Klostermann, Karel

Popis

Karel  Faustin Klostermann se narodil 15. 2. 1848, (dle některých historiků 13. 2. 1848) ve městečku Haag am Hausruck mezi Linzem a Passau.  Je významným českým spisovatelem, který se celý život ve své tvorbě zabýval Šumavou. Jeho rodiče byli Němci, tatínek ze Schlösselwaldu (dnes Hrádky), maminka z rodu šumavských sklářů z Hůrky (Hurkenthal).

Hned r. 1849 se rodina stěhuje do Sušice, otec zde pracuje jako lékař. Malého Karla vychovává chůva Sabina. Gymnázium studoval v l. 1857 – 65 v Klatovech a v Písku. Mezitím r. 1860 se rodina stěhuje do Štěkně, kde Karlův tatínek přijal  místo panského lékaře u knížete Windischgrätze, přičemž Karel si toto místo na řece Otavě zamiloval. Je to vidět i dva roky poté, kdy po smrti knížete Windischgrätze nastupuje Karlův otec na místo obecního lékaře v Kašperských Horách, rodina se sem stěhuje a malému chlapci se po Štěkni velice stýská.

V l. 1865-1870 studoval deset semestrů medicíny ve Vídni, ale studium nedokončil. V dopisech posílaných z Vídně popisuje bídu, v níž žije. Finanční nouze a silná krátkozrakost se nabízejí jako dvě vysvětlení, proč nešel ve šlépějích svého otce.

Pak krátce působil jako domácí učitel a vychovatel v Žamberku. A právě pobyt v Žamberku byl pro Klostermannův život určující, protože na přímluvu žamberského rodáka, vídeňského profesora lékařství Dr. Eduarda Alberta se Karel Klostermann stává redaktorem vídeňského časopisu Wanderer, který se zastává českých zájmů a je řízen redakčně Václavem Nedomou. Tady lze vidět zárodek Klostermannova českého vlastenectví, byť rodem pocházel z německého prostředí a dokonce ve Vídni v německém prostředí pracoval (i časopis hájící české zájmy byl psán německy). S jeho novým zaměstnáním i českým zaměřením se nakonec smířil i otec, na jehož popud Karel původně studoval na lékaře.

Avšak krach na vídeňské burze a vypuknutí hospodářské krize vydávání časopisu zastavily a Klostermann se vrací do Čech. Umí dobře cizí jazyky, a proto r. 1873 získává místo jako učitel francouzštiny a němčiny na německém reálném gymnáziu v Plzni, kde zůstal až do penze. R. 1875 se oženil s Marií Carmineovou, která byla německého původu. Manželství bylo bezdětné. Psát začal poměrně pozdě, až r. 1885. V listě Politik mu začínají vycházet německy psané povídky a r. 1890 mu vyšla jediná německy psaná kniha pod názvem Böhmerwaldskizzen, ale další povídku Rychtářův syn Klostermann uveřejňuje už jako práci českou. R. 1892 vydává první česky psaný román Ze světa lesních samot, který se natolik zalíbil České akademii, že jej poctila výroční cenou.

V lednu r. 1898 umírá jeho manželka, v prosinci téhož roku se Klostermann žení podruhé. Bere si Betty Juránkovou, vdovu po českém továrníkovi. Tím končí období, kdy si musel na živobytí přivydělávat doučováním nebo souběžnou prací na několika školách. Vdova totiž byla finančně zajištěna, což se promítlo i do Klostermannova života. Od té doby se věnoval vedle učitelování zejména dráze spisovatele. V l. 1901-19 napsal deset románů a deset povídkových souborů; pět z celkem čtrnácti jeho románů získává přitom výroční cenu České akademie. Současně se r. 1907 stal radním města Plzně. Dnes bychom jeho funkci nazvali „radní pro zdraví, knihovny a turistický ruch“.

Mezitím ale r. 1908 odešel do penze a léta často trávil ve Štěkni, krajině svého dětství. R. 1919 získává na doživotí právo pobytu na zdejším zámku knížete Windischgrätze. Zde také r. 1923 umírá. Na jeho skonu se silně podepsalo, že byl náruživým kuřákem. Město Plzeň nechalo převézt jeho ostatky vlakem z místa úmrtí a vypravilo mu důstojný pohřeb, na který přišlo velké množství lidí.  

Tento muž, ač rodem Němec, psal až na začátky tvorby výhradně česky. Psal o obyvatelích Šumavy, což byli v drtivé většině Němci, ale Klostermann obdivuhodně národnosti nerozlišoval. Psal o obyčejných lidech, za nimiž chodil nebo mu o jejich příbězích ze své lékařské praxe vyprávěl otec. Klostermann sám říkal, že si příběhy ani moc nevymýšlel, ale že je život přinesl sám. Ale s prvním románem Za štěstím z r. 1895 měl problémy, které trvaly půl roku. Na upozornění svých proněmeckých kolegů z reálky dostává ostrou důtku a pohrůžku přísnějšího potrestání od c. k. zemské školní rady v Plzni za tento román. A proč? Román popisuje těžké osudy Čechů, kteří hledají své štěstí ve Vídni. Zemská školní rada jej označila jako nesnášenlivý vůči Němcům. Klostermann se obrátil se stížností na ministerstvo osvěty, kde vysvětluje, že román byl napsán s cílem české a německé obyvatelstvo sblížit a nakonec na přímluvu Klostermannova příznivce dr. Antonína Reza, který na ministerstvu pracoval, byl spor urovnán.

Někteří kritici napadali Klostermannův sloh jako příliš poučný a popisný, avšak díky němu se z pera spisovatele dozvídáme mnoho informací o životě na Šumavě, jaká tehdy byla. Zajímavé je, že významných poct se spisovateli dostalo až v době, kdy Šumavu po 2. světové válce osídlili Češi.

Výběr z díla:
Böhmerwalskizzen (1890), Ze Šumavy, německy psaný soubor fejetonů a črtů uveřejněných v časopise Politik
V ráji šumavském (1893)
Ze světa lesních samot  (1894), o životě lesníků, dřevorubců a pytláků v zápase se šumavskou přírodou. A také o vichřici z 26. 10. 1870.
Kam spějí děti (1901)
Za štěstím (1895)
Skláři (1897)
Mlhy na Blatech  (1909), románová kronika o selském životě v jižních Čechách
Suplent (1913), byrokratické poměry rakouského školství

Po Klostermannovi nese jméno rozhledna na šumavském vrchu Javorník a studánka v Moravském krasu.

Podle:

http://www.spisovatele.cz/karel-klostermann#cv , 17. 6. 2013
http://cs.wikipedia.org/wiki/Krach_na_v%C3%ADde%C5%88sk%C3%A9_burze http://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Klostermann, 17. 6. 2013
http://www.kohoutikriz.org/data/w_klost.php, 17. 6. 2013