Porte d´Aval

Étretat je pravděpodobně nejhezčím místem na fracouzském Alabastrovém pobřeží. 

Asi 140 km dlouhý pás útesů lemujících sever Francie je výjimečným fenoménem. Geologicky ale s alabastrem nemá společného nic. Jak víme, alabastr je forma sádrovce, ale útesy v Normandii na Alabastrovém pobřeží jsou budovány křídou, v níž se jako příměs objevují velké pazourkové balvany. Dále víme, že mezi geology není jednotný názor, jak pazourek, tvrdý křemen obsahující nerost vlastně v přírodě vzniká, zato celkem dobře víme, že křída je forma vápence. Název pobřeží Alabastrové vznikl podle barevného vjemu bílé barvy útesů a "alabastrovému" lesku pazourkových balvanů. 

Křída je měkká, takže útesy v Normandii celkem dobře podléhají erozi, mění tvar a občas se některý z nich zřítí do moře. 

A ještě dodejme, že školní křída se nevyrábí z křídy - tedy z přírodní horniny. Výrobní surovinou pro školní křídu je nerost zvaný kaolinit. 

Eroze také měla rozhodující podíl na vypreparování výjimečných tvarů pobřeží u Étretatu. Do moře jako poloostrovy tady hned na třech místech vybíhají útesy, v nichž vnější geologické síly (říční eroze a mořský příboj) vypreparovaly skalní brány a jednu ostrovní skalní jehlu. 

Brána na sever od města se jmenuje Porte d´Amont, brána západně od pláže nese označení Porte d´Aval a brána jihozápadně od města má název Manneporte. 

Pojďme se podívat na Porte d´ Aval.

Čeká nás krátké stoupání po upraveném chodníku od západního konce pláže. Již během výstupu můžeme obdivovat famozní výhledy na městečko, pláž i protilehlý útes Porte d´Amont. 

Polokruhový výhled z vrcholu útesu návštěvníkovi vyrazí dech. K pohledu na pláž směrem severním a východním se přidá pohled na rozeklané útesové stěny a dále na skalní jehlu L´Aiguille ledabyle "zapíchlou" v mořské vodě a především na obrovitou skalní bránu Manneporte odtud 500 m jihozápadně. Fantazie.

Na útesu je zábradlí. Dbejte osobní bezpečnosti a nechoďte na okraje skalních stěn. Eroze je často nevyzpytatelná.