Kontaktní informace
+43 029 488 450 (informace Hardegg)
Oficiální stránky
Krajina na hranicích Česka a Rakouska v oblasti národních parků Podyjí a Thayatal skrývá přírodopisné a historické poklady. U vesnice Merkersdorf najdete obojí. Hluboké údolí s meandry řeky Dyje (Thaya) je považováno za příklad fenoménu, kdy se díky nepřístupnému terénu zachoval uprostřed kulturního až zdevastovaného zemědělského území ostrov unikátní přírody. Hranice mezi Rakouskem a Českem je v těchto místech historicky daná korytem řeky, není tedy divu, že ji střežily posádky v hradech, kde nebyla nouze o dramatické příběhy. Mírové i válečné činy dějiny zaznamenaly na obou stranách hranice a vzájemné výpady činily na cizí území oba národy. Gotický hrad Kaja (často uváděný česky názvem Chýje) u vesnice Merkersdorf byl unikátním svědkem pohraniční historie.
Dějiny
Hrad byl postaven na ostrohu nad ústím Merkersdorfského potoka do potoka Kajabach 9 km severozápadně od Retzu. Střežil středověkou stezku od Merkersdorfu k brodu Dyje, která je odsud vzdálena asi 1 km, která dále pokračovala na Nový Hrádek, Lukov a dále na Moravu. Slovansky se hrad uváděl jako Chiowe, není ale znám letopočet jeho založení. Podle některých pramenů byl ostroh r. 1050 součástí řetězu pohraničních opevnění.
Jisté je, že po r. 1100 krajina u Dyje patřila Babenberkům. Dochované románské jádro hradu se dvěma věžemi a palácem můžeme datovat do 2. poloviny 12. století, první písemné zmínky existují k období let 1168 až 1175.
Tehdy hrad obývali babenberští ministeriálové bratři Hartung, Adelolt a Otto z vedlejší rodové větve Kuenringů. Jejich předky zaznamenáváme již na začátku 12. století jižně od Vídně v Badenu a Vösslau.
Roku 1196 na hradě přebýval rakouský vévoda Fridrich I. s doprovodem. K r. 1210 se zde opět připomínají bratři Adelolt a Otto z Kiowe, pak na konci 13. stol. bratři Adelolt a Wulfing, jimž patřily okolní vsi Niederfladnitz, Oberretzbach, Merkersdorf a také hrad Gnadendorf jižně od Laa. V l. 1252-78 na hradě často pobýval český král Přemysl Otakar II. Víme to podle listin, které zde vydával. Adeloltovi syny byli Jindřich a Konrád, Wulfingovi se jmenovali Jindřich a Otta z Keyaw. Posledně uvedený je zajímavý pro české dějiny, neboť v letech 1314–1317 koupil od Anežky z Baumgartenu a pánů z Lipé ves Havraníky a za manželku si vzal Alžbětu, nejspíše dceru znojemského komorníka Bočka z Jevišovic a Kunštátu.
Hrad Kaja v této době vlastníci nechali rozšířit o prostornější západní předhradí, které disponovalo novou vstupní bránou. Hradu nově dominovala 23 m vysoká věž, novou obranou před nepřáteli byl hluboký šíjový příkop. Úpravy stály nejspíše hodně peněz a proto Ottův syn Mikuláš roku 1343 prodává Havraníky klášteru v Louce. Když to nestačilo, prodal dokonce samotný hrad, a to r. 1360 rakouskému vévodovi Rudolfovi IV. To už jsme v době, kdy Kaja dostává "dvojníka". Na moravské straně hranice vyrostl markraběcí Nový hrádek.
Vévoda Albrecht III. hrad r. 1376 zastavuje Purkartovi III. z Hardeggu, purkrabímu magdeburskému, který zde r. 1388 umírá.
Další úsek dějin hradu není příliš dobře probádán.
Konec 14. století je v Čechách a na Moravě znám jako doba, kdy hrady byly obývány loupeživými rytíři, kteří byli často podporováni šlechtou, někdy to bývali i šlechtici samotní. Jeden z českých loupežných výbojů postihl i hrad Kaja. Proti Janovi z Hardeggu vyrazil Jindřich III. z Lipé a jeho syn Hanuš, pán na Templštejně. Smír znesvářené strany podepsaly r. 1399. V té době Kaja získává pověst hradu, kde se loupeživí rytíři usadili, dokonce tu vznikla pověst o Jindřichovi (Hinz), ďáblovi na hradě Kaja.
Husité vypálili hrad Kaja r. 1425. Předtím jej občas "navštívili" a pustošili.
Rakouský vévoda a současně moravský markrabě Albrecht V. poté dává hrad Kaja do rukou Oldřicha z Eytzingu, který se několikrát vyznamenal v bojích proti husitům. Ten vytvořil z hradu a okolí prosperující panství a od vévody r. 1432 dokonce dostal štědrý dar 800 hřiven na opravu hradu.
Hrad byl tehdy rozšířen severním směrem, nové stavby vznikly na západní přístupové cestě. Vzestup rodu Eytzingů pokračoval dále. Sňatkovou politikou získali r. 1434 Nový hrádek a r. 1437, kdy se vévoda Albrecht stal říšskoněmeckým králem, se Oldřich (Ulrich) stává jeho nejmocnějším rádcem a nejvlivnějším šlechticem v zemi.
Oldřich z Eytzingu umírá r. 1460. Hrad přebírá bratr Štěpán a jeho synové Martin, Jiří a Michal. Posledně jmenovaný rozšiřuje rodovou državu o město Retz, ale r. 1522 ho za velezradu arcivévoda Ferdinand nechal popravit a celé panství zkonfiskovat. Jeho synové však kupodivu byli omilostněni a dokonce zastávali vlivná úřední místa u dvora. Poslední velké úpravy na hradě provedl Erasmus I. z Eytzingu. Modernizoval obytné prostory a kapli.
Po bitvě u Moháče je sjednoceno Rakousko a Uhry spolu s Čechami a Moravou pod jeden stát. "Pohraniční" výpady ustávají a význam hradu Kaja, bašty proti moravským vpádům se snižuje.
Po smrti Erasma I. v roce 1546 byla správa panství i soud přemístěny na zámek v Niederfladnitz, význam hradu tímto dále poklesl. Když si pak r. 1588 Erasmova neteř Anna z Eicingu bere za muže Pavla Sixta Trautsona, přechází majetek na tento rod. Annin manžel se stal nejvyšším dvorním maršálkem císaře Rudolfa II., později byl dolnorakouským místodržitelem. Za zásluhy byl r. 1598 povýšen na říšského hraběte z Falkenštejna.
Až potud máme pocit, jako kdybychom psali nikoli o provinčním pohraničním hradu, ale možná o druhém nejvyšším centru moci v Rakousku, že?
Potomci Pavla Sixta navštěvovali panství jen občas, hrad nebyl udržován, chátral, zůstal tu jen zlomek sloužících. Za třicetileté války část z budov vyhořela. O sto let později byla z hradu jen zřícenina. Romantizující obnova zahájená roku 1871 nebyla nikdy dokončena.
Od r. 1945 je hrad ve vlastnictví rodiny Waldstein-Wartenbergů (stejné osoby jako na nedalekém zámku Karlslust). V l. 1968 -1980 byla zřícenina ve spolupráci s nadšenci z občanského sdružení opravena a otevřena pro veřejnost. Občas se tu konají větší kulturní akce, např. pro děti.
Stručný popis hradu
Zřícenina hradu Kaja stojí na skalním hřebenu nad údolími potoků Kajabach a Merkersdorfer Bach. Ke hradu se přichází po několika mostech. Mezi prvním a druhým se nachází předbraní s první hradní bránou, které bylo původně samostatnou věžovou bránou. Druhý most o délce 40 m je spojením "pevniny" s hradem. Samotný vstup do hradu byl zajištěn druhou hradní bránou s padacím mostem. Třetí bránou je odděleno malé nádvoří.
Mladší část hradu tvoří předhradí ze 14. století. Vpravo od brány se nachází 23 m vysoká obranná věž, dominující celému hradu. Jediným vstupem byly dveře vysoko nahoře na její zdi přivrácené k nádvoří. Rohové kameny obranné věže jsou zhotoveny z pískovce, v němž se zachovaly fosilie.
Na levé straně uvidíte budovy, které se v průběhu staletí využívaly k různým účelům. Sloužily jako sýpka, kuchyň čeledě a stáje, ale také jako kaple. Hladomorna v polokruhové věži byla původně 12 m hluboká, dnes je zasypána sutí.
Zeď na pravé straně nádvoří musela být zajištěna kvůli nebezpečí zhroucení. V zadní části jsou předsunuty dva parkány. Zeď byla původně obehnána dřevěným ochozem. Z nádvoří lze vstoupit do dvou sklepení vyhloubených do skalního podloží hradu. Ruině přidává na romantickém půvabu několik lip, nejkrásnější právě na tomto nádvoří.
Přístup do vnitřního hradu zajišťovala čtvrtá hradní brána, kdysi podstatně větší než dnes. Vnitřní hrad je značně starší než předhradí. Z tlustých zdí a chybějících oken si snadno dovodíme dřívější pevnostní charakter hradu a to i ohledem na skutečnost, že přilehlá hradní zeď již byla z větší části zbořena. Uvidíme také tzv. rytířský sál, který byl nejdříve pravděpodobně špýcharem a až později fungoval jako "slavnostní síň". Se sálem sousedí stará hradní kaple. Na východně straně areálu se dříve nacházely obytné a správní budovy. Polokruhová věž byla koncipována jako obranná.
Studna dosahovala původně do hloubky 90 m, tj. k úrovni vody z okolních potoků. Ještě r. 1945 v ní bylo dostatek vody. Poté studna silně utrpěla při devastaci hradu, protože do ní lidé házeli předměty, mj. dubové dveře, které se při pádu vzpříčily, vytvořily záklop. Od té doby je měřitelná hloubka studny jen 36 m.
Do nejstarší části hradu vstoupíme po schodech vytesaných ve skále 5. hradní bránou, čímž se ocitneme na středním nádvoří s mohutnou čelní zdí, která měla chránit obytnou budovu před střelami. Avšak díky dvojitému ochozu sama fungovala jako důležitý obranný prvek. Velké okenní otvory byly do zdi proraženy až v době renesance, kdy (jak víme z předchozího textu) vojenské česko-rakouské vpády ustaly.
Hlavní budovu (palác) obýval majitel hradu, jeho rodina a vysoce postavené osoby. Palác kryly z boku dvě věže (původně o 1-2 patra vyšší: ze západu bergfrit - obranná věž a z východu věž s bránou. Z vyhlídkové terasy bergfritu se naskýtá překrásný pohled do údolí potoků Merkersdorf Bach a Kajabach a dále až na moravský břeh Dyje.
Otevřeno: V.-X. So, Ne a svátky, od 10.00 do 17.00 hod.
Umístění
48°49'36.220"N, 15°53'14.849"E
Adresa
MerkersdorfHardegg A-2082
- Katastrální území
- Merkersdorf
- Nadmořská výška
- 350 m.n.m.
- Kategorie chráněného území
- Nationalpark Thayatal
Přístup
Příjezd vlakem
Vlakem můžete cestovat buď do Znojma nebo do Retzu, ale tyto stanice jsou popisovaného místa dost daleko. Doporučujeme jiné dopravní prostředky.Příjezd jinou hromadnou dopravou
Ze Znojma: jeďte autobusovou linkou 817 a vystupte na konečné v Čížově. Provoz je v pracovní dny poměrně hustý, o víkendech jede jen několik spojů.
Z Retzu: jeďte od nádraží autobusovou linkou Postbus. Vystupte na zastávce Merkersdorf b.Hardegg Ortsmitte. Provoz je v pracovní dny poměrně hustý, o víkendech jede jen několik spojů. Viz též http://fahrplan.oebb.at/bin/query.exe/dn?L=vs_postbus
Příjezd osobním autem, parkování
Z Merkersdorfu vede až pod zříceninu příjezdová asfaltová silnice. Na jejím konci je poměrně velké parkoviště.Příjezd zájezdového autobusu, parkování busu
Z Merkersdorfu vede až pod zříceninu příjezdová asfaltová silnice. Na jejím konci je poměrně velké parkoviště.Přístup pěšky
Z Čížova: jděte po asfaltové silnici k řece Dyji na hraniční přechod v Hardeggu a za řekou odbočte doleva na červenou značku. Úsek Hardegg - Kaja patří k nejhezčím trasám v NP Thayatal. Celkem asi 11 km.
Z parkoviště pod hradem jste nahoře ve středověku za 5 - 10 minut.