Aberace

Popis

Aberace je malé odchýlení světelného paprsku hvězd. Princip objevil r. 1728 James Bradley, ředitel hvězdárny v Greenwichi. Zjistil, že světelný paprsek z hvězdy (na schématu je to bod S) potřebuje určitý čas k průchodu dalekohledem. Protože se Země otáčí, dalekohled se za tento čas také otočí a paprsek se nezobrazí v bodě M v dalekohledu, kde jej astronom chce vidět, ale o „kousek“ jinde, v bodě M´. Proto astronomové při pozorování musí světelný paprsek „předběhnout“, dalekohled naklonit a tím vyrovnat onen „kousek“ – odchylku. Odchylce se říká aberační úhel α. Příčinou denní aberace je otáčení Země kolem své osy a činí na rovníku α=0,32´´, na pólu je α=0. Příčinou roční aberace je oběh Země kolem Slunce (α je v tomto případě konstantní a činí 20,496´´). Ještě je třeba počítat se sekulární aberací, která je důsledkem pohybu sluneční soustavy v Galaxii. 

Velmi zjednodušeně lze aberaci ukázat na deštníku, s nímž jdeme v dešti. Předpokládáme, že směr kapek je kolmý k rovině zemského povrchu. Deštník nedržíme při chůzi kolmo k rovině zemského povrchu, protože bychom zmokli. Zasáhly by nás některé kapky zpředu. Deštník si proto mírně nakloníme ve směru chůze. Pokud předchozí vysvětlení přeženeme, pak deštník nakláníme dopředu o aberační úhel, aby kapka dopadla pokud možno do středu deštníku. 

Astronom tedy naklání dalekohled o nepatrný aberační úhel tak, aby světelný paprsek dopadl do středu dalekohledu.

Přispěvatelé:

Jan Harmata
Vytvořeno:
Naposledy upraveno: