Zámek Kynžvart

Město Lázně Kynžvart známé léčebnými pobyty pro děti je rozloženo na svazích Slavkovského lesa. Zámek Kynžvart stojí asi 1,8 km od centra v rovině Tachovské brázdy.

Ve 2. polovině 16. století vybudovali majitelé kynžvartského panství, pánové z Cedvic, nedaleko svého hradu útulnější obrannou tvrz. Ta se písemně uvádí r. 1600, ale je jistě o několik let starší. Nepatřila jim ale  dlouho. Po bitvě na Bílé hoře přišli Cedvicové o veškeré majetky. V roce 1630 bylo panství prodáno  pěti Metternichovým bratrům, synovcům trevírského kurfiřta. Jmenovali se Jan Reichart, Emerich, Lothar, Karel a Vilém. Knížecímu rodu Metternichů panství patřilo až do roku 1945. Není ale známo, kde přesně tvrz stála, buď na místě dnešního zámku nebo v jeho sousedství na jihozápadní straně.

První přestavbu renesanční tvrze uskutečnil na konci 17. století hrabě Philipp Emmerich Metternich, který nechal na jejím místě postavit honosnější barokní zámek. Metetrenichové ho navštěvovali jen málo, neboť většinu času trávili na svých panstvích v Porýní. Na Kynžvartě sídlil občas jen Filip Emerich. Třicetiletá válka přinesla na Kynžvart nejen nové majitele, ale také znamenala konec starého hradu, který zámku předcházel. Během války hrad vyhořel a pak poskytl stavební materiál pro nový zámek.

Nejslavnějším majitelem kynžvartského zámku byl rakouský ministerský předseda, kancléř a kníže Klement Václav Metternich, který potřeboval reprezentativní sídlo a téměř 150 let starý zámek mu nevyhovoval. Na jeho objednávku přestavbu naplánoval přední architekt Pietro Nobile (1774 – 1854), Švýcar italského původu působící ve Vídni, představitel neoklasicismu a raného historismu. Je mj. také autorem pomníku bitvy u Chlumce, vnější brány vídeňského hradu, kostela sv. Anotnia v Terstu, Nové Koňské brány v Praze, severního průčelí Staroměstské radnice v Praze atd. Nobile navrhl přestavbu zámku ve stylu klasicismu. Metternich na nákladný projekt neměl dostatek financí, ale sjednal si půjčku u bankéře Salomona Rothschilda (cca 45 milionů euro přepočteno na dnešní měnu s úrokem 5 % splatným na 12 let), který za oboustranně výhodnou transakci získal pro sebe i své čtyři bratry dědičný titul rakouských svobodných pánů. V Nobileho klasicistní podobě se zámek dochoval až do dnešních dob.

Přestavba byla zahájena odstraněním hospodářských budov na východě před zámkem a prodloužením křídel na stejnou délku. Vznikl prostranný čestný dvůr s litinovou kašnou uprostřed uzavřený železnou mříží. Valbové střechy byly nahrazeny nízkými plechovými, zámek byl opatřen novou fasádou s plochou rustikou, která byla členěna horizontálními římsami. Zámek získal nová ostění oken. Vchody z čestného dvora a z parku dostaly balkonové přístavky. Nad přestavěnou kaplí byla postavena hranolová zvonice. Dvorní i zahradní průčelí bylo opatřeno trojúhelníkovým empírovým štítem se znakem rodu Metternichů. Dokončení stavby se datuje rokem 1839, ale některé stavební prvky a park se upravovaly ještě později.

Jak známo, Metternichovým úhlavním nepřítelem byl císař Napoleon a Metternich, jakkoli ho Češi nemají rádi vzhledem k zavedení tuhého absolutismu a potlačování revolučních myšlenek, měl klíčovou roli v jeho porážce. Nebojoval ale vojensky, nýbrž diplomatickými i zákulisními cestami. Na začátku 19. století svedli Rakušané s Francouzi několik bitev. Víme, že Napoleon ke konci svého vládnutí musel podepsat kapitulaci a dokonce i abdikaci a byl internován na ostrov Elbu. Jeho sestra, princezna Paulina, ho do exilu vybavila luxusním umyvadlem. Ve vyhnanství však Napoleon strávil necelý rok, z Elby uprchl a 6. března 1815 se jako osvoboditel vrátil do Paříže. Kancléři Metternichovi došel telegram, v němž se psalo, že jeho nepřítel, který měl být exilovým pobytem vyřízen, opět stanul v čele Francie. Knížeti telegram zkazil ráno. To Napoleonovi už nikdy nezapomněl. Slavné umyvadlo princezny Pauliny věnoval Napoleon svému synovi, vévodovi Zákupskému. Po jeho smrti umyvadlo získává jeho matka, Marie Luisa, která ho poslala Metternichovi, aby měl památku na svého úhlavního nepřítele. Kancléř měl umyvadlo v salónku jako trofej a možná i jako zadostiučinění.

Metternich kromě boje s Napoleonem proslul jako sběratel umění a kuriozit. Předměty jednak kupoval, jednak je dostával jako dary. Také tomu přizpůsobil přestavbu, samozřejmě v interiérech. Například v nové valeně sklenuté kapli sv. Antonína paduánského je mramorový oltář, dar papeže Řehoře XVI. z r. 1833. Pochází z baziliky sv. Pavla v Římě. Je doplněn sochami apoštolů Petra a Pavla a obrazem Vidění sv. Antonína od A. Pettery z r. 1832. Nejcennější součástí kaple jsou ale čtyři renesanční obrazy z doby před r. 1510 od německého malíře Bernharda Strigela (1460 n. 1461 - 1528).Kromě toho Metternich byl majitelem mnoha originálů i kopií uměleckých předmětů a obrazů evropského i orientálního původu, mincí, medailí, porcelánu a zbraní. Mezi sochami vyniká vyniká Amor a Psyché, které vytvořil jako kopii svého vlastního díla na kancléřovu objednávku italský sochař Antonio Canova. Originál vytvořil r. 1793, kopii r. 1822. Kancléřova knihovna čítala 30 000 svazků. Její podstatná část sem byla převezena z metternichovské knihovny v Koblenzi. Menší část titulů sem kancléř nechal převézt ze svých dalších knihovem v Plasích, Johannisbergu na Rýně, Vídně a ze zrušeného kláštera v Ochsenhausenu, který Metternichové koupili a měli ho ve vlastnictví v l. 1803 - 1825. Prvním kustodem sbírek se stal poslední chebský kat Karel Huss, jinak lidový písmák, jehož sbírku Metternich také koupil. Současně s přestavbou nechal kancléř upravit i park v plochém údolí Kynžvartského potoka západně od zámku. Řídil se návrhy dvorního zahradníka Bíby. Za kancléřovy vlády byly také ve městě r. 1836 otevřeny lázně.

Ve 20. - 40. letech 19. století Metternich trávil na zámku nejvíce času. Napoleon byl poražen a Evropa prožívala mír. Kancléř byl na výsluní díky mnoha zásluhám. Jak víme z dějin, dojednal sňatek Napoleona s habsburskou princeznou Marií Luisou, čímž na nějakou dobu odvrátil válečnou konfrontaci Rakouska a Francie a pak se v l. 1814-15 stal ústřední osobou poválečné Svaté aliance. Na zámek tehdy přijížděly přední osobnosti evropského politického života, vychovatelem Metternichových dětí byl básník Adalbert Stifter, na zámek také zavítal při svých pobytech na Chebsku Johann Wolfgang Goethe (to ale bylo už v l. 1818 a 1822). Když po revoluci musel v l. 1848 - 51 Metternich trávit čas v exilu, pak se vrátil do Rakouska a na svém milovaném zámku dožil v ústraní. Pohřben je v rodinné hrobce v Plasích.

Další majitel, Metternichův syn Richard proslul mj. jako obdivovatel a propagátor hudby Bedřicha Smetany. Pak zámek zdědil mladší sourozenec Pavel a pak jeho syn. Ten se oženil se sestřenicí španělského krále Alfonse XIII. Ve 30. letech 20. století na Kynžvart španělský král utekl, protože v jeho rodné zemi ho o vládu připravili revolucionáři. Metternichové o zámek přišli r. 1945, kdy byl jejich majetek zestátněn. Nyní patří mezi věhlasné kulturní památky.

V zámku jsou tyto návštěvní okruhy:

1. Zámecké interiéry Metternichů: mj. uvidíte deskové renesanční obrazy, pracovnu knížete Metternicha, knihovnu jeho syna Richarda, zámeckou jídelnu, velký slavnostní sál s díly sochaře Antonia Canovy. Vstupné na tento okruh r. 2023 bylo 200 Kč. 2. Kabinet kuriozit: mj. uvidíte sbírku kancléře Matternicha a Karla Hussa. Součástí okruhu je knihovna. V kabinetu kuriozit uvidíte osobní předměty známých evropských osobností, např. hodinky krále Matyáše Korvína. Nechte se překvapit. Vstupné na tento okruh r. 2023 bylo 200 Kč.

3. Procházka parkem. Protékají tady tři potoky, uvidíte tři rybníky a Zámecký pivovar, který kancléř nechal zrekonstruovat. Čtvrtý rybník Písečný se nachází v prostředí hezkých skalek. Naproti pivovaru stojí litinová socha Diany. Nejpozoruhdnější památkou je novogotická dřevěná kaple sv. Kříže z r. 1835. Vstupné do parku r. 2023 činilo 100 Kč. Na internetu si můžete též sjednat dětskou nebo bezbariérovou prohlídku.

Podle:

http://www.zamek-kynzvart.cz/historie-zamku.php

http://www.boheminium.cz/cz/objekt/1474_zamek-kynzvart--karlovarsky-kraj.aspx