V Pískovně

Přírodní rezervace V Pískovně na východním okraji Prahy je unikátním místem. Je zatopenou pískovnou, ale po těžbě stavební suroviny již nejsou viditelné stopy. Při procházce po břehu máte pocit, že jste někde u rybníka v jižních Čechách. Ani si neuvědomíte, že podstatný vliv na vznik přírodně velmi hodnotného území měl člověk při otevření dobývacího prostoru. A také, že při těžbě písku málokdo předpokládal, že se po jejím ukončení lokalita rychle dostane do stavu blízkého přírodě. 

Rezervace se stala domovem mnoha bylinných druhů a dřevin, velkého množství a druhů obojživelníků, ptáků a bezobratlých živočichů. Kromě vodní plochy je předmětem ochrany také soustava mokřadů a luk okolo ní. 

Těžba písku mezi Dolními Počernicemi a Hostavicemi se začala uplatňovat někdy na přelomu 19. a 20. století a skončila na konci 50. let 20. století. Hned po opuštění ložiska začalo dno i stěny zarůstat náletovými dřevinami. Dno bylo asi 2 až 3 metry pod okolním terénem. Voda se nejdříve objevila v západní části dobývacího prostoru, později pronikla i do východní. Zdrojem průsaků byla zejména zvýšená hladina blízkého rybníka Martiňák. Lidé pak pomohli pískovnu zatopit úplně tak, že sem uměle přivedli vodu ze Svépravického potoka a z Rokytky. Uměle navýšenou hladinu nepřežily náletové dřeviny, v té době už statné stromy, které se většinou zřítily do vody. Jejich zbytky (hlavně jsou to olše) trčí z hladiny dodnes. 

Čistotu vody v pískovně v minulosti ohrožovali zahrádkáři a také kiosek na hrázi rybníka Martiňák. Ten se podařilo odsunout mimo ochranné pásmo rezervace. V současné době je rezervace ohrožena koupáním lidí, psů a shromažďování odpadků na březích i ve vodě. Rušivě působí i golfové hřiště východně odtud, protože je bariérou pro živočichy, kteří z chráněného území pudově potřebují migrovat. 

Čistota vody v pískovně také trpí blízkostí dálnic a sídlišť a také pastvou koní v ohradách těsně u břehu. 

Přesto je pískovna přírodovědně velmi pozoruhodná.

Ve vodní mase zcela chybí rostliny, které bývají ve vodě ponořeny neb vodo v ní splývají. Na hladině, v okolních tůních i rybníčcích v ochranném pásmu plují okřehky (Lemnetum minoris) a růžkatec (Ceratophyllum). Rákosy a ostřice rostou fragmentovitě podél pobřeží a na ostrůvcích i v lužním lese. 

V pískovně a v blízkém okolí bylo zaznamenáno 80 druhů ptáků, z toho 27 druhů ohrožených nebo vyžadujících ochranu, především druhů, které jsou vázané na vodu nebo mokřady. 

V mělké vodě nachází svůj ráj pro rozmnožování mnoho obojživelníků, například čolek obecný, ropucha obecná, ropucha zelená, skokani a rosnička zelená. Jejich stavy ale klesají, podobně jako stavy ještěrek a slepýšů. 

Naproti tomu velmi uspokojivý je stav výskytu bezobratlých. Nebyl zde sice nalezen ani jeden mimořádný druh, zato ale jejich množství a diverzita je pozoruhodná. Bylo zjištěno 8 druhů měkkýšů, 1 druh korýše, 4 druhy jepic, 12 druhů vážek, 58 druhů ploštic a 11 druhů brouků. 

Ve vodě žijí také nutrie, kterým chutná pobřežní vegetace, zejména orobinec, který dokáží likvidovat, což není pro přírodu přínosem. 

Lokalita V Pískovně a blízký rybník Martiňák jsou pro obyvatele Hostavic a sídliště Černý Most jedinými místy, kam mohou vyrazit na krátké vycházky. Proto cílem ochranářů není rezervaci zcela uzavřít, ale nasměrovat návštěvníky na dobře přístupné stezky a odradit je od znečišťování území. Rezervace by měla být především zdrojem poučení s možností pozorování nefalšované přírody, které se daří na území hlavního města. 

Podle: 

Maloplošná zvláště chráněná území, 6. 3. 2025