Škrapy

Popis

Škrapy jsou ostrohranné vhloubené útvary na povrchu krasové horniny, zejména vápence. Pro definici jsme záměrně užili množné číslo, protože škrap se téměř nikdy nevyskytuje osamoceně. Jednotlivé vhloubené útvary jsou vzájemně odděleny hřbítky. Pak se slovem škrapy myslí soustava vhloubených útvarů i s těmito oddělujícími hřbítky. Pokud je shluk škrapů výrazný, říkáme tomuto místu škrapové pole.  

Škrapy vznikají chemickou činností prosakující srážkové vody, která se po reakci s atmosférickým oxidem uhličitým chová jako slabá kyselina uhličitá, která rozpouští vápenec a vyhloubí škrap. Po prvotním vyhloubení malého škrapu se proces urychluje, protože po deštích voda v prohlubni nakrátko zůstává. Podle tvaru terénu a podle tvaru původních puklin ve vápenci vznikají škrapy různých tvarů (například škrapy žlábkovité). Chemický pochod ve vápenci může pokračovat dál a překročit hranici více metrů, kdy přestáváme hovořit o škrapech, ale vznikají krasové kapsy anebo další jevy. Například v Moravském krasu u Rudice škrapy "přerostly" do podoby obrovských kapes, na jejichž dně vznikla ložiska železné rudy. Přitom všechny rudické kapsy se v naší geologické době již ukrývají pod úrovní terénu. 

Někde škrapy v terénu můžeme pozorovat holé, jinde jsou vhloubená místa zakryta půdou, takže na povrch vystupují jen hřbítky. 

Na povrchu některých nekarbonátových hornin vznikají podobné struktury. Proces vyhlubování ale obvykle není chemický. Například na pískovci často vznikají vhloubené tvary, které ale vzniknou z větší části mechanickou (fyzikální) erozí. Těmto tvarům říkáme pseudoškrapy. Jsou známy i z některých sopečných hornin, např. tufů. 

Pro turistiku škrapy v některých oblastech mohou být značným problémem, protože znesnadňují chůzi (Chorvatsko).