Heidentor v Petronell-Carnuntumu

Na křižovatce cest v polích jihozápadně od města Petronell-Carnuntum mezi Vídní a Bratislavou lze spatřit unikátní památku z doby starého Říma. 

Carnuntum bylo v 1. - 5. století významným městem na severní hranici římského impéria. Za městskými hradbami tu císař Constantin II. nechal postavit bránu tvaru krychle, která se na první pohled může jevit současnému návštěvníku jako průchozí. Účel byl ale jiný.

Jako první ji v popise uvádí r. 1551 humanista Wolfgang Lucius. Domníval se, že se jednalo o městskou bránu (a ona opravdu jako středověká brána vypadá). Asi po 100 letech se v písemných záznamech objevuje její název Heydnisch Tor neboli Pohanská brána. Název Heidentor se užívá dodnes. Poté od 17. století začali bránu zobrazovat malíři a badatelé, od r. 1891 se u brány a v okolí začaly uskutečňovat archeologické průzkumy. Nejrozsáhlejší práce tohoto druhu byly realizovány v l. 1998-2001. Výsledkem byla konzervace památky, která respektovala mezinárodní normy. 

Římské město Carnuntum se nacházelo asi 900 m odtud. Mezi odborníky nepanuje shoda na tom, proč brána byla postavena. Geofyzikální průzkum odhalil v jejím okolí vojenské tábory, které nejspíše sloužily jako předsunuté stanoviště a ochrana města. Římané ale mohli případné nepřátele očekávat spíše od severu, nikoli od jihozápadu. A tak se větší část badatelů alespoň shoduje na tom, že rovinaté území na plošině neohrožované dunajskými záplavami v okolí brány Heidentor sloužilo jako shromaždiště vojska před výpravami. 

Ale k čemu sloužila brána samotná?

Heidentor měl původně čtyři pilíře a dvojici průchodů. Římané pro stavbu používali název quadrifrons. Podobné nechal postavit císař Constatin, otec Constantina II. v Římě a v Malborghette u Říma. Zvláštností stavby byl mohutný podstavec uprostřed, který sloužil bezpochyby k umístění sochy (nejspíše císařovy v nadživotní velikosti) a který bránil volnému průjezdu. Brána tedy neměla dopravní smysl, a protože nikdy nebyla součástí hradeb, tak také ani smysl obranný. Jednalo se nejspíše o císařovo připomenutí sebe sama. A - teď možná spekulujeme - připomenutí císařovy osobnosti vojákům, aby jim bylo jasné před tažením, za koho jdou bojovat. A také se možná jednalo o vítězný oblouk, kterých nechal Constantin v okolí (v Panonii) postavit hned několik. 

Dnešní brána je torzem původního díla. Má jen dva pilíře, a to na západní straně. Stavba je poznamenána rekonstrukčními snahami ze začátku 20. století. Jádro díla je zhotoveno z lité římské malty a drobného kameniva, plášť tvoří velké tvárnice a cihly. Fasáda je rozčleněna vodorovnými římsami, a to v místě přechodu do klenby a nad oblouky. Uvnitř stavby badatelé identifikovali materiál, který byl předtím již použit, můžeme tedy hovořit o "recyklátu". Ten ale nebyl v antice ničím výjimečným, zadavatel na stavbách šetřil náklady a možná skutečně trpěl ne zrovna dostatečným množstvím prostředků na to, aby si mohl dovolit ryze nové dílo. 

V průběhu renovací byly ze zdiva odstraněné různé oltáře. Původně byla stavba zasvěcena bohům s těmito jmény: Jupiter Optimus Maximus a Diana Augustus. 

Na místě samotném si můžete prohlédnout nejen mohutné torzo původní stavby, ale také model situace, jak brána vypadala původně a přečíst si výklad, z něhož po kritickém posouzení čerpáme i do našeho textu. 

Podle:

Rímské mesto Carnuntum, trasa pehliadky, text pro návštěvníky, nestránkováno, nedatováno

Informační texty na lokalitě Heidentor, březen 2022.