Železniční stanice Praha-Uhříněves

Na trati Praha - České Budějovice slouží veřejnosti železniční stanice pojmenovaná Praha-Uhříněves. Je vystavěna na severozápadě městské části. 

Trať, původně označená jako Dráha císaře Františka Josefa směřovala z Prahy do Vídně. Byla r. 1871 postavena v době, kdy Čechy již měly zajištěno spojení s Vídní přes Olomouc, ale nikoli přes jižní Čechy. Nevedla přes České Budějovice, ale přes České Velenice.

Koncesi ke stavbě trati dostala akciová společnost Kaiser Franz Josef Bahn (KFJB) r. 1866. Společnost založila skupina českých šlechticů a velkostatkářů v čele s majitelem panství Hluboká Janem II. Schwarzenbergem, stavba trvala pět let. Provedlo ji podnikatelské sdružení bratří Kleinů, Vojtěcha Lanny a Jana Schebka. 

Zajímavé je, že jako poslední byl zprovozněn úsek Čerčany - Praha kvůli nehotovému mostu přes Sázavu. Na tomto úseku fungovala po jistou dobu "náhradní kočárová doprava" s vozy, které táhli koně. 

Původní staniční budova stála asi o 200 m jižněji směrem k Říčanům. Vlaky v Uhřiněvsi zastavovaly od samého počátku existence stanice a představovaly nejrychlejší spojení s centrem metropole. Tento fakt přetrvává dodnes. Stačí se podívat na kolabující dopravu na silnici v Uhříněvsi a vlaky, které v pracovních dnech ve špičkách jezdí v krátkých intervalech. 

Ještě ke slovu Uhřiněves. Ano, čtete správně, stanice se takto jmenovala, s krátkými "i". Ačkoli městská rada si stěžovala na nesprávný název u statistické komise ve Vídni, nápravy se město dočkalo až v roce 1924. 

Hned se zprovozněním trati začala fungovat věž vodárny k napájení parních lokomotiv vodou (v železničářské terminologii se tomu říkalo zbrojení). Budova se zachovala dodnes coby technická památka, interiéry ale už neobsahují žádná technologická zařízení. Věž je zajímavá miniaturními krakorci. Dříve v ní byla umístěna v prvním patře nádrž s vodou, která ohřívala z kouřovodu z kotle. Ten stál v přízemí, topilo se v něm uhlím, jehož zásoba se skladovala ve vedlejším domečku nebo venku. 

Trať v úseku Praha - Benešov byla zdvoukolejněna r. 1905.

Dnešní výpravní budova v pseudotyrolském stylu byla postavena někdy mezi roky 1915 až 1916 (některé zdroje uvádějí rok 1905), ale stará stále existovala. Ulice u nové budovy se ale paradoxně dodnes jmenuje U Starého nádraží.

Elektrický provoz mezi Prahou a Benešovem začal r. 1971. Parní vlaky odešly do historie o několik let později. 

O rekonstrukci tratě Praha - České Budějovice rozhodla vláda Miloše Zemana r. 2002. Podotkněme, že v době tvorby tohoto příspěvku r. 2025 se s rekonstrukcí jednoho úseku u Hluboké nad Vltavou ještě ani nezačalo. R. 2002 došlo k nebývale velkorysému nastavení rekonstrukce na traťovou rychlost až 160 km/h a k plánům na plné zdvoukolejnění dosud jednokolejných úseků.  

Stanice v Praze-Uhříněvsi se přestavba týkala naprosto podstatně. Výsledkem po r. 2008 byla demolice staré nádražní budovy, dvě nová nástupiště - jedno přímo u výpravní budovy, druhé ostrovní (celkem 3 nástupištní hrany), na říčanském zhlaví byly zrušeny dva úrovňové přejezdy, přičemž jeden byl nahrazen podjezdem, druhý podchodem. Ve stanici začaly fungovat nové způsoby hlášení o odjezdech vlaků, nástup do vlaků je bezbariérový díky výtahům a výšce nástupištních hran 550 mm nad temenem kolejnice. 

Staniční budova byla opravena r. 2021. 

Z nádraží kdysi vycházelo šest vleček, po rekonstrukci zbyly tři, funguje ale jen jedna. Kromě tří kolejí, které se využívají pro osobní dopravu, jsou v nádraží ještě další 4 koleje, na nichž očekávají svou jízdu nákladní vlaky. Obvykle vezou kontejnery na blízké obří překladiště firmy Metrans, údajně největší areál svého druhu ve střední Evropě, jehož jeřáby (50°2'28.743"N, 14°34'33.499") jsou vidět ze široka daleka. 

Rekonstrukce měla mnoho nedostatků, například stále ještě není dořešena architektonická podoba stanoviště autobusů před stanicí.

Podle:

Praha, 22. 3. 2025

Praha-Uhříněves (nádraží) – Wikipedie, 22. 3. 2025

Historie lokality - Nádraží Uhříněves, 22. 3. 2025