Jeskyně Býčí skála

Vchod do druhé nejdelší jeskyně ČR s unikátními archeologickými nálezy Jindřicha Wankela

Kontaktní informace

+ 420 602 776 097, + 420 516 446 977 Jiří Svozil, předseda ZO ČSS Býčí skála
Oficiální stránky
svozil.jiri@tiscali.cz

Poznámky

Kontaktní adresa: Adamov, Josefov 69

Situace

Býčí skála
, národní přírodní rezervace, zahrnuje jeskyni a její okolí. Je dokonalým příkladem velké jeskyně se všemi podzemními krasovými jevy a je světoznámá unikátními archeologickými nálezy, které tu ve 2. pol. 19. stol. objevil blanenský lékař a zakladatel české a moravské archeologie a paleontologie dr. Jindřich Wankel.

Jedovnický potok, tekoucí nekrasovou oblastí od Jedovnic a Kotvrdovic, přitéká od severu do vápencové oblasti Moravského krasu. Pod Jedovnicemi tvoří ponor - Rudické propadání a u Býčí skály má vývěry - Vývěry Jedovnického potoka

Vznik jeskyně

Při kontaktu potoku s krasem dochází k mechanickým a chemickým procesům rozpouštění vápence ve vodě a potok si hledá co nejsnažší cestu, jak překonat území krasových hornin. Najde si cestu podzemím, kdy stále více a více vymílá trhliny, které ve vápenci jsou. Ty se pak stávají jeskyněmi. Během geologických dob potok může měnit na povrchu i v podzemí svůj směr, často pod povrchem vyhloubí několik pater řečišť, přičemž samozřejmě teče v tom nejhlubším. Po určité době (obvykle tam, kde končí krasové horniny a začínají horniny jiné) se podzemní tok objevuje opět na povrchu. Na směr toku ukazují často závrty, trychtýřovité prohlubně na povrchu krasu, do nichž se soustřeďuje srážková voda. Systémem komínů se tato voda dostává do podzemí víceméně svislým směrem. Vytváří tak propasti - jeskyně, u nichž směr svislý převládá nad vodorovným. Propasti ovšem mohou vzniknout i zřícením stropu velkého dómu v jeskyni, pokud toto zřícení dosáhne až k povrchu.

Přesně toto si může uvědomit návštěvník stojící u jeskyně Býčí skála. Stojí u mohutného vchodu do jeskyně pod vysokou skálou, která dává představu o tom, jak mocný vápencový masív se nachází nad jeskynním systémem. Jedovnický potok má vývěr cca 200 m od vchodu do Býčí skály u silnice ve směru na Adamov, krátce po opuštění podzemí se vlévá do Křtinského potoka.

V Býčí skále Jedovnický potok a vápenec v podzemí vytvořily vše, co ke krasu patří - spletitý labyrint chodeb, mohutné dómy, těžko prostupné plazivky, sifony, krápníky - stalaktity, stalagmity, stalagnáty, místy i excentrické krápníky, sintrovou výzdobu stěn. Jeskyní protéká Jedovnický potok, proto krápníková výzdoba je zejména v místech, kam už nedosahuje výška vody za velkých povodní. Jeskyně má délku přes 13 km, její prostory jsou mj. přímo pod obcí Rudice, společně s jeskyní Rudického propadání tvoří jeden systém. Rozhodně doporučujeme navštívit obě lokality - tedy ponor (Rudické propadání) i vývěr u Býčí skály kvůli uvědomění si souvislostí putování vody krasem. Abyste si utvořili povědomí o rozsahu jeskyně, doporučujeme navštívit mapovou aplikaci na stránách obce Rudice: http://www.rudice.cz/index.php?page=mapa-rudice-testovaci. Na mapě je dobře vidět celý jeskynní koridor od Rudického propadání po Býčí skálu.

Dějiny objevů

Jeskyně byla osídlena od dávných dob - od paleolitu. Pro obyvatele znamenala pravděpodobně velmi výhodné útočiště. První písemná zmínka o jeskyni se uvádí v r. 1663, kdy o ní píše mnich zábrdovického kláštera. R. 1807 jeskyni naštívil císař Josef I. a jeho žena Marie Terezie (s Marií Terezií známou např. tvorbou školských reforem se jedná o shodu jmen), jak dokládá pamětní deska u vchodu. Název Býčí skála dle slovanského kultu býka přitom měla již dávno předtím, než v ní byly učiněny světoznámé unikátní objevy na úsvitu dějin archeologie.

V 18. stol. zde dělníci z blízkých železáren těžili štěrk a často nacházeli uhlíky a lidské kosti. Tyto nálezy zaujaly dr. Wankela, který r. 1867 jako 46 letý zahajuje výzkumy v Býčí skále. V té době je již ve svém oboru - medicíně - velmi zkušený a je velmi zručný i v archeologii a speleologii. Má za sebou již průzkum Sloupských jeskyní a hrádku nad Holštejnem. V jižní boční síni a předsíni Býčí skály dr. Wankel nalézá v souvrství mocném asi 4 metry celkem 395 předmětů, hlavně kamenné a kostěné nástroje. Senzačním se stal r. 1869 nález nádherného bronzového býčka,
kterého našli dva studenti, bratranci Felklové. Na čele, na plecích a páteři byl býk zdobený železem, v místě očí byl dříve patrně vsazen kousek skla.

Ovšem největším nálezem se stal ucelený soubor předmětů, které Wankel správně datoval do doby halštatské - starší doby železné (r. 750 - 400 př. n.l.). Jedná se o největší nález v jeskyni v celé Evropě. Našly se vozy, bronzové nádoby, helma, žezlo, opasky, zlaté čelenky, obrovský počet skleněných a jantarových perel, náramky, spony, kamenný oltář, velké množství keramiky, přesleny, velké množství obilí, předměty z kůže, textilu, dřeva a proutí. Současně byly nalezeny kostry zvířat a lidí, celkem 40 osob. Zvláštní bylo, že lidské kostry až na 5 mužů byly většinou mladé dívky. Nesly stopy po násilí, měly např. uťaté údy nebo jim chyběly hlavy. Současně se našly stopy po kovárně, neklamný důkaz, že v jeskyni se zpracovávalo železo.

Wankel vyslovil teorii o pohřbu halštatského velmože a domníval se, že ostatní předměty i lidské kostry byly rituálními obětními dary. Současní archeologové zastávají povětšinou názor, že jeskyně sloužila jako svatyně, kde byla předváděna velkolepá podívaná zrodu tehdy nového kovu - železa - a kde bývaly (ne jednou) obětovány a ukládány lidské a zvířecí oběti, nejrůznější předměty včetně luxusního zboží a zboží dokládajícího rozvinutý dálkový obchod.

Wankel objevené předměty nabídl muzeím v Praze a v Brně, tam byl tehdy odmítnut. Předměty se dnes nacházejí v přírodovědně - historickém muzeu ve Vídni.

V prostoře zvané Jižní odbočka se našly lidské i zvířecí kosti, nástroje z kamene, kostí, paroží, rohovce, pazourku, ale také z jaspisu a křišťálu.

Nález ve své době patrně vzbudil velký ohlas, protože z nedalekého Brna se sem vypravil 10. 6. 1877 tehdy 23 letý Leoš Janáček na výlet s pěveckým sborem Brněnské besedy. Mj. také tento den zpívali v kostele v Adamově.

Jeskyně, která byla známa od nepaměti, je dlouhá asi 300 metrů a nazývá se Stará Býčí skála. R. 1912 se brněnští speleologové pokusili uzávěr chodby, tzv. Šenkův sifon, podplavat ve skafandru. Jednalo se patrně o první speleoponor v Evropě. Pokračování tehdy nebylo objeveno.

R. 1920 se podařilo odčerpat vodu ze Šenkova sifonu a vstoupit do 1 km pokračování chodeb, tzv. Nové Býčí skály. Šenkův sifon byl ale zaplaven r. 1927 při povodni.

Za II. světové války se němečtí okupanti pokusili zřídit v jeskyni zbrojní továrnu. V první části jeskyně stihli zarovnat a zabetonovat dno a zazdít odbočky. Tím nenávratně tuto část jeskyně poškodili.

Po II. světové válce postupně za spolupráce jeskyňářů a potápěčů byly objevovány nové prostory směrem k Rudickému propadání. První skupinový prostup celým systémem mezi Býčí skálou a Rudickým propadáním provedli jeskyňáři 1.5. 1991.

Jeskyňáři v dalších objevech pokračují.

Netopýři v jeskyni

Býčí skála má obrovský význam pro zimování netopýrů. Každou zimu se jich zde shromažďuje několik set. Nejhojnější je netopýr velký (Myotis myotis), méně početný je vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) a netopýr brvitý (Myotis emarginatus).

Okolí jeskyně

Do národní přírodní rezervace Býčí skála patří i okolí jeskyně, které je unikátní tím, že se zde nekrasové podloží (granitoidy brněnského masívu) stýká s devonskými vápenci. Na obou podložích jsou různé podmínky pro rostliny a živočichy. Reliéf je velmi pestrý a členitý, z čehož vyplývá různá expozice svahů a podmínky pro vznik teplotních a vegetačních inverzí. Rostou tu tedy v těsné blízkosti teplomilné a chladnomilné druhy.

Na teplých místech rostou dub zimní (Quercus petraea), habr obecný (Carpinus betulus) a vzácně i dub pýřitý (Quercus pubescens), mahalebka obecná (Prunus mahaleb) a dřišťál obecný (Berberis vulgaris). V bylinném podrostu se nachází prvosenka jarní (Primula veris), pryšec mnohobarvý (Euphorbia polychroma), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum).

Na chladných místech rostou mohutné jedle (Abies alba), javor klen (Acer pseudoplatanus), jilm drsný (Ulmus glabra). V jejich bylinném podrostu lze spatřit podhorské až horské druhy, jako kriticky ohrožený ploštičník evropský (Cimicifuga europaea), měsíčnici vytrvalou (Lunaria rediviva), samorostlík klasnatý (Actaea spicata) aj. Typické jsou bučiny s bukem lesním (Fagus sylvatica), javorem klenem (Acer pseudoplatanus), lípou velkolistou (Tilia platyphyllos), v podrostu s bažankou vytrvalou (Mercurialis perennis), kyčelnicí devítilistou (Dentaria enneaphyllos) a k.cibulkonosnou (D. bulbifera).

Zcela odlišnou vegetaci uvidíte na kyselém podkladu brněnské vyvřeliny s dubem zimním (Quercus petraea), borovicí lesní (Pinus sylvestris) a v podrostu s kostřavou ovčí (Festuca ovina) a k. sivou (F. pallens), smolničkou obecnou (Lychnis viscaria) aj.

Jeskyně je přístupna po telefonické domluvě nebo ve dnech otevřených dveří.

Podle:

http://www.byciskala.cz, 20. 6. 2012

http://cs.wikipedia.org/wiki/B%C3%BD%C4%8D%C3%AD_sk%C3%A1la, 20. 6. 2012

http://www.moravskykras.net/byci-skala.html, 20. 6. 2012

http://www.janacek-nadace.cz/cz/leos-janacek-v-datech_8_0/predchozi_1877.htm, 20. 6. 2012

Truhlář, J. (2003): Památníky adamovských lesů, Primus Praha, s. s. 85-86



Umístění

GPS souřadnice

49°18'26.700"N, 16°41'41.388"E (vchod)

Adresa

Habrůvka 679 04

Google Maps | Mapy.cz

Katastrální území
Habrůvka
Nadmořská výška
334 m.n.m.
Základní číselné údaje
Délka jeskyně: 13 km První písemná zmínka o jeskyni: z r. 1663. Největší archeologický objev dr. Wankela: z r. 1869 První skupinový prostup celým jeskynním systémem: 1. 5. 1991 Rozloha národní přírodní rezervace: 181,6 ha
Kategorie chráněného území
Chráněná krajinná oblast Moravský kras Národní přírodní rezervace Býčí skála

Přístup

Příjezd vlakem

Ze železniční zastávky Adamov zastávka jděte 4,2 km po modré značce, je možno přijet i do železniční stanice Adamov, odkud jezdí autobusy (nikoli od každého vlaku).

Příjezd jinou hromadnou dopravou

Mezi Adamovem, Křtinami a Vyškovem jezdí autobus č. 157, jehož zastávka Habrůvka, Josefov, rozcestí je 400 m od jeskyně.

Příjezd osobním autem, parkování

Auta obvykle parkují naproti jeskyni, i když se nejedná o oficiální parkoviště.

Příjezd zájezdového autobusu, parkování busu

Autobus se s problémy vejde na prostranství u jeskyně podobně jako auta (musí stát čelem od Adamova a v tomto směru po pravé straně).

Přístup pěšky

Jeskyně Býčí skála je snadno dostupná po modré turistické značené trase, která tudy vede mezi Adamovem a Křtinami. Také sem vede žlutá značka z Babic.

Příjezd na kole, parkování kol

Cyklotrasa 5077 vede z Adamova do Jedovnic přes křižovatku v dolní části Josefova. Z Adamova je to sem 4 km.

Poznámky pro vozíčkáře

Vozíčkář s doprovodem může navštívit prostor před jeskyní.

Rady a tipy

Návštěvu jeskyně doporučujeme spojit s výletem k huti Františka. Pokud chcete absolvovat prohlídku jeskyně, informujte se na kontakní adrese u jeskyňářů, kteří jeskyni spravují. Prohlídka má charakter blízký prohlídkám jiných jeskyní, běžný návštěvník nepotřebuje zvláštní vybavení.

Přispěvatelé:

Jan Harmata
Vytvořeno:
Naposledy upraveno:
Datum poslední návštěvy redakce v terénu