Labská bouda

Historie Labské boudy se píše od roku 1830, kdy se v těchto místech nad Labským dolem objevuje podnikavá žena zvaná die Blasse, staví si malou budku z přírodních materiálů (kamení, kůra a roští) a v ní prodává kozí sýr, mléko a kořalku. Podotkněme, že již r. 1684 nedaleký pramen Labe a jeho okolí byl prohlášen za české území a že turistický ruch se teprve začal rozvíjet.     

Pozdější majitelé Devátové a Šírové z Rokytnice nad Jizerou jednoduchou budovu přestavěli na ubytovnu, pokud použijeme dnešní slovník. V l. 1878 – 79 a pak ještě v l. 1888 - 89 hrabě Jan Harrach boudu přestavěl a rozšířil o přístavby. To už byl turistický ruch poměrně čile rozvinut a Labská bouda velmi oblíbena. K jídlu se podávaly místní speciality jako krkonošské kyselo, chlupaté knedlíky se škvarky a zelím a chleba pečený přímo v boudě.

Od roku 1934 si boudu pronajímá Bedřich Hloušek, milovník hor a vlastenec, který zahynul za války po zatčení gestapem.

Dne 6. listopadu 1965 skončila stará Labská bouda svoji existenci. Zcela ji zničil požár po neopatrném zacházení řemeslníků s benzínovou lampou.

Šedesátá léta 20. století byla ve znamení panelové výstavby. Z velkých měst přišly panely na vrcholky Krkonoš do přírodovědně nejcennějších území pod pramenem Labe. Novou, devítipatrovou, železobetonovou Labskou boudu vyprojektoval architekt Zdeněk Říhák, autor např. obchodního domu Tesco a hotelu Continental v Brně, hotelů Patria a Panorama na Štrbském plese. Snažil se beton pojmout netradičně. Do stavby umístěné ve svahu se vchází horním patrem, všechna další podlaží vedou dolů odtud, střecha sice není úplně plochá, ale nad terén při pohledu od západu příliš nevyčnívá. Zato pohled od severu či od Labského dolu je mírně řečeno kontroverzní až žalostný, realisticky řečeno odpudivě architektonicky katastrofální. Bouda obsahovala 160 lůžek a měla být připravena na tehdy běžný styl přijímání masívních počtů rekreantů dovážených autobusy.

Do roku 1996 Labskou boudu provozovaly Krkonošské hotely – státní podnik. V říjnu 1996 byla v rámci velké privatizace odprodána soukromému majiteli a v l. 1998-2004 rekonstruována, tehdy byly odstraněny konstrukce lodžií, stavba dostala nový plášť a zateplení a modernější interiéry.

V roce 2007 chtěla správa KRNAPu boudu nechat státem odkoupit a následně zbourat. Jednání státu s majitelem sice vedla ke snížení ceny, ale v době hospodářské krize měl stát jiné starosti než řešit kontroverzní stavbu v Krkonoších. Jednání nakonec nevedla k žádnému výsledku. Ochranáři vedli mezi sebou spory o možnostech zbourání či přestavbě či jiném využití. Architekti navrhovali zajímavé přestavby, viz např. zde.

Od roku 2012 má bouda shodného majitele jako Luční bouda, což se zejména projevuje na podobném nabízeném sortimentu v restauraci a ve vzájemném uznávání slev.

Proč podle nás stojí za to dát majitelům plus?

Nabízejí ubytování pro 80 hostů, kteří se nesmějí dovézt vlastní dopravou, ale majitel jim v zimě i v létě za příplatek odvoz zajistí. Ceny tří typů pokojů dle komfortu sice nejsou nízké, ale ani nijak horsky závratně přemrštěné. Dokonce ve společné ubytovně na koberci můžete přespat vybaveni vlastní karimatkou a spacákem. Samozřejmě i za to zaplatíte. Rovněž ceny v restauraci nejsou přízemní, ale ani vysokohorské a zdá, se že turistům chutná, protože na terase i uvnitř v restauraci bývá plno. Zajímavostí je pivo Paroháč, dovážené ze sesterské Luční boudy. Pokud si opravdu odmyslíte železobeton, pak výhledy od Labské boudy, např. do Labského dolu lze označit jako famózní. A konečně: stojí za to prostudovat systém slev na ubytování vzájemně poskytovaných mezi Luční a Labskou boudou.