Hranická propast

U města Hranice v krajině Moravské brány se stýkají dva světy - západně odsud geologicky starší Český masív, východně geologicky mladé Karpaty. Nebo také můžeme Hranice chápat jako předěl mezi světem na jihu, který je otevřen do moravských úvalů a pak podél Moravy a Dunaje až k Černému moři. Směrem na sever terén klesá podél Odry do Ostravské pánve, do rovinatého Polska a k Baltskému moři. Hlavní evropské rozvodí na nízkém návrší nedaleko města. Zvláštní svět. Ale to nejpozoruhodnější a nejtajemnější se ukrývá v masívu kopce Hůrka u Teplic nad Bečvou.

Před hlavním pojednáním ještě malá odbočka. Děti ve škole se učí, že hranice mezi Českým masívem a Karpaty probíhá po linii Znojmo - Brno - Olomouc - Ostrava. V Moravské bráně podle tohoto zeměpisného pohledu kopce zdvihající se na sever odtud, tedy Oderské vrchy, patří k České vysočině, kopce na jih odtud, tedy např. okolí Teplic nad Bečvou či kopec s hradem Helfštýn jsou již Karpaty. Geologové ale ukázali, že celá velká oblast zvaná Malenická kra, tedy i okolí Teplic nad Bečvou je prvohorního stáří, patří tedy k Českému masívu. Konec odbočky, která je důležitá pro pochopení vzniku Hranického krasu.

Nad poklidným lázeňským místem Teplice nad Bečvou, jehož pohodu narušuje jen silniční a železniční tah mezi Moravou a Slovenskem, najdeme neobyčejný krasový jev, jehož hloubka není dosud změřena a není ani dobře popsán. Není ani stoprocentně znám mechanismus jeho vzniku. Hranická propast. Do r. 2016 druhá nejhlubší na světě, po potápěčském průzkumu má prvenství. 

Abychom pochopili vznik Hranického krasu, musíme si udělat krátký exkurs do geologie Moravské brány.

Starší Český masív byl v prvohorách mohutným horstvem, které se postupně zarovnávalo, až dostalo podobu plošiny. Ve druhohorách litosférická deska, na níž je dnes naše území, velmi pomalu "plula" od jihu na sever a překonávala přitom rovník. Na celém našem území panovalo tropické klima. V okolí dnešních Hranic vznikl v ostrůvku vápenců zvláštní kras, úplně stejný, jaký dnes známe z některých oblastí Číny nebo Vietnamu - kras s věžemi nebo kuželovitými vápencovými kopci, které se nazývají mogoty. Na fotkách z Číny jsou mogoty odděleny rovinatými poli nebo mořem. U Hranic se během dlouhé geologické doby sníženiny mezi mogoty zanesly hlínami a tropický kras byl pohřben. To není básnické vyjádření, to je geologický termín. Podotkněme, že další geologické síly, tentokráte výmolná eroze, mogoty trochu exhumovala (to je také vědecký termín), takže u Hranic částečně několik mogotů vystupuje do krajiny nad okolní reliéf.

Ve třetihorách se od jihovýchodu k Moravské bráně přesunuly mohutné příkrovy hornin, které původně spočívaly jako usazeniny na mořském dně. Jaká síla je sem tlačila, tyto mohutné  "šupiny" hornin na vzdálenosti až desítek kilometrů? Může za to kolize africké desky s euroasijskou, která vyvolala vrásnění, při němž vznikly mj. Karpaty. Příkrovy přikryly horniny Českého masívu, ale Malenická kra zůstala nezměněna. Příkrovy k ní nedosáhly. Zato jinde v Českém masívu se děly věci. Původně konsolidovaný plochý povrch tlak od jihu nevydržel. Začal praskat, tvořily se v něm zlomy. Podél nich někde vystupovalo na povrch magma, jinde podél zlomů rozsáhlá území poklesla, např. Moravská brána, jiná se vyzdvihla, např. Oderské vrchy.

A co se dělo v Hranickém krasu? Hlubokou sníženinou mezi mogoty, později zanesenou akumulovaným materiálem, začala téct Bečva. Do vápenců a aragonitů, které tu byly usazeny všude kolem, začala prosakovat voda, zde navíc mimořádně nasycená oxidem uhličitým. Vznikají Zbrašovské aragonitové jeskyně, probubláváním oxidu uhličitého ve vápenci mezi trhlinami odspodu a následným zřícením stropu vzniká Hranická propast. Jen pro zopakování: Zeměpisně jsme v Karpatech, geologicky v Českém masívu. Hranický kras vznikl ve druhohorách jako tropický kras, který byl pohřben a následně částečně exhumován. 

Hranická propast byla uváděna již v r. 1586. Zmínil ji zemský lékař v markrabství moravském Tomáš Jordán z Klauznburku. Komenský ji zanesl r. 1627 do mapy Moravy, čímž jí zajistil unikát. Stala se prvním kartograficky zaznamenaným krasovým jevem na našem území. 

První popis a obrázky propasti přinesl Josef Heřman Gallaš r. 1822. 

Byla jistě zdrojem zvědavosti i strachu. Materiály o státní přírodní rezervaci Hůrka z roku 1972 uvádějí ještě starší literární údaj - hloubku 69 metrů k hladině jezírka, které pokrývá celé dno a pak ještě dalších 36 metrů pod hladinou. Roku 1966 bylo ostravskými potápěči ze skupiny Permon dosaženo hloubky vody 82 metrů, když přitom nedosáhli dna. Už tehdy ale bylo zřejmé, že Hranická propast je nejhlubší v tehdejším Československu (samozřejmě hlubší než tehdy známější Macocha), hladina vody kolísá okolo kóty 245,5 m.n.m., to znamená, že je asi 2 m nad hladinou Bečvy. Teplota vody v jezírku je celoročně překvapivě vysoká, a to 15°C. Na vodě probublávají výrony CO₂. A ještě jednu věc vědci již roku 1972 věděli. Hladina vody v jezírku komunikuje s hladinou Bečvy, ale se zpožděním. Jarní povodeň roku 1963 na Bečvě způsobila zvýšení hladiny jezírka v propasti, ale až 14 dní po maximálním průtoku na povrchu.

Nezměřená hloubka propasti nedala pochopitelně průzkumníkům spát. Následovalo několik dalších ponorů, kdy nakonec velmi hluboko se dostala speciální sonda. Dne 18. 9. 2005 změřila hloubku 204,6 m.

Průzkum propasti začal být na hranici lidských i technických možností. Svou roli hraje nejen vysoký hydrostatický tlak, ale i skutečnost, že lidé i přístroje se nepotápějí v čiré vodě, ale vlastně ve slabé kyselině uhličité (CO₂ + H₂O = H₂CO₃). Stěny propasti jsou potaženy sedimenty, které se víří tak, že viditelnost ve vodě se často rovná nule. Navíc stěny propasti nepadají dolů kolmo, nýbrž šikmo a cesta dolů je ztížena množstvím popadaných stromů. Jen několik lidí na světě se dokáže potápět v takových extrémních podmínkách. Možná existuje jen jeden. Je to Polák Krzyzstof Starnawski.

Průzkumy propasti dnes organizuje a dobře propaguje ZO  České speleologické společnosti Hranický kras. Krzyzstof Starnawski ve spolupráci s hranickými jeskyňáři podnikl zatím nejhlubší ponor v České republice. Vstoupil do míst, kde před ním nikdo nebyl. Při sedmihodinovém ponoru se dostal do hloubky 217 metrů. V dalším dni se pod hladinu propasti spustil znovu. Pod vodou byl 525 minut. Nejdříve se spustil ke koncovému bodu fixní šňůry z minulého ponoru ve 217 metrech.  Odtud spustil sondu, která se zastavila v hloubce 373 metrů. Potápěč pak ještě sestoupil až do 225 metrů.

Při cestě zpět z takovýchto obrovských hloubek musejí potápěči dělat dekompresní zastávky. Pod hladinu vody v Hranické propasti z tohoto důvodu umístili speleologové zhruba v hloubce 9 metrů dekompresní stan. Potápěč v něm může trávit čas v suchém prostředí. Kryzstof Starnawski tu četl noviny, aby se nenudil.

Rekord až do 27. 9. 2016 držela italská propast se slanou vodou Pozzo del Merro u Říma. Je hluboká 392 metrů. Geologové se domnívali, že Hranická propast bude nejspíše daleko hlubší, čímž dosáhne světového prvenství. Proces krasovění totiž u Hranic probíhá odspodu z dosud neznámé hloubky. Dne 27. září za pomoci podvodního robota a opět za rozhodujícího přiíspění Krzyzstofa Starnawského byla změřena hloubka vodní části 404 m, ale tady musel být pokus zastaven, protože bylo dosaženo konce vodícího kabelu robota.

Dne 1. 8. 2022 přinesla média zprávu o tom, že speleologové spustili do propasti robota, který její prostory mapoval pomocí 6 kamer a sonarových paprsků. Ponořil se do hloubky 450 metrů. Ani tato hloubka není definitivní. 

Hranickou propast si můžete prohlédnout jen na okraji suché části z vyhlídkové plošiny. Sestup k jezírku není dovolen.

Podle denního tisku ze dne 3.10. 2012 a podle internetových zpráv ze dne 30. 9. 2016
http://magazin.ceskenoviny.cz/cestovani/zpravy/hranicka-propast-pokorila-rekord-zmapovano-je-373-met...,

http://www.hranickapropast.cz/, 30. 9. 2016

http://www.tvdive.cz/hranicka_propast_217m_ponor_kryzstof_starnawski&g=1, 20. 2. 2016

http://hranicky.denik.cz/zpravy_region/hranicka-propast-opet-trhla-rekord-navic-starnawski-objevil-n.... 20. 2. 2016

Speleologové naměřili nový světový rekord Hranické propasti - Novinky.cz, 1. 8. 2022

Neuschlová, Š. (1972): Státní přírodní rezervace Hůrka, Krajské středisko památkové péče a ochrany přírody v Ostravě, (zastávka II. U propasti)

Janoška, M. (2005): Moravská brána očima geologa, 2, vyd., UP v Olomouci, s. 5, 42, 44

Kučera, B., Hromas, J., Skřivánek, F. (1981): Jeskyně a propasti v Československu, Academia Praha, s. 161