Budova Občanské záložny v Praze-Vršovicích

Vesnice Vršovice byla povýšena r. 1885 na městys. Roku 1888 je založen finanční ústav Občanská záložna ve Vršovicích. Od roku 1902 jsou Vršovice městem, v němž probíhá prudký stavební rozvoj. Je to i zásluha JUDr. Josefa Herolda, poslance v Říšské radě a později místního starosty.

Občanská záložna je majitelem mnoha místních pozemků, po nichž je obrovská poptávka. Představitelé Záložny je rádi prodávají a navíc poskytují úvěry na stavby domů. 

Roku 1910 se rozhodovalo o stavbě nového sídla finančního ústavu. Jeho představitelé vyhlásili a vyhodnotili soutěž na architektonické řešení, do níž přišlo 43 návrhů. Zadavatelé ale nakonec realizací pověřili mimo soutěž Antonína Balšánka (1865-1921), který byl spolu s Osvaldem Polívkou autorem Obecního domu, jehož stavba tehdy právě vrcholila. Balšánek stavbu navrhl podle dřívějšího půdorysného řešení Josefa Bertla, profesora na České vysoké škole technické v Praze. 

Není divu, že Balšánkovo pojetí je velmi podobné jako u Obecního domu. Jedná se o vrcholnou secesi. Představitelé Občanské záložny si mohli dovolit pozvat k výzdobě vnějších i vnitřních prostor nejlepší umělce své doby. Stavbu pojali neobyčejně velkoryse. Dodnes je nejreprezentativnější budovou ve Vršovicích. 

Budova byla otevřena r. 1913. 

Průčelí bylo zdůrazněno velkolepou úpravou se dvojicí sloupů s osvětlením a bronzovými sochami sokolů na vrcholu. Autorem je Josef Jiří Hlava, žák Josefa Václava Myslbeka na pražské AVU. Jeho sochařský a štukatérský provoz sídlil v Moravské ulici na tehdejších Královských Vinohradech. 

Nádhernou štukovou výzdobu fasády v secesním stylu provedla dílna sochaře Karla Nováka, který se podílel i na pracích na Obecním domě. Dodal také dvojici postav s girlandami u lodžie ve 3. patře a ženské figury v pokleku umístěné v 1. patře bočního křídla. Hlavní vstup je zhotoven jako žulový portál s hlavou Merkura, boha obchodu. Autorem je Josef Pekárek. Ve vysokém štítě je umístěn znak Vršovic. Vpravo od něj stojí socha Moudrosti, což je mužská postava s knihou, a vleo pak Blahobyt, žena s ovocem a květinami. Obě sochy vytvořil Ladislav Šaloun ve svém ateliéru v nedaleké Slovenské ulici. 

Krátkým vestibulem se schodištěm můžeme vstoupit do haly. Uvnitř je běžný komerční provoz České spořitelny, je tu zakázáno fotografování, pro naši galerii jsme si vypomohli reprodukcí snímků z publikace, kterou nám při redakční návštěvě věnovala obsluha. Autorem snímků v publikaci je Věroslav Škrabár (děkujeme). 

Po stranách vestibulu jsou umístěny pamětní desky věnované JUDr. Josefu Heroldovi vpravo a zakladatelům Záložny vlevo. Autorem sochařských reliéfů je opět Josef Pekárek: Peněžnictví představuje žena sypající mince, Právo zosobňuje žena se svazkem prutů a sekerou. Je tady opět Merkur, bůh obchodu.  

Ve dvoraně nebo hale (název si vyberte sami) a dalších interiérech jsou po rekonstrukcích zachovány původní prvky. 

Pro hlavní prostor se Balšánek inspiroval interiéry baziliky. Dispozici zvolil jednoduchou. Do obrovského prostoru určenému pro veřejnost proniká světlo rozměrnou střechou shora, úředníci pracují za sloupy v bočních sekcích. Prvky umělecké výzdoby jsou spojeny myšlenkou, kdy poctivá a trpělivá práce vede k úspěchu a blahobytu. Dekor v podobě lipových listů je zdůrazněním národního charakteru Záložny. K výzdobě haly spojili své síly Jakub Obrovský s obrazem Stavba domu stupněm k blahobytu, dále Franta Úprka se sochou Přadleny a konečně Antonín Štrunc s reliéfní štukovou výzdobou. 

Jakub Obrovský (1882-1949) se pro tvorbu obrazu nechal inspirovat slavným dílem Františka Ženíška Oldřich a Božena, ale námět nepochybně dodala Záložna, která roku 1910 poskytla úvěr na stavbu 588 (!) čtyřpatrových domů.

Franta Úprka (1868-1929) sice sochařskou tvorbou zůstal věrný rodnému Slovácku, ale roku 1885 odchází pracovat do Prahy, od roku 1896 trvale bydlel na Královských Vinohradech a roku 1908 se přestěhoval do Vršovic. Bydlel v Ruské ulici 451. 

Antonín Štrunc (1871-1947) se podílel na dekoraci prostor dnešního Hlavního nádraží a Smetanovy síně Obecního domu. Od roku 1913 pracoval spolu s Antonínem Márou v sochařském, řezbářském a štukatérském ateliéru ve Veleslavínově ulici na Starém Městě. Výzdoba vnitřních prostor Občanské záložny je jeho vrcholnou samostatnou prací. Pro tuto realizaci zpodobnil ženu a muže Přičinlivost a Vytrvalost a tři dětské postavy, jež počítají výsledky jejich práce. Štruncovým dílem je také dvojice putti u schodiště z přízemí do kanceláří v 1. patře a 16 medailonků s polopostavami žen s rostlinami. Mají zpodobňovat přírodní jevy, roční období a práce v zemědělství. 

Kromě velkolepých výdajů na reprezentativní sídlo finančního ústavu se ještě Občanská záložna angažovala při nákupu děl vršovického autora Jaroslava Šimůnka (1872-1939), žáka Antonína Slavíčka, který bydlel ve Finské ulici 600/2. Jeho obrazy jsou dodnes klenotem, který vlastní Česká spořitelna.

V 70. a 80. letech 20. století v budově sídlila Státní banka československá, která zahájila rekonstrukční práce, které s přestávkami probíhaly v 90. letech i později.  

Nyní patří budova bývalé Záložny svým exteriérem i interiéry k nejkrásnějším stavbám nejen ve Vršovicích, ale v celém městě. Současně ji můžeme pokládat za příklad velmi povedené rekonstrukce se zachováním historických prvků. 

Podle:

Vršovická záložna – Wikipedie, 15. 1. 2025

spořitelna - Památkový Katalog, 15. 1. 2025

Hulíková, V. (2017): Česká spořitelna a.s., Občanská záložna ve Vršovicích, vyd. Galerie ČS

Mudrová, I. (2005): Prahou s otevřenýma očima, Nakladatelství Lidové noviny Praha, s. 241