Stolová hora

Stolová hora je přiléhavým názvem pro vyvýšeninu na jižním výběžku Pavlovských vrchů neboli Pálavy. Při pohledech z dálky je nápadná rovným povrchem na vrcholu. Stolová hora je většinou bezlesá, s charakteristickými stepními a lesostepními porosty na vrcholu i na úbočích, které jsou střídány vápencovými skalami, odborným názvem bradly (druhohorního původu).  Všude okolo se rozprostírá zemědělsky obhospodařovaná, monokulturami a velkými pozemky charakteristická krajina, čímž masiv hory působí jako impozantní ostrov, který je přírodním prostředím pro neobvyklou spoustu rostlin a živočichů. Proto není divu, že  je vyhlášen jako národní přírodní rezervace (s názvem Tabulová). 

Vrchol Stolové hory je plochý. Platí to částečně i u nejvyššího vrcholu Pálavy Děvína. Jedná se nejspíše o zbytek jednotného zarovnaného povrchu z doby pliocénu (stáří 5,33 - 2,58 mil. let), jehož vrstvy jsou na ostatních vrcholech Pálavy mírně nakloněny, jen na Stolové hoře je vodorovný. 

Díky přítomnosti vápencového podloží bychom na Stolové hoře očekávali hojný výskyt krasových jevů, ale jsou zde jen drobné škrapy, závrty, skalní okna a jeskyně dosahující délek maximálně řádu metrů. 

Rostlinstvo je závislé na geologickém podloží (někdy jsou to jen vápence a někdy na nich navátá spraš). Některé rostliny přitom dobývají území tak, že osídlí štěrbiny ve skalách nebo jim stačí jen mělká půda. Jsou jimi např. kostřava sivá, tařice skalní, tařice horská, hvězdnice zlatovlásek, pěchava vápnomilná nebo místní endemit hvozdík Lumnitzerův pálavský.

Na stepích Stolové hory se ale mnohde stačily vyvinout i hlubší půdy, které vyhovují jiným rostlinným druhům 

Jsou to typické „stepní“ druhy, mnohé na severní hranici svých teritorií. Například šalvěj etiopská (někdy nazývaná habešská), která zde roste jako původní na jediném místě v ČR a díky záchrannému programu se ji podařilo rozšířit semínky i na Turold, na Kočičí kámen a Kočičí skálu. Na jaře je Stolová hora porostlá velkým množstvím exemplářů koniklece velkokvětého, hlaváčkem jarním, na některých svazích můžeme zahlédnout stříbřité vlásky kavylů, roste tu také kosatec skalní písečný, prvosenka jarní, divizna brunátná, hvězdnice chlumní, zvonek sibiřský a další druhy. Zvláště chráněných rostlin bychom tu našli okolo 40. Svahy jsou porostlé keři mahalebky obecné, růže šípkové, svídy krvavé a dalšími druhy, které mají rády teplo. 

Charakteru stepi se přizpůsobili i živočichové, zvláště pak bezobratlí. Na Stolové hoře například můžeme např. najít pavouka stepníka moravského nebo majku fialovou, oba jsou to jedovaté druhy. 

Lidé využívali Stolovou horu již od doby bronzové, kdy zde existovalo opevněné hradiště, v pozdější době byl na sousedním Růžovém vrchu vybudován hrad, původně zvaný Rossenstain, dnes známý jako Sirotčí hrádek.

Hora i svahy nebyly nikdy užívány k pěstování zemědělských plodin. Hodily se venkovskému obyvatelstvu pouze jako pastvina. Dobytek účinně svým pohybem bránil expanzi keřů, takže jemu vlastně vděčíme za stepní charakter hory. Když pastva ustala, hned se na Stolovou horu začaly šířit invazivní dřeviny jako např. pajasan žláznatý nebo trnovník akát. 

Ochrana území Stolové hory tedy mj. spočívá v tom, že výhonky invazivních rostlin ochránci přírody likvidují a občas dovolí extenzívní pastvu či kosení luk. Vzhledem k množství hmyzu ale nikdy při sečení nedojde ke zlikvidování trávy na celém území najednou, nechávají se stát pásy nebo čtverce.

Turisté navštěvují Stolovou horu nejen kvůli množství botanických druhů, ale také kvůli podmanivému výhledu. Některé pohledy, zvláště směrem na Děvín, jsou součástí mnoha fotografických kalendářů. 

Podle: 

https://www.stoplusjednicka.cz/palavska-stolova-hora-strazce-jiznich-hranic-nasi-republiky, 6. 10. 2019

Atlaspalavy.cz | Atlas CHKO Pálava, 11. 3. 2021

Geologické lokality - Vyhledávání - Tabulová (geology.cz), 13. 3. 2021