Špičatý vrch - Barrandovy jámy

Svahem Špičatého vrchu v Českém krasu se vine silnice Loděnice - Bubovice, jejíž zářez odkrývá prvohorní vrstvy proslulé nalezišti zkamenělin. Současně je zářez dokumentací současného výskytu usazených a vyvřelých hornin na jednom místě. 

V období siluru se u dnešních Loděnic z trhlin vylévalo do moře nezvykle velké množství lávy (svatojanské vulkanické centrum), jejíž nahromadění způsobilo, že hloubka moře tu byla malá. Tyto podmínky zvlášť vyhovovaly živočichům, kteří žijí na dně. Ti potřebovali dno nehluboko pod hladinou, aby měli dostatek světla.

Zářez silnice popíšeme zdola, tj. od Loděnic od okraje lesa, kterým je Špičatý vrch zčásti porostlý. 

V délce asi 60 m pozorujeme odkryvy hnědých tufitických vápnitých břidlic ("arethusinové" břidlice), které jsou proloženy polohami světlejších tufitů. Tmavé čočky a vložky jsou vápencové. V tomto profilu jsou hojné nálezy trilobitů (např. Aulacopleura konicki), ramenonožců, lilijic, mechovek, křemitých hub a graptolitů. Trilobité mají v těchto vrstvách drobný vzrůst, což se vysvětluje tím, že do jejich života často nepříznivě zasahovaly blízké vulkanické emise. 

Poté ve stoupání silnice zahýbá doleva. Ještě před zatáčkou probíhá v zářezu jedna z větví tektonické poruchy - tachlovického přesmyku. Podle něj byly na vrstvy "arethusinových" břidlic od jihovýchodu nasunuty starší vrstvy. 

V prvním zákrutu silnice je klasický odkryv, kde mělkovodní vápencové horniny přecházejí do vulkanických produktů. Nalevo jsou světle hnědé vrstevnaté tufy a tufity se dvěma proudy podmořských výlevů lávy (diabasů), nad nimi vidíme vrstevnaté tufy a tufity, které přecházejí do vápnitých břidlic. Nahoře zcela převládají vápence. Lávy v odkryvu mají typickou polštářovitou strukturu, která vzniká při tuhnutí na mořském dně. Láva mohla z trhlin prýštit několikrát - opakovaně. Na povrchu nejsou v odkryvu přechody mezi výlevnými a usazenými horninami ostré, protože na dně moře se oba druhy hornin mísily. V usazených horninách je vůdčí zkamenělinou trilobit Miraspis mira. Podle něj se těmto vrstvám říká vrstvy miraspisové. 

Za zatáčkou si všimneme deprese v tufitických břidlicích. 

Následující serpentina obsahuje v zářezu hnědožluté a nazelenalé tufity s vložkami vápenců. Přímo v zatáčce těmito horninami proráží velká žíla černého bazaltu (diabasu), který byl v minulosti mylně považován za třetihorní. Žíla má suchozemský charakter. Znamená to, že při sopečné činnosti zrovna tato část byla nad hladinou, tedy byla ostrovem. 

Dalších 200 m profilu tvoří žlutohnědé tufitické břidlice s vložkami vápenců. Zkameněliny řas svědčí o původu v mělkovodním prostředí. Jsou tu i dvě mocné žíly černých bazaltů. 

Poté silnice vystupuje na náhorní plošinu. Napravo lze najít diabasové mandlovce - přeměněné bazaltové lávy, kde dutinky po plynech vyplňují bílé kalcity nebo zelené chlority. 

Parovina v okolí silnice je tvořena silurskými vrstvami, které se usadily po skončení vulkanické činnosti. Na ně nasedaly druhohorní křídové sedimenty, které však později podlehly odnosu a jsou schovány jen v depresích, např. v nedalekých Solvayových lomech. 

Výše uvedený text jsme čerpali z díla Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí geologa Ivo Chlupáče (1999), který se věnoval celý život především oblasti Barrandienu (zhruba oblast mezi Klatovy a Českým Brodem) a který se podstatným způsobem zasloužil o vyhlášení světového stratotypu hranice mezi silurem a devonem Klonk u Suchomast. Jeho pokračovatelé našli na svahu Špičatého vrchu další unikát - jeden z nejstarších nálezů suchozemské rostliny, která se jmenuje Cooksonia. Byla sice nalezena v mořských sedimentech, ale sem byla splavena patrně přívalovým deštěm nebo potokem. 

Silniční zářezy nad Loděnicemi vždy lákaly od dob Joachima Barranda sběratele zkamenělin a geology. Poměry na lokalitě jsou v popsány v desítkách odborných prací.

Poměrně názorně je geologický profil zobrazen na informační tabuli přímo na lokalitě. 

Sběr zkamenělin je možný jen v malém rozsahu, jen za pomoci geologického kladívka. 

Lokalitu může potenciálně ohrozit jen nadměrný sběr fosilií nebo rušivá činnost chatařů. 

Podle:

Chlupáč, I. (1999): Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí, Academia Praha, s. 101

Informační tabule u profilu, srpen 2018