Zámek Telč

Město a zámek Telč je jedním z nejkrásnějších míst České republiky. Výjimečně zachované náměstí s domy s podloubími zakončené zámkem na západní straně tvoří unikátní architektonický celek. Do něj si nikdo z pozdějších držitelů města či z městské správy nedovolil zasáhnout umístěním novostavby, město nebylo zničeno požárem ani válečnými událostmi. Výjimečně malebná  je i soustava rybníků kolem hradeb a park vedle zámku. Není divu, že Telč patří k nejnavštěvovanějším cílům tuzemských návštěvníků a je destinací zahraničních zájezdů včetně renomovaných cestovních kanceláří. V letní sezoně bývá náměstí i zámek přeplněné lidmi, úplným kontrastem k tomu  je období zimy, kdy zámek je uzavřen a  kromě přítomnosti několika organizovaných výprav na náměstí „chcípl pes“.

Dějinám zámku předcházejí dějiny města. Telč byla založena koncem 13. století. Románský kostel v jižní části dnešního města byl obklopen domy a zeměpanskou tvrzí. Královská moc zde měla opěrné středisko na horním toku Dyje. Město mělo díky poloze mezi rybníky i vojensko-strategický význam.

Král Jan Lucemburský kolem r. 1316 zastavil Telč nejdříve Ješku z Vartenberka, později pánům z Bergova, ale později se město vrátilo do rukou krále.

O držení města ale značně usilovali páni z Hradce (rozumí se dnešní Jindřichův Hradec), protože jeho získání by jim umožnilo nebývalou koncentraci majetku v jižní části království. Oldřich z Hradce r. 1334 mohl tento úspěch oslavit. Vyměnil Bánov při uhersko-české hranici za geograficky mnohem bližší Telč a mohl se svými potomky začít budovat majetek mohutného rozsahu. Hospodářským zázemím Telče  se dle zápisu z r. 1366 staly vesnice Sedlejov, Mysliboř, Dyjice, Slaviboř, Zvolenovice, Černíč, Krahulčí, Hostětice, Vaneč, Volevčice a Šiškov (ten zanikl).

Jindřich z Hradce vybudoval v Telči vodní hrad, který je dnes zčásti zachován v zámeckých budovách. Byl tvořen několika stavbami kolem malého dvorku v místě dnešní severovýchodní části zámku. Hrad měl na jihovýchodní straně kapli sv. Jiří, která původně prostupovala patry a byla zaklenuta hvězdicovitou žebrovitou klenbou. Na severní straně hradu bylo stavení, z něhož se zachovaly jen sklepy a obvodová zeď. Hrad byl svým způsobem pojat jako zpevnění městských hradeb, dokonce střežil jednu bránu.

Kdykoli se dělil po smrti pána z Hradce majetek mezi dva syny, starší dostal Hradec, mladší Telč. Tak např. když zemřel r. 1398 Jindřich z Hradce, dostává Telč mladší syn Jan. Ten dosáhl na obdivuhodný kariérní vzestup, když se stal oblíbencem krále Václava IV., r. 1412 nejvyšším pražským purkrabím a r. 1416 nejvyšším hofmistrem.

Připomeňme, že stále uvádíme tvrz a hrad v Telči, zámek ještě neexistuje. Páni z Hradce užívali Telč jako základnu pro výkon administrativy a správy. Později jim tvrz nevyhovovala, r. 1387 ji dokonce zachvátil požár a opouštějí ji. Městský špitál vybudovaný na jejím místě zanikl v 19. století.

Na začátku 15. století držitel hradu Jan z Hradce sice nebyl přívržencem husitů, ale přesto přijal pod svou ochranu některé vypuzené mistry z české univerzity. Kostnický koncil ho nazval nejkřesťanštějším českým pánem a doporučil olomouckému biskupovi, aby ho chránil. Další syn, taktéž Jan se podobně k husitství stavěl takticky neodmítavě, nicméně husité r. 1423 Telč dobyli.

Když r. 1437 přijíždí do Telče král Zikmund, Jan z Hradce ho hostí a stává se členem strakonické jednoty, která byla namířena proti Jiřímu z Poděbrad. Od roku 1463 držel Telč Jindřich z Hradce, který pokračoval v politice proti Jiřímu z Poděbrad a dokonce se r. 1471 zavázal králi Matyášovi, že mu v boji proti Jiřímu dodá do služeb 150 jezdců. Ponechme stranou skutečnost, že to určitě představovalo pro jeho panství nemalou zátěž a uveďme, že až po olomouckém míru českého krále uznal. Tím však již nebyl Jiří, ale Vladislav II. Nový král Jindřichovi velkoryse odpouští a dokonce na léta 1485-1503 ho jmenuje komorníkem Království českého. Za působení Jana z Hradce se čeština stala úředním jazykem zemských desek a hrad Telč prodělal pozdně gotickou přestavbu. Vznikla hranolová věž u severovýchodního nároží a druhá u východní zdi kaple sv. Jiří. Celkově byl hrad rozšířen a opevněn.

Po Jindřichově nešťastné smrti na lovu r. 1507 sídlil na telčském panství jeho syn Adam, který umírá r. 1531, a po něm se stává majitelem jeho syn Zachariáš z Hradce.

Ten se roku 1551 účastní výpravy českých šlechticů do Janova, kde ho silně ovlivní italská renesance a pak za jeho vlády zažívá Telč nejslavnější dobu své historie. Zachariáš za manželku pojímá Kateřinu z Valdštejna. Již svatba r. 1553 na hradě Polná předznamenala nebývalý hospodářský a finanční vzestup Telče a okolí. Nákladná hostina trvala 14 dní. Kateřina jako věno přináší Zachariášovi bohatství v podobě dolů na stříbronosnou rudu.

Zachariáš z Hradce byl vynikající intelektuál a diplomaticky taktní muž. Současníci ho znali jako katolíka, který však nekatolíky respektoval. Miloval starožitnosti, staré zvyky a český jazyk. Hrad mu přestal jako sídlo vyhovovat. Protože mu hospodářské reformy, doly na stříbro a později i funkce v nejvyšší správě země (např. v l. 1567-73 post nejvyššího hejtmana Markrabství moravského) vynesly peněžní zisk, mohl si dovolit nákladnou přestavbu hradu Telč na renesanční zámek. Rekonstrukce proběhla ve dvou etapách.

Kolem poloviny 16. století (nejčastěji se udává 1550-53) byly upraveny stavitelem Leopoldem Esterreicherem ze Slavonic budovy kolem dvora i s kaplí sv. Jiří. Klenotnice a hodovní síň byly vyzdobeny sgrafity. Byla prolomena nová okna a zazděny arkády. Bylo přestavěno jižní křídlo tzv. zbrojnice a v západní hradební zdi byly vystavěny portálky. Jeden z nich nese pozdější letopočet 1556. V předhradí byl vystavěn palác se Zlatým sálem (podle pozlaceného kazetového stropu).

Druhá etapa, dílo italských umělců, např. Baltazara Maia da Ronia, udávaný někdy jako Baldassare Maggi z Arogni, probíhala až do 60. let 16. století. Znamenala podstatný zásah do vnitřního organismu stavby a změnila její určení na reprezentativní a komfortní sídlo. Byla zřízena nová přístupová cesta do zámku přímo z náměstí a na předhradí bylo vybudováno nové nádherné nádvoří. Na straně k městu byla založena zámecká zahrada. Byla též vystavěna obytná budova s branou do druhého nádvoří a při východní straně jižního křídla kaple Všech svatých s interiérem bohatě zdobeným štuky a malbami. Její dokončení je datováno až rokem 1580. Umělecky vyzdoben byl i Mramorový sál ve druhém patře nad kaplí, starou a novou část zámku spojily sloupové arkádové chodby, exteriéry byly opatřeny sgrafitovou výzdobou, do interiérů bylo přivezeno z Antverp 12 překrásných gobelínů a ze stříbra z dolů v blízké Polné byl zhotoven stříbrný stůl.

Tak vypadala pozdně renesanční okázalá nádhera zámku v Telči. R. 1559 Zachariáš z Hradce umírá a odkazuje majetek částečně synovci Adamovi z Hradce a částečně druhé manželce Anně Šlejnicové ze Šlejnic. Obrovské množství půdy, klenotů a drahokamů zachránilo později rod před úpadkem.

Adam z Hradce sice také jako strýc zastával vysoké úřady, ale v hospodaření a šetření nebyl tak prozíravý. Jeho syn Jáchym Oldřich umírá r. 1604 jako poslední mužský potomek pánů z Hradce.

Zámek a panství připadly jeho sestře Lucii Otýlii, která byl od r. 1602 provdána za Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka. Jak už to v dějinách bývá, nad panstvím vládl Vilém sám. Ačkoli byl vychován v bratrské víře, r. 1597 přestupuje na katolictví a stává se jeho horlivým stoupencem a šiřitelem. Údajně těžce zacházel s poddanými, kteří jeho víru nechtěli přijmout. Zato císař Rudolf II. ho zahrnoval přízní a pověřoval ho nejvyššími úřady. Čeští stavové ho nenáviděli tak silně, že ho při událostech r. 1618 vyhodili z okna (Pražská defenestrace). Jeho panství ale stavové šetřili, neboť si na něj dělal zálusk Jindřich Matyáš Thurn.

Jak známo, defenestraci Slavata přežil a po bitvě na Bílé hoře stál na straně vítězů. Není divu, že císař Ferdinand II. ho měl v oblibě, jmenoval ho hrabětem a r. 1628 nejvyšším kancléřem Českého království.

Zámek i město Telč těžce trpělo za třicetileté války, když jím táhla vojska válčících stran. K úplné devastaci celého města či zámku ale nedošlo. Vilém Slavata umírá r. 1652 a další majitelé z rodu Slavatů byli obvykle krutí k poddaným.

Posledním z rodu Slavatů byl Jan Karel Jáchym, který při honu r. 1662 zabloudil a spadl do vlčí jámy. Zachránili ho poddaní z blízkého Vanova. Karel později nechal na místě záchrany vystavět kapli sv. Karla Boromejského, zřekl se majetku, odchází do kláštera a umírá r. 1712 v Římě.

Po smrti Karla Jáchyma vznikly mezi příbuznými ostré spory o dědictví, které bylo vyčísleno na astronomickou sumu 1 751 980 zlatých, nepočítáme-li dluhy. Majetek byl nakonec rozdělen na pět dílů, přičemž město Telč a zámek získává hrabě František Antonín Lichtenštejn-Kastelkorn. Panství pak dědí hrabě Alois Podstatský z Prusinovic, který ke svému erbu r. 1762 připojuje jméno i erb Lichtenštejnů-Kastelkornů.

Rod Podstatských-Lichtenštejnů užívá zámek i velkostatek pak až do r. 1945, kdy majetek přechází do rukou státu.

Prozíravostí památkářů bylo jedinečné telčské náměstí ušetřeno nových staveb socialistického ducha, jako např. v blízké Jihlavě a postupně se zámek stal střediskem turistického ruchu. Děje se tak navzdory skutečnostem, že do Telče nevede žádná turisticky významná železniční trať, Telč nestojí na předních stranách reklam, dopravní značky v širém okolí mlčí o skutečnosti, že Telč je památkou UNESCO a že v městě i v okolí Telče v sobotu a v neděli prakticky neexistuje místní autobusová doprava. Turisticky ale město značně ožilo v 80. letech 20. století, kdy se tu začaly pořádat letní festivaly folkové hudby a divadel. Obrovský podíl na tom má tehdejší vedoucí městského kulturního střediska v Jihlavě, kterého současníci znali pod přezdívkou Medvěd.

Značná část návštěvníků zámku si ráda prochází krásný park ze 16. století se skleníkem a s nádhernou kulisou rybníků.

V letech 2020 - 23 proběhla na zámku rozsáhlá rekonstrukce, po níž byly otevřeny nové prohlídkové okruhy, nyní je jich místo dřívějších dvou už pět, za šestý můžeme považovat vstup do zámecké zahrady bez návštěvy interiérů. První okruh představuje původní renesanční sály, zejména pak Zlatý sál s kazetovým vyřezávaným stropem. Délka prohlídky je 50 minut, vstupné je 220 Kč. Druhý okruh ukazuje původní obytné místnosti posledních majitelů zámku Podstatzky-Lichtenštejnů v prvním patře severního křídla zámku. Na trase je též knihovna, sbírky portrétů, delfská fajáns a další nádherné exponáty. Délka prohlídky je 40 minut, vstupné je 160 Kč. Třetím okruhem je zámecké muzeum (180 Kč), čtvrtým Zámecké podzemí (80 Kč) a pátým Instalovaný depozitář (120 Kč, 50 minut), stav r. 2023. 
        
Podle:

Hosák, L., Zemek, M. a kol. (1981): Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, I. díl, Jižní Morava, s. 225

https://www.zamek-telc.eu, 26. 12. 2016 a 29. 10. 2023