Zámek Kvasice

V Kvasicích, malém městě na prvém břehu řeky Moravy, na příchozího návštěvníka dýchne poklidný život. Zemědělské okolí produkuje teplomilné plodiny - ovoce, zeleninu, pšenici, kukuřici, ve městě není žádný velký průmyslový podnik, velkosklad, ba dokonce ani velký obchod. V podstatě nikdo nikam nespěchá, pokud ovšem nepočítáme bruslaře a bikery na cyklistické magistrále podél řeky. Ti většinou ale nejsou místní. 

Centrum Kvasic působí hodně starobyle, ale památky přesto skoro nikdo neprohlíží. Kostel je zavřen, zámecká budova je pro veřejnost nepřístupná, ale i přesto doporučujeme do Kvasic na střední Moravě zajet. Zámek je možno zhlédnout alespoň zvenku a procházka parkem je velmi zajímavá. 

V letech 1744-1782 působil v Kvasicích farář Matouš Moritz, který do svého rukopisu zaznamenal pověst, podle níž Kvasice vznikly v dobách, kdy u nás sídlili Kvádové. Není to pravda, nejstarší písemná zmínka o Kvasicích se datuje k r. 1248. Z té doby je znám Ondřej z Kvasic a r. 1269 se uvádí Milota z Kvasic. Oba pocházeli z rodu Benešoviců. Tento rod vlastnil Kvasice po 200 let a jejich erb (zavinutou střelu) převzala obec do znaku.

R. 1434 přebírá tvrz s panstvím Jan Kužela ze Žeravic, od r. 1511 vládnou v Kvasicích Šternberkové. Ti po požáru r. 1514 tvrz přestavěli, takže některé prameny ji nazývají hradem. Zásadní význam pro život na tvrzi měla řeka Morava. Jednak chránila tvrz z východní strany, jednak se z ní přiváděla voda do rybníků.

Podobu renesančního zámku získaly Kvasice díky Havlu Kurovskému z Vrchlabí, který financoval přestavbu v 80. letech 16. století. 

R. 1635 získává Kvasice rod Rottalů. Ti ale sídlili v Holešově či v Napajedlích, zámek byl jen správním střediskem. Jan z Rottalu byl v pobělohorské době významnou osobností. Byl nejvyšším zemským sudím (1637-42), nejvyšším zemským komorníkem (1642-48) a nakonec moravským zemským hejtmanem (1648-55). Ve výkonu funkce prováděl násilnou rekatolizaci a postupoval bezohledně při protestech obyvatelstva. Nemilosrdně nechal potlačit povstání Valachů v l. 1643-44, kdy osobně velel vojenskému zásahu a nechal 200 rebelů popravit a vypálit některé valašské vesnice. Císař si ho patrně pro tyto zásluhy oblíbil, protože ho r. 1661 vyslal do Uher potlačit povstání tamější šlechty proti Habsburkům. Událost se obvykle uvádí v historii jako Wesselényiho spiknutí. Jeho účastníci zásluhou Jana z Rottalu skončili r. 1671 na popravišti a velitel zásahu zorganizoval konfiskace jejich majetku.  

Rottalové byli majiteli zámku až do r. 1746, kdy vymírají a od r. 1763 panství vlastní Lamberkové.

Dnešní klasicistní podoba zámku pochází z počátku 19. století. R. 1820 byly zbourány budovy před hlavní stavbou a zasypány všechny rybníčky. Dvacet let poté byla přestavěna hlavní budova, kde majitelé mj. nechali zazdít arkády. V zámku se po hlavním schodišti vstupovalo do prvního patra s mnoha sály zdobenými štukem. V zámku byla zřízena bohatá knihovna a zřízen anglický park. 

Od poloviny 19. století do r. 1945 patřil zámek rodu Thun-Hohensteinů, od té doby je státním majetkem. Dnes je v něm domov důchodců, který není veřejnosti přístupný. Do parku je ale vstup dovolen a velmi jej doporučujeme. Zvláště zajímavým stromem, a to dokonce na evropské úrovni, je v parku rostoucí ořešák černý. 

Podle: 

Hosák, L., Zemek, M. a kol. (1981): Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Svoboda Praha, s. 133.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_z_Rottalu, 12. 10. 2019