Železná hůrka

Poblíž česko-německé hranice u vesnice Mýtina na Chebsku najdeme jednu z geologicky nejmladších sopek na našem území. Jmenuje se Železná hůrka. 

O dvou sopkách na západě Čech (Komorní hůrka, Železná hůrka) se vždy klasicky učilo na všech stupních škol, ale Železná hůrka nebyla za socialismu prakticky známa, neboť ležela v nepřístupném pohraničním pásmu. Ani mapy ji neuváděly, změna nastala až po roce 1989. 

Pokud si sopku představujeme jako mohutnou horu značně převyšující své okolí, budeme Železnou hůrkou zklamáni. Je naprosto přehlédnutelná, netvoří nápadný vrchol, spíš travnatý pahorek, který navíc není situován na hřbetu, ale na dolním konci úbočí nepatrné vyvýšeniny na okraji pole. Takže první dojem nic moc. 

Z české strany se skutečně jedná o pahorek, kterého si ale naši předci všimli a začali z něho těžit sopečnou strusku pro stavební účely. Tím vytvořili v sopce profil a vlastně ji "objevili". Lomová stěna jimi vytvořená je otočena směrem do Německa. 

Při pohledu na profil je i laikovi zřejmé, že sopečné exploze proběhly ve dvou fázích. Obě jsou geologicky nedávné, stáří Železné hůrky se udává mezi 1 000  000 až 200 000 let. Ve starší fázi se uložily načervenalé jemnozrnnější produkty s vrstvami pod úklonem 20-30°. Produkty mladší fáze explozí mají černou barvu, nejsou zřetelně vrstevnaté a mají úklon 45°. Mezi oběma typy produktů - strusek je úhlová diskordance, tj. vrstvy neleží na sobě rovnoběžně, ale kdyby se protínaly, tvořily by různoběžky. Sopka Železná hůrka nikdy nechrlila lávu. 

Když v západočeských lázních pobýval Johann Wolfgang Goethe, sopku r. 1823 navštívil a popsal. Tím se datuje počátek zájmu vědců o tento jedinečný přírodní útvar. Jak uvádíme výše, profil ale odkryli lidé z blízkých vesnic. Geologové ale chtěli přírodovědný unikát zachovat, ale podařilo se jim to až r. 1957 geologickým průzkumem a r. 1961 vyhlášením ochrany. Mezitím ale lokalita  byla ale už několik let pro veřejnost nepřístupná a uzavřená mezi ploty železné opony. 

Ani dnes nepatří přes svoji ojedinělost sopka Železná hůrka k hojně navštěvovaným místům. Pořádná cesta k ní nevede, ale to je možná dobře. 

Podle:

Janoška, M. (2013): Sopky a sopečné vrchy České republiky, Academia Praha, s. 76