Císařská vodní jeskyně

Císařská (vodní) jeskyně, též Ostrovská, Vodní, Jezerní jeskyně, jeskyně Eniodis, má nesmírně zajímavou historii - nejen myšleno historii "geologickou", ale i poměrně nedávnou.

Předně je třeba si uvědomit, že jeskyně leží ve sníženině mezi Holštejnem a Ostrovem u Macochy. Laik by mohl usoudit, že všechny povrchové krasové jevy v údolí mezi těmito dvěma vesnicemi ukazují, kudy tečou podzemní vody mizející v propadání Nová Rasovna u Holštejna. Tedy - že snad Bílá voda v podzemí teče někudy směrem od Holštejna k Ostrovu. Není tomu tak, vody jeskyně nesouvisejí s tokem Bílé vody, na což poprvé upozorňuje již Karel Absolon. Ale pěkně popořádku.

Myšleno geologicky - jeskyně je vyvinuta v devonských vápencích. Je jeskyní přítokovou.

V prehistorii byla osídlena východní odbočka poblíž spodního vchodu. Tehdejší lidé měli v jeskyni dostatek klidu, bezpečí a vody.

Prvním známým průzkumníkem se stal Johannes Anton Nagel r. 1748. Jeho speleologické spisy ilustroval jeho přítel Karel Beduzzi. Na jedné z kreseb je Nagel vyobrazen.

Starohrabě Hugo František Salm jeskyni pojmenoval Eniodis podle počátečních písmen jeho spoluprůzkumníků z r. 1779. Tento muž jeskyni nechal osvětlit, časem dal vybudovat železné zábradlí k jezírku a právem prostoru považoval ze dosud největší objevenou v Moravském krasu. J Horký, kronikář Salmův, píše o knížecích průzkumech z let 1790-1800 v "jeskyni s křišťálovou hladinou". Roku 1804 navštívil jeskyni císař František s císařovnou Terezií. Kronikář se také zmiňuje r. 1815 o Nagelovi (pochopitelně jen o jeho objevu, Nagel již v tu dobu 21 let nežil).

Dalším, kdo jeskyni prozkoumával, byl r. 1861 Jindřich Wankel. Poctivě speleologicky jeskyni popsal a zrevidoval Salmovy a Horkého záznamy. Stále uvádí dvě oddělené jeskyně. Hornímu vchodu dává název Císařská, spodnímu pak jeskyně Ovčí. Domnívá se, že hladina vody v obou prostorách je jednotná. Od Wankelovy doby již nikdy nepřestaly nové, opakující se popisy, revize, nové dokumentace a nová zhodnocování a též nová jména pro tuto jeskyni.

Dva zásadní počiny provedl dr. Martin Kříž r. 1889. Nastínil a možná i provedl první paleontologické a archeologické nálezy v odbočce pod spodním vchodem a v menší míře i v horním vchodu. Také zniveloval oba vchody a příslušné hladiny. Tím symbolicky "předal na zlatém podnosu" klíč k dalším objevům Karlu Absolonovi.

Ten objevil celý průběh Císařské jeskyně a předložil vědeckému světu její mapu. Stalo se tak v srpnu 1904. Absolon objevování podrobně popisuje. Zmiňuje používání kladiv a majzlů při propojování chodeb. Píše o prvním použití skládacího člunu, o potížích s dokumentováním. Důsledně pořizuje fotografie a kresby. V pozdějších pamětech Absolon zmiňuje Šamalíka jako osobu, která jeskyni zničila.

Ostrovský poslanec Šamalík se zasloužil o zpřístupnění jeskyně pro návštěvnický provoz. Od r. 1929 nechal do jeskyně na vodní jezera zabudovat mola, mosty, přístaviště a vytvořit profily průjezdné pro lodě. Od r. 1931 dílo převzala akciová společnost Moravský kras. R. 1933 Šamalík nechal do jeskyně umístit sochu Panny Marie Lurdské ve snaze zatraktivnit návštěvnický okruh. Jeskyně se dokonce měla přejmenovat podle Lurd.

Šamalík byl oproti skvělému vědci, organizátorovi a manažerovi Absolonovi naprostý amatér, takto ostatně i své objevy popisuje, nicméně je třeba uznat, že jeskyní v oblasti Moravského krasu objevil a popsal desítky. Všechny popisy, ač amatérské, jsou přesné.

Díky Šamalíkovi se tak dozvídáme, jaké problémy se v jeskyni objevovaly v době, kdy byla přístupna návštěvnickému provozu.

Při stavbě silnice Ostrov - Holštejn pravděpodobně došlo k ucpání pravidelných ponorů a odtokových cest z jeskyně, takže po deštích v jezerech pomalu opadávala voda a nebylo možno provádět prohlídky.

Po 2. světové válce návštěvnický provoz v Císařské jeskyni příliš neprosperoval. V okolí byla otevřena celá řada atraktivnějších jeskyní (Sloupské, Punkevní, Balcarka,...), s nimiž se již Císařské jeskyni těžko držel krok. Vybavení chátralo, nečerpané a nečištěné vodní plochy se zanášely bahnem. Provoz pro návštěvníky byl ukončen r. 1952. Jezera uvnitř jeskyně, která jí dala název Vodní, samozřejmě uvnitř byla.

V 90. letech 20. stol. zvítězila myšlenka zřídit v jeskyni speleoléčebnu pro děti trpícími poruchami a nemocemi dýchání. Na této myšlence měl zájem stát, neboť prudce rostl počet diagnostikovaných dýchacích chorob a to přesto, že kvalita ovzduší v ČR se po vyřazení nejhorších znečisťujících zdrojů zlepšila. Vzrůstal ale počet automobilů, posléze se kvalita ovzduší zase zhoršovala, takže to bylo moudré rozhodnutí. Přitom v jiných jeskyních Moravského krasu vhodné prostory nebyly nebo už tu byl zaveden komerční turistický provoz.

Jeskyně se speleoterapií byla pro děti otevřena r. 1997. Ukazuje se, že úspěšnost léčby se pohybuje okolo 90%, při opakovaných pobytech se ještě zvyšuje. Děti se dopoledne učí v ZŠ v Ostrově, odpoledne jsou asi 3,5 hodiny v jeskyni.
Původní jeskyni z dob Absolona či Šamalíka bychom ale uvnitř nenašli. Niphargusové jezírko je ukryto pod plechem, který slouží jako hlavní léčebná plošina. Jsou na ní umístěna lehátka, protože jiná prostora pro ně v jeskyni nebyla. Mezi Bílým dómem a Nagelovým dómem je vyražena štola. Rubaninou ze štoly bylo zasypáno Nagelovo jezero, které tímto přestalo existovat. Místo něj děti užívají hřiště s pingpongovými stoly a basketbalovými koši. Salmovo jezero je přehrazeno téměř ke stropu. Voda je odčerpána, její bývalou hladinu ukazují vodorovné čáry až o 6 m výše nad dnešním stavem.

Přes tyto poněkud drsné úpravy může Císařská neboli Ostrovská vodní jeskyně svému účelu - speleoterapii - sloužit mnoho let.

Podle:

http://www.caves.cz/editor_files/File/Microsoft%20Word%20-%20legkmape.pdf, 16. 9. 2012

http://www.jeskynar.cz/magazin/clanek/cisarska-jeskyne, 16. 9. 2012