Zámek Praha-Jinonice

Zámek v Praze-Jinonicích, často též uváděný jako Jinonický dvorec, stojí v centru staré zástavby této městské části. 

Jinonice (Ninonice) se připomínají v zakládací listině vyšehradské kapituly již r. 1088. Tehdy k ní patřilo jedno popluží a tři poddaní. Ostatní majetky i osoby v Ninonicích patřily českému králi. Roku 1207 daroval Přemysl Otakar I. některé z majetků klášteru v Plasích a te je spolu s dalšími pozemky v Butovicích postoupil r. 1314 Frenclinovi od Věže, což byl pražský měšťan. R. 1398 vlastnil zdejší zemanský dvůr se čtyřmi poplužími Vít Frovin. 

Za husitské revoluce Jinonice zabrali Pražané a až roku 1547 jim je zkonfiskoval Ferdinand I. Majitelé se pak často střídali, až r. 1598 tehdejší jinonickou tvrz kupuje Albrecht Prefferkorn z Ottopachu (někdy psáno též z Otopachu) současně se vsí Butovice. Od té doby mají Jinonice a Butovice společné osudy. Podle některých autorů Albrecht tvrz vystavěl, měla mít klenuté stropy a hospodářské budovy se stájemi pro 11 koní, kravín, tři sýpky a velkou stodolu. Albrecht se zúčastnil protihabsburského povstání, r. 1618 byl zvolen mezi direktory, ale již následujícího roku zemřel. Přesto byl posmrtně odsouzen ke ztrátě majetku. V rozsudku se poprvé zmiňuje jinonická tvrz. Zajímavé je, že majetek dle rozsudku získává nejstarší Albrechtova dcera Johana provdaná za Hynka Jiřího Žďárského ze Žďáru. Od ní panství kupuje Pavel Michna z Vacínova. 

Za třicetileté války Jinonice značně utrpěly. Zcela zničeny byly 4 dvory, zůstala jen tři hospodářská stavení. Kdž Pavel Michna zemřel, jeho syn Václav je spolu s Košířemi r. 1678 prodal hraběti jiřímu Ludvíkovi ze Sinzendorfu a když ten zemřel, nastává další zlomový bod místní historie. Od ovdovělé manželky Alžběty Doroty r. 1685 kupuje statek Jinonice a Smíchov Ferdinand Vilém ze Schwarzenberka. 

Tehdy byl postaven jednopatrový zámek, obrovský komplex hospodářských budov, vjezd s barokním portálem a erbem Jana Adolfa, což byl Ferdinandův synovec. Nad vjezdem je věžička s hodinami. V jižním křídle fungoval pivovar, v němž v l. 1792 - 93 sládkoval O. Poupě, jeden z průkopníků svého oboru. Pivovar byl zrušen až r. 1890. 

Areál byl r. 1815 i později rozšiřován o další hospodářskou budovu na severu a z barokní byl přeměněn do klasicistní podoby. Zámek se přitom stal předělem a sjednocujícím prvkem mezi výškově nestejně umístěnými dvory. Na západě a jihu se rozkládal park s altánem. Část budov s altánem byla zbourána, park existuje jen částečně. 

V 19. a začátkem 20. století v zámku sídlila správa panství, které zahrnovalo Jinonice, Butovice, Košíře, část Smíchova, Klukovice, Zlíchov, Radlice a Novou Ves. Také zde sídlila správa farnosti pro butovický kostel. Schwarzenberkům mj. patřil Prokopský lom a cihelna a vápenka v Prokopském údolí. V l. 1803 - 1805 na zámku působil farář, básník a buditel Antonín Jaroslav Puchmajer (1769 - 1820), který na zámku zpracoval základní dílo pro vznikající spisovnou ruštinu Pravopis rusko-český. Bylo sice napsáno německy, ale Puchmajer ho věnoval ruské carevně a schválila ho petrohradská akademie. Další zásadní díla Puchmajer napsal na svých jiných působištích, zejména v Radnici u Rokycan. 

Na pamětní desce na zdi zámku její tvůrce M. Kužel r. 1955 vyrobil zjevné chyby v letopočtech narození a úmrtí. 

Schwarzenberkové statek a zámek opouštějí r. 1945. 

Za socialismu v zámku sídlily kanceláře a provozní budovy státního statku. Současný majitel nechal budovy zrekonstruovat a vybudoval v nich byty s uzavřeným vjezdem, takže areál je pro veřejnost nepřístupný. 

Podle:

zámek - Památkový Katalog, 21. 1. 2025

Holec, F. a kol.(1988): Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, VII. Praha a okolí, Svoboda Praha, str. 87

Broncová-Klicperová, D. a kol. (2010): Praha 5 křížem krážem, Milpo Media Praha, str. 183