostory. Nikdy se ale nepokusil do neznámých prostor proniknout, snad proto, že byl donucen okolnostmi Blansko opustit, jak uvádíme dále.

Reichenbach také mj. popsal pád blanenského meteoritu z 25.11. 1833 a v l. 1834 - 65 o blanenských meteoritech napsal deset (!) studií. V díle Geologische Mitteilungen aus Mähren jako první uvádí geologickou mapu Blanenska.  

Reichenbachův zaměstnavatel starohrabě Salm ale poměrně záhy umírá a kníže Karel Salm, který přežil svého syna o dva roky, žárlil na Reichebachovy úspěchy a moc, kterou získal. Reichenbach vedl s knížetem dokonce majetkové soudní spory, které sice vyhrál, ale r. 1840 odjíždí z Blanska a stěhuje se do Vídně. V té době koupil zámek Kobenzl. Jedni jeho životopisci uvádějí, že zkoumal vyšší nervovou činnost člověka, což bylo tehdy naprosto průkopnickým činem na neprobádané půdě. Dospěl k závěrům, k nimž přichází i dnešní moderní lékařská věda při vysvětlování a používání sugesce. Jiní, mezi nimi i Karel Absolon jsou názoru, že od té doby se datuje vzrůst Reichenbachových neracionálních myšlenek. Je pozoruhodné, jak tento exaktní vědec a bývalý ředitel začal věřit na senzitivnost a záhadné vyzařování z lidského těla, které nazval slovem „ód.“ Nakonec i Liebig ho r. 1852 myšlenově opustil a Karel z Reichenbachu umírá opuštěn jako podivín a škarohlíd stranící se lidí. Jeho smrt je provázena také záhadou, protože jeho tělesné pozůstatky zmizely.

Vídeňské technické muzeum odhalilo r. 1917 v chemickém sále Reichenbachovu bustu.

R. 1880 vyšla v Lipsku brožura Caroline von Linsingen die Gattin eines englischen Prinzen - Karolína z Linsingenu, choť anglického prince s podtitulem Neotištěné dopisy a pojednání z pozůstalosti svobodného pána K. z Reichenbachu.

Pisatelka dopisů Karolina Meineke totiž prožila část života v Blansku. Brožurka vyvolal senzaci v celé Evropě a Blansko svým způsobem tehdy proslavila.

Podle:

Absolon, K. (1970): Moravský kras, I. díl., Academia Praha, s. 37

Polák, V. (1985): Literární místopis okresu Blansko, Okresní knihovna v Blansku