Zřícenina tvrze v Praze - Dubči

Pražská městská část Dubeč na východním okraji metropole má venkovský charakter. Zástavba se rozkládá převážně na levém břehu Říčanského potoka, okolí tvoří pole a lesy, ale město s průmyslovými areály a paneláky je odtud co by kamenem dohodil (a autobusem dojel zbytek cesty).

Území Dubče zahrnuje i bývalou vesnici Dubeček, které se věnujeme v rámci hesla o kostele sv. Petra, který jí dominuje. Dnes zástavba obou částí splynula, Dubeček nemá ani vlastní katastrální území. Z historie ale máme zmínku o Velkém Dubči, což znamená, že musel existovat i Malý Dubeč (Dubeček).

První zmínka o vesnici Dubeč se objevuje r. 1088, kdy Vratislav II. věnoval dvě zdejší popluží vyšehradské kapitule. Při místním dvoře existovala již před r. 1508 tvrz. Přitom majitelem dvora by r. 1313 Mertlin, syn Martina Chebského. Pak dvůr r. 1343 získává Velfovic Meinlin Dubeč a okolo r. 1368 jeho syn Johánek Dubeč z Dubče. Ten r. 1404 přikupuje Průhonice a r. 1407 získává Vinoř. Dobové prameny pak r. 1434 uvádějí Johánkova syna Matěje Dubče z Dubče.

R. 1508 Jan III. Dubečský z Dubče odkazuje své jediné dceři Žofii a jejímu manželovi Zikmundu Zápskému ze Záp zámek Průhonice, tvrze Dubeč a Hole, pusté tvrze v Dubečku a v Litožnicích, vesnice Krchleby a Netluky a poplužní dvory v Čestlicích, Holi, Újezdci a Vinoři.

Když Zikmund před rokem 1524 umírá, získávají panství jeho dva synové Oldřich a Adam. Přitom Oldřich získal r. 1542 městečko Dubeč s tvrzí, mlýnem a pivovarem a pusté tvrze Dubeček a Litožnice a vesnice Měcholupy a Netluky. Na tvrzi v Dubči pravděpodobně provedl renesanční úpravy.

Oldřich měl tři syny – Adama, Jana a Albrechta, majetek Dubeč dědí Adam, která r. 1585 kupuje Stupice a r. 1588 Kyje. Roku 1608 k Dubči přitáhlo vojsko Matyáše, uherského krále. Na tvrzi v Dubči probíhala neúspěšná jednání mezi poselstvy císaře Rudolfa II. a Matyáše. Uherští vojáci napáchali v Dubči značné škody.

Adam Zápský ze Záp r. 1607 odkazuje panství svému vnukovi Adamovi, který studoval r. 1614 v Lipsku a v l. 1616 – 19 ve Francii.

Ten v době stavovského povstání veřejně kritizoval císaře, finančně podporoval vojsko i akce stavů a zúčastnil se tažení do Rakous. Jako jiným pánům sice neskočil jeho život na Staroměstském náměstí, ale byl r. 1622 uvězněn v Bílé věži a byla mu konfiskována třetina majetku, mezi jinými i tvrz a městečko Dubeč. Konfiskát postoupila komora Janu Danielovi Kaprovi z Kaprštejna, ale císař jej prodal r. 1623 Karlovi z Lichtenštejna, který jej natrvalo připojil k Uhříněvsi. To byl i konec významu dubečské tvrze, a i když na ní ještě nějakou dobu sídlil správce hospodářského dvora, pak zpustla a dnes ji připomíná jej torzo. Kameny ze zdiva si rozebírali místní lidé, takže je pravděpodobné, že nějaký by se dal nalézt i v budově nedaleké sýpky. Ta byla v dobách socialismu sídlem státního statku, nyní je zdařile opravena. S celým okolním dvorem slouží sociálním účelům.

Kvádr ze tvrze místní občané odvezli do základů Národního divadla.

R. 1970 tady byl proveden průzkum, při němž pracovníci Archeologického ústavu zjistili, že obytná čtyřkřídlá budova tvrze se sgrafitovou výzdobou měla rozměry 25 x 15 m a zabezpečoval ji vodní příkop. Jeho zbytky jsou v terénu patrny dodnes.

Těsně ke tvrzi přiléhá krásný park Panská zahrada. 

Přilehlý dvůr existoval v Dubči od r. 1313 do 50. let 20. století, kdy jej převzal státní statek, který tady hospodařil devastujícím způsobem. Z dřívějšího čtyřkřídlého objektu na začátku 90. let zůstalo stát jen severní křídlo a sýpka. Značnou plochu dvůr zaujímal i za dnešním východním křídlem. Hranici dvora na severu ohraničuje dodnes zbytek ohradní zdi. Ze severního křídla zůstala dodnes jen obytná budova č. 26 a na ní historii připomíná jen balkon na pylonech z režného zdiva. 

Sýpka byla postavena na zbytcích starší ze dvou dubečských tvrzí, která tady stála od začátku 14. století do r. 1400. Pod sýpkou je z ní dochováno gotické sklepení. Po zániku tvrze si páni z Dubče postavili novou, kterou popisujeme výše. Sýpka slouží jako obecní kulturní centrum a dvůr má nové využití s novostavbami jakožto dům s pečovatelskou službou. 

Podle:

Fiala, Z. a kol. (1988): Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Praha a okolí, Svoboda Praha, s. 28

Ryska, P. (2017): Praha neznámá II., Grada publishing, str. 191