Bývalá lesní železnice Borky - Cikháj

Mezi hájovnou Borky a vesnicí Cikháj v l. 1931-34 sloužila v provozu železnice, kterou dnes v terénu připomínají už jen tělesa lesních cest. Ačkoli byla v provozu jen 3 roky, stala se pro zdejší krajinu symbolem technického pokroku, skvělé organizace práce a lidské soudržnosti.

Jak se to stalo?

Dne 26. 10. 1930 ve 4 hodiny ráno začal na Žďársku padat sníh a foukat severozápadní vítr, který postupně dosáhl značné síly. Těžkého, mokrého sněhu napadalo až 75 cm. Sněhová kalamita polámala okolo 350 000 m³ dřeva (hlavně smrků) a hrozila kůrovcová katastrofa. Největší škody (320 000 m³) zaznamenalo právě vzniklé lesní družstvo v Přibyslavi, které po pozemkové reformě čerstvě převzalo majetek od velkostatku Zámek Žďár. I tak kalamita poničila zbylých 5 000 hektarů majitelkám velkostatku Eleonoře Kinské a Klotyldě Festeticsové.  V místních kronikách se píše o nepředstavitelné spleti sněhu a polámaných nebo popadaných stromů. Koně ani auta by nestačili. Zprávu o stavu lesů u Žďáru si dokonce do svých pamětí poznamenal Josef Opletal, brněnský profesor, jeden z nejuznávanějších československých lesníků všech dob. Napsal: "Lesy za Žďárem neexistují."

V obdivuhodně rychlém tempu si na Žďársku s kalamitou poradili. Už dva týdny po větrné kalamitě začaly příslušné úřady schvalovat nápravné kroky. 

Nejdříve byla naplánována stavba provizorních železničních tratí. První vedla od rybníka Velké Dářko k pile u Hamrů nad Sázavou, druhá z osady Lány u Kameniček k Herálci a třetí, o níž teď pojednáme, z lesů u Cikháje kolem Tisůvky k hájovně Borek, kde také stála pila. Projednávání stavby prošlo v neskutečně rychlém tempu, ačkoli plánovaná železnice překračovala zemské hranice a bylo třeba razítka ze dvou různých úřadů. Na stavbu železnice a na likvidaci katastrofy bylo povoláno asi 1000 dělníků, převážně ze Slovenska, Podkarpatské Rusi (nezapomeňme, že žili s Čechy v jednom státě), přijeli i Rumuni. Zajisté se majitelé lesů museli hodně snažit, aby např. dělníky jen ubytovali v lesních boudách a práci jim zorganizovali. 

Železnice postavěná podle plánů nakreslených již dříve (r. 1916) měla rozchod 760 mm (stejný, jako je např. na jihočeských úzkokolejkách). Provoz zajišťovaly 1 benzinová a 2 parní lokomotivy, které vozily vagony k pile u hájenky Borky, která byla postavena patrně souběžně se stavbou trati. Ještě jedna pila byla postavena severně od Cikháje. Provoz začal v listopadu 1931. 

Hned po r. 1934 byla železnice zlikvidována a materiál na její stavbu byl rozprodán, údajně za 680 000 korun. Škoda, že se nezachovala, dnes by to zajisté byla prvořadá turistická atrakce. V terénu po ní nezbylo vůbec nic (kromě zbytků parní pily u Hamrů na první železnici), jen traťové těleso, po němž dnes vedou lesní cesty s minimálním převýšením, tedy vhodné pro jízdu na běžkách, s kočárkem nebo na kole. 

Je také škoda, že po kalamitě žďárští lesníci na novou výsadbu použili opět smrky. Nová katastrofa je postihla v 70. letech 20. století a jmenovala se kyselé deště. I z ní se postupně lesy ve Žďárských vrších vzpamatovaly. Jaká je čeká další?

Podle:

Lesní železnice Borky–Cikháj - Technická památka | Turistika.cz, 27. 11. 2020

Lesní železnice na Borkách | Vojnův Městec (vojnuvmestec.cz), 27. 11. 2020