Europabrücke

Motoristé, kteří jedou mezi rakouským Innsbruckem a italským Bolzanem, si mohou vybrat, zda Brennerským průsmykem projedou po "staré" silnici (bez placení mýta) nebo zda využijí dálnici značenou v Rakousku A13, v Itálii A22. Drtivá většina řidičů spěchá. Volí cestu po dálnici. Někteří si ani nestačí pořádně všimnout, že asi 7 km jižně od Innsbrucku dálnice vede po monumentálním mostu, který byl ve své době největší evropskou stavbou svého druhu.

Alpy mezi severní Itálií a střední Evropou vždy v historii představovaly výraznou překážku pro dopravu. Na severu i na jihu od pohoří ale existovaly vyspělé říše a později novodobé státní útvary, které dbaly na to, aby mezi nimi existovalo čilé obchodní spojení. Brennerský průsmyk si jakožto výrazná sníženina mezi alpskými velikány o stavbu silnice a železnice přímo říkal (nadm. výška průsmyku je1371 m, okolní hory v těsné blízkosti mají přes 2000 m a přes 3000 m jen 9 až 13 km odtud). Široko daleko jiný průsmyk není. 

Již v 50. letech 20. století si Rakušané a Italové řekli, že mezi svými zeměmi postaví jednu z prvních horských dálnic na světě. Stavba do jisté míry kopíruje starou římskou silnici Via Raetia. Dálnice má ale na rozdíl od starořímských cest zásadní požadavky na největší možné stoupání či klesání. Na rakouské straně musel být na 34,5 km překonán výškový rozdíl 772 m. Obvyklé maximální možné stoupání na dálnicích je 4%, v horách se toleruje 6%. 

Když projektanti zvažovali všechny možné varianty vedení dálnice na severní rampě brennerského průsmyku, dlouho jim vycházela jako nejrozumnější trasa údolím řeky Sill (v němčině tradičně zvané Wipptal). Vedla tudy i železnice, částečně schovaná v tunelech. 

Mezitím se ale ozvali lidé ze Schönbergu, kteří v připravované dálnici viděli možný impuls pro rozvoj cestovního ruchu v údolí Stubai a chtěli, aby novostavba přešla z pravého břehu řeky z tradiční trasy k nim na levý břeh. Konstruktéři na jejich požadavek kývli, ale museli vyprojektovat most. I tady zvažovali několik variant. Most nakonec zvolili výjimečný. Ve své době nesmírně odvážnou stavbu, nejvyšší most Evropy. Psal se rok 1960, kdy stavba začala, roku 1963 bylo gigantické dílo otevřeno. 

Most spojuje údolí řeky Sill mezi obcemi Patsch na pravém břehu a Schönberg im Stubai na levém břehu na Brennerské dálnici. Na pravém břehu se nachází dálniční exit Patsch-Igls, na levém parkoviště a čerpací stanice Europabrücke s kaplí. 

Šířka mostu mezi svodidly ve směru do průsmyku je 10,6 m, v opačném směru 8,3 m. Je tedy zřejmé, že střední dělicí pás je mírně vychýlen od podélné osy. Výška mostu nade dnem údolí je 190 m, nejvyšší pilíř má výšku 146,5 m, což bylo v době výstavby největší číslo v tomto oboru na světě. Všechny pilíře se směrem odspoda nahoru zužují a jsou uvnitř duté s tloušťkou zdí od 35 do 55 cm. Roku 1984 byla celková šířka mostu z původních 22,2 m zvětšena na 24,6 m. To je jen jedna z oprav, které na mostě byly provedeny v průběhu jeho historie. 

Ve směru k Innsbrucku vozovka klesá o 4,05 %. 

Na jméno Europabrücke byl most pojmenován při slavnostním otevření 17.11. 1963. Tehdy se kladl důraz na spojování Evropy stejně, jako je tomu dnes. 

Při stavbě přišlo o život na středoevropské poměry, neobvykle vysoké množství osob, celkem 22, z toho 3 inženýři. 

Stavba sice měla ve své době dvě velká prvenství (nejvyšší pilíř a unikátní výška nad údolím), ovšem během novodobého dějinného vývoje tyto rekordy byly překonány. Nejvyšším mostem je viadukt Millau ve Francii.

Dnes po Brennerské dálnici jezdí až 70 000 vozidel denně, z toho až 16 % tvoří těžká nákladní doprava. Je to jednoznačný důkaz, že spojování Evropy je trendem i do budoucna. Po dálnici se přepraví zhruba 3/4 nákladů, po železnici 1/4.

Nejlepší výhled na most se naskýtá z několika míst na staré Brennerské silnici a také od kaple přístupné z parkoviště na levém břehu údolí. 

Pro nadšence dopravního stavitelství je okolí Innsbrucku dokonalou "studijní" destinací. 

Železniční trať, která od r. 1867 vede přes Brenner, má vcelku "obyčejný" průběh, nejsou na ní žádné smyčky a ještě nedávno tu nebyly ani dlouhé tunely. Trať má velká stoupání až 26 promile. Při rekonstrukci ale byl jeden dlouhý tunel vybudován u Innsbrucku, jímž jedou vlaky, které při cestě z vnitrozemí Rakouska do Itálie míjí Innsbruck pod zemí. Východní portál tohoto tunelu hledejte na 47°16'40.381"N, 11°32'15.606"E. Podobný tunel z r. 2008 na italské straně průsmyku má jižní portál na souřadnicích 46°57'8.740"N, 11°23'35.623"E, po starém traťovém tělese vede cyklostezka, jak už je v Itálii zvykem.

Na rakouské straně dopravním nadšencům doporučujeme jízdu vláčkem na horské trati Innsbruck - Fulmpes anebo lesní tramvají Innsbruck - Igls. 

Připravuje se výstavba úpatního železničního tunelu mezi Innsbruckem a Fortezzou. S pracemi se začalo r. 2007, hotovo má být r. 2032. 

A ještě jedna poznámka: Pokud se rozhodnete jet po Brennerské dálnici, připravte se na placení mýta (přibližně v úseku Innsbruck - Brenner), a to i tehdy, když máte rakouskou dálniční známku. Cena za průjezd osobního auta v roce 2022 byla 10,50 euro. 

Podle:

Most Evropy – Wikipedie (wikipedia.org), 29. 10. 2022

Europabrücke (Schönberg im Stubaital/Patsch, 1963) | Structurae, 29. 10. 2022

Europa Bridge - HighestBridges.com, 29. 10. 2022

Brennerský základní tunel (wikipredia.net), 29. 10. 2022

Rakousko - placené úseky rakouských silnic, dálnic, tunely, horské přechody, dálnice, mýto (alpy.net), 29. 10. 2022