Černý lom

Černý lom v Dalejském údolí v Praze je nádherná lokalita vyhledávaná laiky při vycházkách okolím města a také odborníky – geology, kteří se specializují na období siluru a devonu.

Lom se dříve jmenoval Kamčatka, ale r. 1923 použil nový název sběratel zkamenělin František Hanuš (1860 – 1937). Slovo „Černý“ odkazuje především na tmavé vápence nejvyšších poloh siluru. V jejich nadloží se nacházejí světlé vysokoprocentní vápence, které se tady těžily jako surovina pro výrobu vápna. Jsou to usazeniny z teplého moře, tedy z doby, kdy naše litosférická deska „plula“ po zeměkouli od jihu k severu a „překonávala“ rovník.

Jak je odborníkům známo, okolí Prahy je budováno horninami, v nichž mohou geologové sledovat hranice mezi jednotlivými obdobími. Hranice mezi silurem a devonem má v Českém krasu přirozený odkryv na Klonku u Suchomast (mezinárodní stratotyp této hranice) a také na Budňanské skále u Karlštejna.

V Černém lomu v Dalejském údolí byla hranice mezi silurem a devonem uměla odkryta při těžbě. Probíhá ve spodní části masívních lavic světle šedých krinoidových vápenců ve východní části lomu. Nejvyšší silur (tedy od této hranice dolů) je tady zastoupen trilobitem Tetinia minuta, nejnižší devon (od této hranice nahoru) reprezentuje trilobit Warburgera rugulusa. Je tu zastoupena i vyšší část devonu s kotýskými vápenci, v nichž zkameněliny nejsou hojné.

Asi 250 m od Černého lomu proti proudu potoka se nachází další vzácná lokalita – Lobolitová stráň. Je to starý lom se silně zvětralými krinoidovými vápenci, které jsou druhotně zbarveny do žluta. V nich se nacházejí velmi hojně zachované zbytky velkých lilijic. Tyto živočišné organismy, hlavně jejich stonky, se nacházejí v Českém krasu a v západním okolí Prahy docela běžně, tady se však vyskytují i s kulovitými plovacími orgány – lobolity, díky nimž se lilijice vznášely v prvohorní moři nade dnem a i s kalichy. Lobolity měly velikost zhruba jako menší míč. Latinské názvy těchto druhů lilijic jsou Scyphocrinites a Carolicrinus. Kromě lilijic jsou v těchto vápencích hojní ramenonožci Dayia bohemica a další drobné lilijice Pisocrinidae s celými kalíšky.

Dno Černého lomu bylo po ukončení těžby kolem r. 1919 do značné výšky zavezeno vápencovým odpadem z lomů na druhé straně Dalejského údolí. Přirozenou sukcesí se příroda se zbytky materiálů vyrovnala a stopy činnosti člověka víceméně zahladila. 

Podle: 

Chlupáč, I. (1999): Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí, Academia Praha, s. 99

Informační tabule u lokality, srpen 2024