Absolon, Karel

Popis

Karel Absolon se narodil Vilibaldu Absolonovi, lékaři a jeho manželce Karle, která byla dcerou slavného dr. Jindřicha Wankla. Malému Karlovi ve věku 5 let zemřel otec. Ve výchově ho nahradil dědeček Wankel, který měl na jeho budoucí život rozhodující vliv.

Karel Absolon maturoval v Brně r. 1897, již v té době byl připraven "svoji rodnou zem proslaviti", téhož roku začal studovat v Praze přírodní vědy (zoologii) a geografii. Poměrně málo známá je skutečnost, že v mládí byl Absolon výborným sportovcem. Jako devatenáctiletý se stal juniorským mistrem Moravy v cyklistickém závodě. Vedení gymnázia ale sportu příliš nepřálo, a proto Absolon startoval pod pseudonymem Karel Stránský.

Roku 1901 prohlásil, že na dno Macochy se bude jezdit po člunech, čímž si vysloužil posměch u lidí širokého okolí.  Ti však netušili, že tuto větu vyřkl budoucí Pan Vědec, opravdová osobnost, která proslaví Moravský kras daleko za hranicemi.

Doktorem filozofie se Absolon stal r. 1903. Nejdříve se zabýval zkoumáním jeskynního hmyzu, kdy publikoval první články již za studentských let. Vydal systematický přehled fauny moravských jeskyní a důkladnou zoologickou studii o šupinuškách a chvostoskocích. Ještě jako student o své práci přednášel na pátém mezinárodním zoologickém kongresu v Berlíně. Absolonovy práce měly skvělou úroveň a budily pozornost doma i v zahraničí. Vycházely přitom ze školy profesora Antonína Friče, kterého neměl rád profesor Vejdovský. Když byl Frič penzionován, dostal Absolon k disertaci přiděleného právě profesora Vejdovského, který mu činil potíže. Absolon měl však již v té době obrovskou zásobu vlastních speleologických poznatků, a proto mu nabídl disertaci z geografie profesor Jan Palacký. Absolon k disertaci sepsal své nejnovější speleologické poznatky.

Již jako mladému mu byly r. 1908 svěřeny geologické sbírky Moravského muzea v Brně, stal se jejich kustodem (správcem). Zde vybudoval a vedl diluviální oddělení. R. 1908 se Absolon žení. Jeho manželkou se stává Marie Marvánková. Podrobnosti o vztahu neznáme. 

Do r. 1908 Absolon prozkoumal a zdokumentoval většinu jeskyní severní části Moravského krasu, našel pokračování chodeb v Kateřinské jeskyni a v Rudickém propadání. Několikrát spolu s přáteli sestoupil do Macochy, jejíž dno přesně zmapoval a kde objevil některé dómy budoucích Punkevních jeskyní. Ale zvláště Kateřinská jeskyně mu poskytla rozsáhlý materiál k výzkumům. Tehdy mu vycházela řada článků v časopise Vesmír, v Časopise turistů i jinde.

Nesmíme zapomenout, že tehdejší speleologické vybavení bylo velmi primitivní. Sám Absolon o něm píše, že tehdy pracoval „holýma rukama“. Práce v dosud neprobádaných jeskynních prostorách také vyžadovaly obrovskou odvahu a tělesnou zdatnost. Období práce „holýma rukama“ Absolon završil r. 1909, kdy za jeho vedení byla objevena cesta z Pustého žlebu na dno Macochy suchou cestou. Jeskyně byly zpřístupněny r. 1914.

Výsledky výzkumů vykonaných před I. světovou válkou Absolon publikoval v l. 1905-11 pod názvem Kras moravský. Do války ale vyšel jen první díl ze zamýšlených tří. Je v něm popsána část Moravského krasu u Holštejna a u Sloupu. Poté r. 1912 Absolonovi vychází dílo Průvodce po Moravském krasu a jeho jeskyních v okolí Blanska, Punkvy, Macochy, Sloupu a Jedovnic. Toto dílo určené pro širší veřejnost bylo r. 1914 doplněno kapitolou Dobytí Macochy r. 1914.

Karel Absolon celý život věnoval objevům v Moravském krasu, vědecké činnosti a také popularizaci vědy. Byl neuvěřitelně pracovitý a nesmírně organizačně schopný. Měl přitom obrovské štěstí, že jeho dědečkem byl právě světoznámý Jindřich Wankel. Toto jméno mu otevíralo dveře u učenců v celé Evropě. Doma spolupracoval např. s profesorem zoologie na Karlově univerzitě Antonínem Fričem, s geodetem Karlem Kořistkou, prezidentem české akademie Josefem Hlávkou, paleontologem Janem N. Woldřichem, geologem Josefem Kořenským, v zahraničí pak se setkal v Berlíně s největším antropolgem té doby Rudolfem Wirchowem, s  největším geografem té doby Albrechtem Penckem, s nejznámějším speleologem všech dob Eduardem Martelem se setkal v Paříži.

R. 1916 zemřeli známí krasoví badatelé Martin Kříž a Karel Jaroslav Maška. Maškova sbírka je již tou dobou v Moravském zemském muzeu a v mladém Absolonovi probouzí další zájem o paleontologii a archeologii. Křížovu sbírku ve Ždánicích na Absolonův popud muzeum kupuje krátce po jeho smrti (r. 1917).

Zájem to byl natolik silný, že Karel Absolon poté, co to poměry v novém Československu dovolily, od r. 1920 Moravský kras podrobně prozkoumal a popsal po stránce speleologické, paleontologické a archeologické. Tentokráte se nejdříve soustředil nikoli „holýma rukama“, ale „silou strojů“ na průnik mezi Pustým žlebem a Macochou vodní cestou. Při průzkumu nasadil na tu dobu nevídané množství techniky, zejména čerpadel a nejvýkonnější hornické metody. Do cesty se mu stavěly jednak překážky přírodní, ale někdy mnohem horší překážky profesně-osobní, jak už je v Čechách a na Moravě zvykem. Jeho zásluhou byla  vodní cestou zpřístupněna propast Macocha r. 1933.

Mezitím se stihl podruhé oženit. Redakci tohoto webu není známo, co se stalo s jeho první manželkou, jisté je, že od roku 1920 má Absolon jinou ženu, Valerii, rodným jménem Minkusiewiczovou. Z jejich svazku vzešly dvě děti. Valerie Block Absolonová (1922 - 2005) byla znalkyní orchidejí a Vilibald Bedřich Absolon (1926 - 2009) byl špičkovým kardiochirurgem. R. 1948 byl vyloučen z fakulty, odešel do USA, r. 1992 byl rehabilitován. 

Po I. světové válce Absolonovou zásluhou byla prozkoumána jeskyně Pekárna (1925-27),  jeskyně Býčí skála a  prostory za Kateřinskou jeskyní. Kromě Moravského krasu se nesmazatelným písmem zapsal do dějin archeologie svými výzkumy v l. 1924-26 na úpatí Pálavských vrchů u Dolních Věstonic. R. 1925 jeho tým objevil Věstonickou Venuši. Absolon předpokládal, že sídliště pod Pálavou bylo velmi rozsáhlé, což se ale později nepotvrdilo. Zpráva o Věstonické Venuši a dalších nálezech např. unikátních píšťalek z kostí vychází Absolonovi r. 1938 a pak v l. 1942-45. Spis nese název Výzkum diluviální stanice lovců mamutů v Dolních Věstonicích na Pavlovských kopcích na Moravě. Absolon také zřídil nový výzkum v Předmostí u Přerova. Informativní spis o tomto nalezišti vydal již r. 1918 v Berlíně.

Málo vzpomínanou vědcovou zásluhou jsou jeho objevy v Otaslavicích na jihovýchodním okraji Drahanské vrchoviny. Zde našel především sídliště paleolitického člověka a v blízkých Ondraticích neobvykle velké kamenné nástroje, tzv. gigantolity.  

Část  meziválečného života věnoval Absolon Dinárskému krasu na obrovské ploše asi 60 000 km² mezi Slovinskem a Černou Horou. Pohyboval se v oblastech, kde často nebyly žádné dopravní prostředky, ale přesto se mu podařilo nesmírně pečlivě a přesně nakreslit 62 podrobných map v měřítku 1:75 000. Vysvětlil povahu a vznik poljí a průběh dřívějších i dnešních vodních toků. Vysvětlil např. hydrografické poměry řeky Ombly, která vtéká do moře mohutným krasovým vývěrem u Dubrovníku. Poznatky o Dinárském krasu tehdy Absolon sepsal v německém rukopise, jehož vydání by způsobilo v tehdejším vědeckém světě obrovskou senzaci, ale nedošlo k tomu. Dnes se s úplnou přesností neví, co vše Karel Absolon v Dinárském krasu prozkoumal. Ví se ale, že Absolon tehdy objevil, popsal a nakreslil 600 nových živočišných jeskynních druhů. Moravské zemské muzeum obhospodařuje archív fotografií z Absolonovy pozůstalosti a v digitální formě je uvádí na této adrese.  Jsou zde mj. fotografie z Balkánu, bohužel bez přesné lokalizace, pro potřeby bádání dnes špatně použitelné. 

Absolon se také snažil, aby výsledky bádání archeologů si mohla veřejnost prohlédnout. Na jubilejní výstavě v Brně r. 1928 představil pavilon „Člověk a jeho rod“. Ten byl přemístěn později pod názvem Anthropos do jiných prostor brněnského výstaviště. Absolon se snažil návštěvníka expozice co nejpůsobivěji oslovit. Za finanční pomoci Tomáše Bati nechal zhotovit gigantické rekonstrukce mamuta a srstnatého nosorožce, dioramata v životní velikosti a automaty se stereoskopickými diapozitivy.  Absolon pavilon Anthropos pojal jako výstavní zařízení budoucího  „mezinárodního ústavu pro bádání o původu člověka a jeho kultury“, který měl být  součástí Univerzity Karlovy. Absolon pro zřízení ústavu Anthropos vyvinul značné úsilí, finance mu dokonce poslal i sám prezident Masaryk (500 000 Kč), ale k  realizaci  již nedošlo. Ústav Anthropos Moravského zemského muzea se podařilo vytvořit až v 60. letech 20. století  zásluhou prof. J. Jelínka, který současně nechal vybudovat nový pavilon v parku v brněnských Pisárkách. 

Do práce Karla Absolona poté neblaze zasáhla II. světová válka. R. 1938 musely být ukončeny výzkumy v Dolních Věstonicích, protože toto území připadlo Velkoněmecké říši. Do Moravského zemského muzea byl dosazen ředitel Karl Hucke, který Absolona zbavil správcovství sbírek i vedení výstavy Anthropos. Obrovská soukromá Absolonova knihovna umístěná v muzeu byla zabavena. Absolonovi Němci ukradli mnohé rukopisy, výkresy a podklady pro připravovaná díla. Ještě horší rána přišla na konci války. Tehdy všechny kamenné nálezy Karla Absolona a také starší sbírky Karla Jaroslava Mašky i Martina Kříže byly uloženy na zámku v Mikulově z obav před bombardováním Brna. Při ústupu ale německý wehrmacht zámek zapálil a podstatná část sbírek byla zničena.

Po válce se Absolon snažil jako monografii vydat výsledky svého bádání na Balkáně, ale svoji práci pojal příliš podrobně (stovky stran a tisíce obrázků), nechtěl ji "průměrnou" a k jejímu vydání ani po II. světové válce nikdy nedošlo. 

Posledním Absolonovým bydlištěm v Brně byla ulice Liliová 31, dnes Všetičkova. 

Absolon byl členem mnoha domácích i zahraničních vědeckých institucí, což mu vyneslo spolu s prozkoumáním krasových území na Balkáně, Francii a Anglii světový věhlas. 

Napsal stovky článků v časopisech, sám redigoval v l. 1920 – 38 Časopis Moravského muzea, od r. 1930 též časopis Příroda.

Byl vynikajícím, sugestivním řečníkem. Pronesl stovky přednášek, obvykle před nabitými sály.

Jeho stěžejní dílo, dvousvazkový Moravský kras, vyšlo až 10 let po Absolonově smrti r. 1970. Jedná se o shrnutí padesátileté vědecké činnosti, navíc napsané čtivou, dalo by se říci až napínavou beletristickou formou. Dílo dlouho potom nebylo překonáno.

Karel Absolon je pochován na Ústředním hřbitově v Brně. Škoda, že se nedočkal dalších objevů v Moravském krasu, a to zejména průchodu Býčí skálou do Rudického propadání a propojení systému Amatérské jeskyně.

Absolonova manželka Valerie zemřela r. 1988. 
    
Podle:

Polák, Vladimír (1985): Literární místopis okresu Blansko, Okresní knihovna v Blansku 

Kladivo, Berthold (1936): Zlatá rodina, Masarykova měšťanská škola v Blansku, s. 3

http://www.mzm.cz/zivot-a-dilo-prof-k-absolona/, 9. 6. 2013

Absolon, Karel (1970). Moravský kras I., ČSAV, str. 11-14

Karel Absolon - Profil osobnosti (brna.cz), 19. 1. 2021