Hlubočepské jezírko

V Praze-Hlubočepích se odedávna těžil vápenec. První zpráva o zdejších lomech pochází z r. 1820. V ložiscích byla kvalitní surovina z období devonu, která výrazně pomohla stavebnímu rozvoji hlavního města.

V 19. století byly Hlubočepy ovlivněny několika událostmi. R. 1872 byla zprovozněna železniční trať Praha-Smíchov - Hostivice, součást tzv. Buštěhradské dráhy, která dala celé čtvrti nezaměnitelný ráz dvěma viadukty přezdívanými Pražský Semmering. Rok nato začaly jezdit vlaky na trati pod nimi (Praha-Smíchov - Rudná u Prahy - Beroun). A r. 1874 Pražané zbourali městské hradby. Není divu, že uvolněné parcely ve městě začali obyvatelé zastavovat novými domy a na ně potřebovali stavební suroviny, vápno především. A proto lomy v Prokopském údolí zažily nevídaný rozvoj, neboť z nich bylo možno vápenec a vápno do Prahy dopravit poměrně snadno. Těžaři často lomy otevírali překotně a pak je po vyčerpání ložiska opustili, přitom odpadem z těžby zasypávali sousední lomy. Ložisko při Dalejském potoce bylo asi 500 m dlouhé a 20 m široké. 

Jak je známo, majitelé mnoha lomů mají problém se spodní vodou, kterou musejí odčerpávat, aby vůbec měli k surovině přístup. Po opuštění ložiska nechají lom uměle zaplavit nebo se o to postará příroda sama. V Prokopském údolí to dopadlo ještě zcela jinak. 

R. 1905 při odstřelu skály lom velmi rychle zaplavila spodní voda, těžaři místo museli opustit a vzniklo Hlubočepské jezírko nebo též jen Jezírko. Naštěstí všude okolo, například v lomu Vysoká u Buštěhradské dráhy, bylo stále suroviny dost. A tak se těžaři postarali o slávu lokality, z níž mají radost nejméně tři skupiny obyvatel. 

První jsou geologové. Prokopské údolí je totiž učebnicovým příkladem synklinály, což je uložení vrstev původně vodorovných, později prohnutých do profilu písmene "V". V Hlubočepích je synklinála nesouměrná, pravý břeh Dalejského potoka má vrstvy poměrně povlovné, levý břeh má vrstvy strmě vztyčeny místy téměř do svislé polohy. V lomu s jezírkem jsou tyto vrstvy nádherně vidět. A geologové na nich ještě pozorují učebnicový příklad flexury - mírného prohnutí (v příkré severní stěně). Do lomu se také chodí geologické exkurze dívat na svrchní polohy třebotovských a nejnižší část chotečských vápenců. U vchodu do lomu jsou chotečské vápence detailně zvrásněny. Pokud bychom byli trpěliví, lze ve vápencích najít fosilie, ale hodně jich už vybrali lidé před námi. Se sběrem začali už na konci 19. stol. dělníci v lomech, kteří zajímavé nálezy nosili sběratelům a vědcům. Byl mezi nimi i Joachim Barrande. 

Druzí jsou filmaři. Z pověstného Barrandova je to do Hlubočep jenom skok. Tuzemští i zahraniční producenti Prahu a okolí milují. S famózní přírodou, šikovnými kulisami a českou finanční podporou vznikají i díla nadnárodního významu. Třeba u Třech mušketýrů z r. 2014-16 nikomu nevadilo, že téměř všechny záběry pocházejí z Česka a že Dumase autoři přeorali, že z něj zbyla jen kostra. Kaskadéři v díle o 30 epizodách vícekrát plavou v Hlubočepském jezírku a divák hltá děj, který se odehrává ve Francii. 

A konečně jsou tu turisté a výletníci. Během návštěvnických špiček zaplavují Prokopské údolí, takže je s podivem, že lom s jezírkem vypadá ještě docela nekomerčně a že není zaplaven odpadky. Dokonce tu stačí jen jedna informační tabule, jinak opravdu převažuje pohled na parádní přírodně technický fenomén. 

Podle:

Informační tabule v lomu, červen 2020

Chlupáč, I. (1999): Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí, Academia Praha, s. 161

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jez%C3%ADrko_(Hlubo%C4%8Depy), 10. 9. 2020