Čertovy proudy

Pokud se chcete vypravit do krásného říčního údolí, pak v České republice máte hned několik možností. V jižních Čechách určitě nevynechte Čertovy proudy na Vltavě mezi Loučovicemi a Vyšším Brodem. 

Pokud si odmyslíme hladinu Lipna, pak zjišťujeme, že Vltava se chová jako geologicky "mladá" řeka. Nestačila ještě zareagovat podélným spádem na kerné pohyby, které měly za důsledek výzdvih Šumavy podél zlomů. Kdyby tomu tak bylo, pak by se Vltava chovala jako z učebnice: horní tok prudký, střední tok mírný, dolní tok pozvolný, lenivý. Ale kdepak Vltava!

Prudký tok má jen v horní části po Lenoru, pak se spád zmírňuje. Pod Soumarským mostem teče zvolna k Nové Peci (a teď si opravdu odmysleme vzdutí Lipna), potom se klikatí v četných meandrech k obci Lipno. Její spád činí 0,46 promile. Geologický zlom mezi Loučovicemi a Vyšším Brodem Vltava překonává nesmírně prudkým tokem v balvanitém řečišti. V úseku dlouhém asi 8 km řeka klesne asi o 130 m, což odpovídá spádu 17 promile. Nejprudší a krajinářsky nejzajímavější je tok zvaný Čertovy proudy mezi dolním jezem v Loučovicích a bývalou myslivnou na levém břehu, kde na úseku 2,5 km řeka teče ve spádu 25 promile. Přibližně ve středu tohoto úseku se nad pravým břehem řeky tyčí žulová skála Čertova stěna. Holému místu na vrcholu skály se někdy říká Čertova kazatelna. 

Mohutný masív Čertovy stěny nakrátko obrátí tok Vltavy k severu, ale už pod myslivnou se řeka vrátí ke svému "oblíbenému" směru na jihozápad. Ještě geologicky nedávno tekla takto až do Dunaje. Svědčí o tom říční sedimenty jejího dřívějšího toku u rakouského Summerau. Ale právě výzdvih pohraničních hor obrátil u Herbertova tok Vltavy na sever. Doplňme, že až k Boršovu u Českých Budějovic má řeka svižný, nikoli ale bystřinný tok, pak až do Prahy se pomalé úseky střídají s rychlými. Ale opět si připomeňme, že druhá polovina předchozí věty platila před výstavbou přehrad.

Jen dolní tok Vltavy severně od Prahy je nížinný a voda tady teče zvolna.

Pojďme zpátky do Čertových proudů. 

Koryto Vltavy a její spád lákalo k energetickému využití. K prvnímu došlo už ve dvacátých letech 20. století, kdy u Vyššího Brodu byla postavena elektrárna s náhonem, který odbočoval nad loučovickým jezem a vedl mezi dnešní silnicí a skálou Čertovy stěny. R. 2020 došlo rekonstrukci náhonu. Jeho vody už od počátku fungování elektrárny odvedly z kamenitého vltavského koryta většinu vody.

Když nastoupili k řešení energetických problémů socialističtí projektanti, napadlo je vybudovat ve vltavském korytě dvě přehrady, jednu pod obcí Lipno a druhou, přečerpávací u Vyššího Brodu. Mezi oběma hrázemi putuje voda oběma směry. Podzemní vodní elektrárna funguje hluboko pod hrází na Lipně, a to hlavně v době tzv. energetických špiček. Obvykle to bývalo ráno, když začínaly pracovat podniky a kanceláře a pak večer, když lidé rozsvěcovali doma svítidla a pouštěli si televizi. V době, kdy bylo z tepelných a jaderných elektráren v síti proudu dost, pak se tento nadbytek spotřeboval pro čerpání vody od Vyššího Brodu zpět na Lipno. Každopádně - pro koryto Vltavy pod Čertovou stěnou to opět znamenalo, že se po většinu roku muselo obejít takřka bez vody. Doba spotřebních špiček se také změnila. Vodní elektrárna Lipno se spouští často i v době, kdy v minulosti panoval "energetický klid". 

Dnes v Čertových proudech teče obvykle jen minimální množství vody. Velké žulové balvany v řečišti mají objem až 3 m³. Podobné se nacházejí všude okolo na obou březích. Napravo od řeky tvoří balvanová suť dlouhý svah Čertovy stěny, nalevo je několik zvláště krásných sutí na svahu hory Luč. Sutě jsou dost stabilní, nehýbou se, jak se ukázalo při budování železnice na levém břehu. Balvany se totiž neuvolňují a nepadají do kolejiště. Původ sutí je v klimatu dob ledových a meziledových. Původní žula - hlubinná vyvřelina - se rozrušila podél puklin a rozpadla se na jednotlivé balvany hlavně mechanickou cestou při střídání teplot okolo nuly. V Čertových proudech jsou ale balvany hodně zaoblené, což znamená, že kromě mechanického rozpadu žuly se také na erozi podílela v teplejších obdobích chemie (chemické zvětrávání) - tedy působení tepla a vody. 

Při popisu suťových polí se často používá termín soliflukce. Nad Čertovými proudy skutečně balvany kdysi ujížděly na rozměklém podloží (což je právě soliflukce = půdotok). Jak jsme ale již dříve uvedli, balvany jsou v současné době stabilní. 

A proč vlastně skála nad prudkým svahem nad Vltavou a tok Vltavy pod ní nesou ďáblovo jméno? Za všechno může Petr Vok z Rožmberka, sám čert anebo jen lidská fantazie ve staré místní pověsti. Vyberte si. 

Když Petr Vok nechal stavět r. 1256 klášter ve Vyšším Brodě, chtěl čert dílo potopit. K tomu ale potřebovat Vltavu přehradit, nashromáždit velké množství vody a pak nádrž vypustit. Přehradu údajně začal stavět na místě zvaném Čertova kazatelna, odkud své druhy pobízel k práci. Takže čertů bylo víc. Jenže v jednu hodinu po půlnoci se čertům stavba zřítila a tak díla zanechali. Asi měli chybu v projektové dokumentaci nebo jim stavbyvedoucí chtěl jen špatně zaplatit. Co zbylo, dnes obdivují turisté. 

Ale pověst o čertech, kteří nedokončili své dílo, není v jižních Čechách ojedinělá. Vyskytuje se tak často, že zaujala Elišku Krásnohorskou, která podle ní napsala libreto k opeře. Operu Čertova stěna pak napsal Bedřich Smetana. Podotkněme, že "vltavské" téma zhudebnil dvakrát - symfonickou báseň Vltava složil r. 1875, operu Čertova stěna r. 1882. Obě díla komponoval již jako hluchý. 

Jen několikrát do roka teče Čertovými proudy více vody. Stane se tak při příležitosti vypouštění přehrady Lipno nebo když se pořádají vodácké závody. V peřejích obtížnosti VW IV - V je opravdu zážitek jet nebo se jen dívat. Za normálních okolností omezené množství vodáků končí plavbu za přísných ochranářských podmínek v Nové Peci a většina začíná putování po Vltavě ve Vyšším Brodě. 

Podél Čertových proudů vede železniční trať Rybník - Lipno nad Vltavou (Lipenka). Její vedení složitým terénem bylo zapříčiněno samotnou existencí úseku, kudy nemohlo být splavováno dřevo. Vory tu nemohly proplout vůbec. "Náhradní" řešení předložil r. 1893 ing. František Křižík. Nejdříve mu úřady projekt smetly se stolu jako nereálný, ale již r. 1911 stavba byla zakončena. Protože ing. Křižík měl zkušenosti s elektrifikací trati Tábor - Bechyně, mohl si podobný projekt uskutečnit i na Šumavě a místní lokálka se stala druhou elektrifikovanou tratí v Čechách. Tehdy se jezdilo pod stejnosměrným napětím 1280 V, které bylo později r. 1955 zvýšeno na 1500 V. Zároveň se tratí obsloužila lokalita Loučovic s papírnou provozovanou od r. 1886. Dodejme, že hlavní podíl na uskutečnění stavby měl právě tehdejší majitel loučovických papíren Arnošt Porák a angažoval se při ní také opat vyšebrodského kláštera Bruno Pammer. 

Když r. 2001 byla dokončena elektrifikace trati České Budějovice - Rybník - Horní Dvořiště střídavou soustavou s napětím 25 kV, bylo rozhodnuto Lipenku přestavět na tentýž systém. Roku 2003 se za účasti odborné veřejnosti konaly poslední jízdy "stejnosměrných" vozidel a od roku 2005 jezdí na této trati vozidla s napájením na střídavý proud. 

Na trati panuje v létě poměrně čilý provoz osobních vlaků vedených elektrickými lokomotivami (r. 2020 to bylo osm párů denně). V zimě je trať méně využita, jezdí zde motorové jednotky řady 814. Nákladní vlaky jezdí z Rybníka do Vyššího Brodu pro dřevo, výjimečně zajedou do Loučovic, až do stanice Lipno nad Vltavou jezdí výhradně osobní vlaky. 

Podle:

http://drahy.wz.cz/lipenka, 29. 10. 2020

Chábera, S. a kol. (1962): Čertova stěna, Krajské středisko památkové péče a ochrany přírody v Českých Budějovicích