Helišova skála

Nad obcí Šošůvka v severní části Moravského krasu se zdvihá vrch zvaný Helišova skála. Byl částečně odtěžen velkým lomem, který je dnes opuštěn. Těžaři v lomu narazili na silný pramen vody, proto těžbu ukončili, lom je zatopen a r. 2009 z něj byly odstraněny nežádoucí skládky. Tím se stal vyhledávaným pro letní rekreaci. Koupání v hlubokém lomu můžete provozovat ovšem jen na vlastní nebezpečí, kvalita vody není nijak kontrolována. Břehy jsou štěrkové i travnaté.

Všichni průvodci tvrdí, že Helišova skála je nejvyšším bodem Moravského krasu, ale není to jednoznačně pravda. Pokud bychom vzali v úvahu Moravský kras v administrativních hranicích, pak ano, neboť severní hranice CHKO probíhá právě vrcholem Helišovy skály. Pokud bychom vzali v úvahu výhradně geologické hledisko, tedy zjednodušeně "kras je tam, kde je vápenec", pak Helišova skála nejvyšším bodem Moravského krasu není, neboť není budována z vápence.

Dobře to ukazují stěny v zatopeném lomu. V lomu se těžily usazené horniny (vápenec je také usazená hornina), jenže se usazovaly v geologicky jiné době. Jsou mladší. Zatímco vápence Moravského krasu jsou devonské (starší prvohory), horniny severně odtud, tedy i na Helišově skále, se uložily v moři až později, v období karbonu (mladší prvohory) a konkrétně se jedná o droby. Přesněji řečeno brodecké droby, podle obce Brodek u Konice.

Geologové našli v lomu celou řadu zajímavých jevů. Kromě drob se v lomu také objevují střídající se polohy jemnozrnných drob, prachovců a prachovitých břidlic, kterým geologové docela pěkně říkají rytmy. Také je tu na drobách vidět, jak mění barvu. "Čerstvé" jsou modrošedé, zvětralé pak šedozelené až hnědavé. Na horninách v lomu lze při znalostech geologie studovat, jak čerstvý sediment na dně karbonského moře provrtávali červi. V horninách zvaných rytmy jsou po nich vidět chodbičky, které jsou zpravidla vyplněné drobou. V jedné části lomu je vidět 2,4 m mocná poloha droby obsahující drobné úlomky břidlic. A také tu je na její bázi možno studovat těleso rytmů, které je gravitačně deformováno do izoklinálních skluzových vrás (laicky řečeno - uložené vrstvy se ve směru svahu utrhly a nerovnoměrně "sklouzly" směrem na východ a "zmuchlaly se" do vrásy). Mimo jiné to dokládá, že karbonská mořská sedimentační pánev tady měla směrem na východ orientovaný svah.

Při vchodu do lomu nad budovou autoservisu je malý altánek, který bychom dokonce mohli nazvat rozhlednou. Výhled do Moravského krasu je poměrně pěkný, je ale kažen velkým množstvím sloupů a vodičů vysokého napětí. Zajímavý pohled je odtud na blízkou kapli sv. Václava a sv. Anežky České.

Podle:

http://lokality.geology.cz/736, 18. 2. 2014

http://pruvodce.geol.morava.sci.muni.cz/Sosuvka/Sosuvka_text.htm, 18. 2. 2014

Dvořák J. (1987): Skluz v drobách v lomu u Šošůvky (z. část Drahanské vrchoviny). In: Čas. Mineral. Geol., 32, 305-308, Praha.