Krápník

Popis

Krápník je podlouhlý výrůstek vyskytující se na stropech a dnech podzemních prostor. Jeho délka je obvykle větší než šířka. Mívá tvar rampouchu, sloupku, brčka, věže a podobně.

Nejvíce krápníků se vyskytuje v krasových jeskyních, mohou se vyskytovat i v umělých dutinách. Nejčastěji je krápník tvořen vápencem. Někdy ale může být tvořen lávovou horninou nebo ledem. Krápníky rostoucí ze stropu směrem dolů se označují jako stalaktity, krápníky rostoucí ode dna nahoru jsou stalagmity, jejich spojením vzniká stalagnát neboli sloup. V jeskyních někdy krápníky rostou do bizarních tvarů. Pokud nevyrostou, často vápencový materiál pokrývá stěny, stropy i dno jeskyně souvislou plochou, která je hladká nebo lehce zvlněná. Vápenci, který takto pokrývá jeskyni, říkáme sintr. Někdy jsou krápníky velmi tenké a dlouhé, pak jim říkáme brčka, někdy rostou tato brčka navzdory gravitaci křivě, někdy i pokrouceně. Tyto krápníky označujeme jako excentrické.

Jak krápníky vznikají?

V krasové krajině je převažující horninou vápenec, který obsahuje velké procento minerálu kalcitu (CaCO₃). Srážková voda se ve vzduchu obohacuje o oxid uhličitý (H₂O + CO₂), takže na zem padá slabá kyselina uhličitá (H₂CO₃). Ta působí chemicky na vápenec tak, že jej rozpouští. Na povrchu vznikají typické rýhy nebo prohlubně zvané škrapy, v podzemí podél puklin chemické narušování způsobuje vznik malých dutin a posléze velkých dutin - jeskyní. Ještě musíme přičíst, že v době povodní má voda silné fyzikální účinky a podzemní dutiny během zvýšených stavů rozšiřuje mechanicky.

Do takto vzniklých prostor voda silně nasycená oxidem uhličitým a rozpuštěným vápencem prosakuje z povrchu.Skapává ze stropu a vápenec se na tomto místě sráží, oxid uhličitý z vody uniká, vzniká plochý sintr jakožto povlak na stěnách nebo krápník, když je skapávání dlouhodobé, jednobodové a poměrně intenzívní. I tak obvykle krápníky rostou velmi pomalu, desítky až tisíce let. Ze stropu, jak již víme, visí stalaktity. Ze skapávající vody na dně jeskyně, obvykle proti nim, vznikají stalagmity. Než ale začne stalagmit ze dna růst, vytvoří voda skapávající ze stropu na dně jeskyně malou prohlubeň, které se říká egutační jamka.  Během dlouhé geologické doby se stalaktity a stalagmity k sobě růstem přibližují a vznikají stalagnáty. - sloupy. Kromě toho krápníky mohou růst i v řadách, skapávající voda může vytvářet tenké krápníkové záclony, jindy voda stéká uvnitř krápníku v malých kapilárách tak, že vznikají krápníková brčka. Pokud brčka rostou v průvanu, mohou se ohýbat a růst proti gravitaci, jindy je jejich protigravitační růst způsoben již jen samotným faktem, že uvnitř krápníku je kapilára. Některé krápníky jsou mrtvé, obvykle proto, že přívod vody do nich ustal.  

Krápníky mají obvykle bílou barvu, pokud jsou tvořeny čistým kalcitem. Barevné příměsi do žluta až hněda bývají tvořeny oxidy železa, do černa je zbarvují obvykle oxidy manganu, do zelena jsou zbarveny řasami, které žijí v blízkosti reflektorů pořízených pro návštěvníky. V několika jeskyních světa rostou krápníky tvořené aragonitem. (Aragonit má tentýž chemický vzorec jako kalcit, tj. CaCO₃, ale krystaluje v jiné soustavě.) 

V jiných jeskyních jsou vzácně k vidění krápníky z lávových hornin nebo krápníky tvořené ledem nebo sádrovcem. K vidění bývají i jiné formy srážení vod z vápence, např. růžice nebo pizolity v Koněpruských jeskyních v Českém krasu, jejichž vznik není dosud uspokojivě vysvětlen. 

Na vysvětlení čeká také zrod krápníků ve tvaru rybářských háčků v jeskyni Coves dels Hams na Mallorce.

Krápníková výzdoba jeskyň je velmi křehká a lidé ji často hodně poničili.

V umělých dutinách, např. v dolech, v tunelech nebo v údržbových štolách betonových přehrad, mohou také vznikat krápníky, pokud skapávající vody obsahují kalcit. To je např. u přehrad na první pohled překvapivé, ale uvědomme si, že beton je vyroben z vápence, takže materiálu na srážení poskytuje více než dost.