Štarkov

Štarkov je mimořádně krásná skupina skal se zříceninou hradu poblíž Jimramova na Vysočině. Přesněji řečeno - pokud sem dorazíte, uchvátí vás rulový skalní srub s několika puklinovými jeskyněmi a izolovanými skalními věžemi, na nichž středověcí stavitelé zbudovali hrad zvaný Skály, z něhož zbyly jen ruiny obvodového zdiva a opevnění. Kolem zříceniny ze skalního srubu padají kameny, které vytvářejí rozsáhlé balvanité sutě. 

Geologické poměry popišme podrobněji.

Mrazový srub Štarkov je tvořen hrubozrnnými ortorulami, které tvoří několik věží vysokých až 20 metrů. Mezi nimi na puklinách vznikly dvě soutěsky. Ortorula je hornina, která vznikla přeměnou žuly v hloubkách pod zemským povrchem za velkého tlaku a teploty asi 550 °C. Tato teplota ale ještě nestačí na úplné roztavení žuly, aby se z ní stalo magma. Jedna z puklin je v dolní části zavalena kamennými bloky, pod nimiž vznikla malá pseudokrasová jeskyně. Další větší puklinová jeskyně se vytvořila na severozápadním svahu pod vrcholem. Má výšku 5 m, šířku 1,3 m, hloubku 3,4 m. Balvanový proud vycházející k severozápadu od hlavního vrcholu má přibližně rozměry 70 x 20 metrů, další balvanové proudy míří na různé strany a jejich rozměry jsou menší. 

Geologicky zajímavé je pokračování vrcholové linie hřbetu ve směru na jihovýchod, kde hornina metagranit podlehla exfoliaci. Nejdříve vysvětlíme, co to je metagranit - hornina vzniklá ze žuly velmi slabou přeměnou za poměrně nízkého tlaku a teploty (100°C-150°C). Hornina je tu zvětralá do tvaru slupek o mocnosti 5 až 30 cm, které jsou prohnuté. K prohnutí došlo vlivem odlehčení, uvolněním tlaku při odnosu zvětralin, které byly uloženy nad metagranitem. Stalo se tak ve třetihorách a proces prohnutí po odlehčení se nazývá exfoliace. 

Ve středověku lokalita nad Jimramovem začala zajímat stavitele opevněných sídel - hradů. 

Z hradu na Štarkově se zachovaly zbytky hradebních zdí vyzděných mezi skalami a torza dvou věží,  hranolové a oválné. V okolí jsou viditelné zbytky valů. Do současné doby zůstaly vyzděny průrvy mezi skalami. 

Hrad je v historických zápisech znám pod názvem Skály. Vybudoval jej Archleb z Kunštátu, který jej v r. 1384 postupuje synu Erhardovi a bratru Janovi. V dalších historických zmínkách se Jan neobjevuje, Erhard se píše s přídomkem ze Skal. Byl ve funkci nejvyššího moravského sudího a za něho byly hrad i panství zažívaly hospodářských rozmach. Po jeho smrti po r. 1415 zaznamenávají kroniky spory o vlastnictví hradu. R. 1420 žalovala Erhardova dcera Žofka Kunu z Kunštátu z lysické větve, že se neprávem zmocnil hradu Skály a že jí ho nechce vrátit, přestože ona byla zákonnou dědičkou. Žofka hrad nakonec získává až r. 1447. Soudci asi měli za husitských válek a po nich jiné starosti. Již r. 1448 prodal Jan Tovačovský z Cimburka (Žofka se do tohoto rodu přivdala) skalské zboží pernštejnskému purkrabímu Vaňkovi. Ten figuroval ve skupinách, které loupily v této části Vysočiny, a proto byl jeho hrad Skály r. 1456 pobořen a  v r. 1588 se uvádí jako pustý. Další majitelé pozemků, na nichž byl hrad vybudován, již stavbu nikdy neobnovili.

http://lokality.geology.cz/787, 27. 5. 2018

http://www.hrady.cz/index.php?OID=284&PARAM=11&tid=3505&pos=300, 27. 5. 2018

http://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?SHOW_ONE=1&ID=689, 27. 5. 2018