Zugspitze

Impozantní vápencová velehora Zugspitze převyšuje lučinaté a lesnaté území okolo německého Garmisch-Partenkirchenu a okolo rakouského Ehrwaldu o 2 200 metrů jako obrovitý strážce. Ve směru z Německa je to první a hned nejvyšší alpský bod široko daleko. I když Zugspitze k přívlastku "třítisícovky" 38 metrů chybí, byla odedávna ikonickou a dnes hojně navštěvovanou horou. Na jejích úbočích a vrcholu uvidíte rozeklané skály, rokle a také dva menší ledovce či spíše sněhová pole. 

Západní vrchol byl poprvé zdolán 28. 7. 1820, spojení mezi východním a západním vrcholem bylo dosaženo roku 1851. 

Koncem 19. století se mnichovská sekce Alpského spolku rozhodla, že na vrcholu postaví chatu. Někteří členové spolku v plánu viděli znesvěcení hory a spor "vyřešili" odchodem a založením jiného spolku, který pojmenovali Bayerland. Jejich protesty ale stavbu nezastavily. Roku 1897 byl na nejvyšším bodě Německa postaven Münchner Haus (Mnichovský dům). 

Pak se na vrcholu začali objevovat vědci a za nimi masoví turisté. Roku 1900 byla na vrcholu založena meteorologická stanice a z rakouského Ehrwaldu, osady Obermoos se na vrchol od roku 1926 bylo možno dostat lanovkou. (Dnes je dolní stanice lanovky Tiroler Zugspitzbahn umístěna v nadm. výšce 1225 m a překonává výškový rozdíl 1725 m, její délka je 3,6 km, přepraví 730 osob za hodinu, cena základní zpáteční jízdenky činí 46,50 euro.)

Hned čtyři roky nato Bavoři zahájili provoz ozubnicové železnice, jejíž počáteční stanice je v Garmisch-Partenkirchenu v nadmořské výšce 705 metrů. Její trasa vede nejdříve městem, pak mezi staveními na podhorských loukách, až se po 10,7 km km dostane k jezeru Eibsee, kde je nádraží v nadmořské výšce 1015 m. Odtud začíná mezi lesy prudké stoupání dlouhé 3,4 km k severnímu portálu tunelu. Odtud až do vrcholové stanice koleje vedou v nitru hory. Tunel je dlouhý 4 466 metrů a vlaky v něm překonají převýšení 948 m. Podzemní je i nádraží Zugspitzplatt v nadmořské výšce 2588 m. Celkem trať o rozchodu 1000 mm měří 19,5 km, je provozována elektrickými jednotkami, napětí v troleji je 1650 V, na adhezních úsecích je dosaženo max. stoupání 35 promile, na úsecích osazených Riggenbachovou ozubnicí je sklon až (neuvěřitelných) 250 promile. Vrcholové nádraží kdysi bylo umístěno u horské chaty Schneefernerhaus, později byl poslední úsek tunelu proražen jinudy. Upozorňujeme, že ozubnicová dráha nevede na vrchol. Ten lze dosáhnout po přestupu jízdou 1 km dlouhou lanovkou ze stanice Zugspitzplatt.

Roku 1963 ovšem Němci uvedli do provozu impozantní dílo, lanovku Zugspitzebahn nebo též Eibseeseilbahn od jezera Eibsee přímo na vrchol. Lanovka překonávala převýšení 1950 m a na svou dobu byla technickým zázrakem, mimo jiné proto, že měla jedinou podpěru. Již v 90. letech ale přestala stačit náporu turistů, kteří si při čekání na jízdu museli vystát až 5 hodin ve frontě. Bylo přitom lhostejné, zda čekali na kombinaci dopravy vlaku na Zugspitzplatt a pak po přestupu na lanovku na vrchol nebo na přímou dopravu od Eibsee na vrchol. Navíc stejná fronta (s rezervačním systémem) byla na vrcholu, jen s tím rozdílem, že, kdo měl menší trpělivost, opět volil cestu dolů oklikou přes Zugspitzplatt. 

Fronty by měly být od 21. 12. 2017 minulostí nebo by alespoň neměly být tak dlouhé. Němci totiž "starou" lanovku zbourali a postavili novou. Opět se jedná o soustavu největších vymožeností techniky své doby. Na vrcholu byla postavena zcela nová stanice. Stavbaři museli často provádět málem kaskadérské výkony, ale při německém smyslu pro bezpečnost a přesnost stavba probíhala relativně hladce. Jediný podpěrný sloup je 127 m vysoký, úsek od něj na vrchol měří 3213 metrů, celková délka lanovky je 4450 m, nahoru vyveze až 580 cestujících za hodinu. Provozovatel kladl vysoké požadavky na dodavatele lan, motorů, pohonů, mechanických a bezpečnostních součástí. Provoz musí být zajištěn po všechny dny roku bez ohledu na atmosférické srážky, teplotu vzduchu a sílu větru. Provoz zajišťují dva elektromotory švýcarské firmy ABB, každý s výkonem "jen" 800 kW (pro srovnání - rychlovarná konvice má příkon asi 2 kW). Cena je stejná jako u rakouské lanovky -. zpáteční jízdné za 46,50 euro. 

Díky vyspělé dopravě je tedy vrchol Zugspitze docela snadno komerčně dostupný, a proto si lanovkoví turisté na temeni hory málem šlapou na paty. Co vlastně obdivují?

Soliterní poloha Zugspitze z něj činí výjimečný rozhledový bod. Na severu se rozkládá celé Horní Bavorsko, na západě vidíme přes Allgäuské a Lechtalské Alpy až do švýcarského Graubündenu, na jihu se tyčí zasněžené vrcholy Ötztalských, Stubaiských a Zillertalských Alp a na východě je dominantou obr Grossglockner. Za ideálních podmínek činí poloměr kruhové dohlednosti 200 km. 

Na samotný vrchol je třeba kousek vylézt "po svých" po cestě jištěné řetězy (stav r. 2009). Blízké okolí tvoří malý ledovec Schneeferner jihozápadně od vrcholu, který se jednoho času Němci snažili zachránit obřími plachtami, ale globální oteplování s ledem učiní dozajista neodvratný konec. Druhý ledovec (sněhové pole) Höllentalferner je pramennou oblastí potoka, který ve vápenci severovýchodně od vrcholu vyhloubil divokou, strmou rokli Höllental. 

Výjimečné místo využívají na vrcholu mnohé instituce, např. německá meteorologická služba, Max - Planck - institut, Fraunhofer Institute, jsou tu umístěny televizní, rádiové a další vysílače. Samozřejmostí (jsme v Německu) je restaurace. 

Jižně od vrcholu v ledovcovém kotli Schneeferner jsou v zimě v nadmořských výškách 2000 m až 2800 m ideální podmínky na lyžování na přírodním sněhu v areálu s několika vleky, k jejichž dolní stanici se lze dopravit ozubnicovou železnicí (Gletscher Skigebiet Zugspitze). 

Když se podíváte na letecký snímek oblasti Zugspitze, připadnou vám skalní rozsochy vedoucí od hlavního vrcholu jako obrovské podkovy. Jim asi 4,5 km východně od vrcholu vévodí Alpspitze (2628 m), hora, která sice není v okolí nejvyšší, zato ji město Garmisch-Partenkirchen zvolilo za svůj symbol. 
 
Podle: 

https://www.zugspitze.at/de/home/, 1. 3. 2019

https://zugspitze.de/en/service/en_ueberuns/anreise, 1. 3. 2019

https://zugspitze.de/en/winter/news/seilbahn-zugspitze, 1. 3. 2019

https://de.wikipedia.org/wiki/Bayerische_Zugspitzbahn, 1. 3. 2019

https://www.volty.cz/2018/01/13/konec-dlouhych-front-novou-lanovku-zugspitze/, 4. 3. 2019

Maier, D. (1995): Cestovní kniha Alpy, RV Reise und Verkehrsverlag, München, Geocenter Praha, s. 336