Zřícenina hradu Oheb

Řeka Chrudimka u Seče vytváří několik pozoruhodných oblouků, přičemž v geologické minulosti tekla stále přibližně stejným směrem ke dnešní Třemošnici a dále ke Kolínu, kde se vlévala do Labe. Geologické pochody zdvihly levý břeh řeky, která současně byla „ukořistěna“ zpětnou erozí jiného toku, jenž do Labe ústil v Pardubicích. Chrudimka změnila tok, u Seče se její původní směr na severozápad mění ostře na východ a řeka tvoří ostrý oblouk. Naši předkové tak strategické místo nenechali bez povšimnutí, pojmenovali šíji s návrším příznačně Oheb a vystavěli zde hrad. Ale dějiny vůbec nebyly jednoznačné a jednoduché, hrad dokonce patří v rámci Česka k nejpozději postaveným sídlům svého druhu.

Návrší Oheb se připomíná r. 1315 jako majetek kláštera ve Vilémově, jehož opat dal zdejší pozemky do zástavy majitelům blízkého Vildštejna Hrabišovi z Paběnic a jeho manželce. Měl ale podmínku. Na návrší zástavní majitelé nesměli postavit hrad či tvrz, jinak návrší mělo připadnout zpět klášteru. Opat se nejspíše obával ohrožení klášterních majetků na horní Chrudimce z pozice nového hradu. Když se podmínky zástavy dlouho neměnily, pak po Hrabišově smrti dědicové vrátili pozemky klášteru zpět r. 1348. 

Ve druhé polovině 14. století již hrad stál, ale není známo, kdy přesně byl postaven. Stavba mohla být iniciativou kláštera nebo zástavních majitelů. 

Písemně se hrad připomíná až r. 1405. Majitelem (pravděpodobně opět zástavním) byl majitel Vildštejna Ješek z Popovce a Ohebu. Původně hrad na vrcholu ostrohu s přístupem od východní strany zaujal jen západní část dnešního areálu. Dovnitř se vstupovalo valeně sklenutou branou ve věži nad hradním příkopem. Věž je dosud částečně zachována. Při východní hradbě stála jediná budova – byla věžovitá a byla určena k bydlení. Ješek vlastnil Oheb do r. 1408, kdy umírá. Pak hrad připadl králi Václavovi IV., který jej dává do zástavy dvěma mužům, ale nakonec celou zástavu získává nejméně do r. 1421 kutnohorský mincmistr Petr Zmrzlík ze Svojšína. 

Dějiny hradu za husitských válek nejsou známy. 

Současně s ovládnutím Lichnice se hradu r. 1429 zmocnil Jan Hertvik z Rušinova, který dokonce dosáhl toho, že vlastnictví obou hradů mu r. 1436 potvrdil král Zikmund. R. 1455 ale již zástavu statků vilémovského kláštera ovládl Burian Trčka z Lípy. 

Trčkové z hradu učinili středisko svých majetků v Železných horách. Dokonce hrad opravili, nejspíše v obavách před vpádem Uhrů v l. 1468-69. Postavili celý nový hradební okruh s novou vstupní bránou a mohutnou dělovou baštou na jižní straně. Podobná bašta byla vystavěna i na východní straně hradeb. Původní hradby na severu a severovýchodě byly zlikvidovány a na jejich místě vyrostly budovy hospodářského zázemí. Ty se dochovaly  jen v podobě zbytků sklepů a základových zdí, takže se neví, jak vypadaly.

Nové opevnění hradu nejspíše nebylo dokončeno. Trčkové práce zastavili patrně v souvislosti s mírem, který uzavřeli český král Vladislav II. a uherský král Matyáš r. 1478 v Olomouci. 

Mikuláš Trčka z Lípy r. 1490 spojil hrad Oheb a okolní vesnice s panstvím Lichnice a o sídlo nad Chrudimkou se přestal zajímat. Hrad začal chátrat. R. 1533 se uvádí jako pustý a po r. 1628 o něm již dějiny mlčí. Dokonce  později se ani nevědělo, kde stál. 

Ve 30. a 40. letech 19. století byly na zřícenině provedeny úpravy, aby mohla být přístupná pro veřejnost. Když se stavěla vodní nádrž Seč, následovala další drobná opatření. Vlivem vzdutí vody se podstatně snížila výška hradního ostrohu, ale zřícenina získala další romantické přívlastky spojené s blízkou vodní hladinou, které návštěvníci ocení třeba při západu slunce nebo za mrazivých dní. 

Z hradu se zachoval téměř zasypaný příkop na severovýchodní straně, zbytky zdiva staršího i mladšího hradebního okruhu, věž a zbytky původní vstupní brány, dvě dělové bašty, zbytky věže na jižním výběžku a také sklepy a základy budov hospodářského zázemí. 

Zřícenina je částečně ukryta v lese. Naskýtají se z ní překrásné pohledy na okolní lesy a plochu vodní nádrže Seč. 

Hrad leží v přírodní rezervaci, v níž jsou předmětem ochrany rozsáhlá suťoviska, lesy rostoucí na nich, reliktní bory, krásné bučiny. Hnízdí tady výr velký a žije hodně plazů.  

Fiala, Z., Šimek, T. (1989): Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, VI. Východní Čechy, Svoboda Praha, s. 340

https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?SHOW_ONE=1&ID=288, 4. 8. 2020