Devět skal

Devět skal je druhým nejvyšším vrcholem Českomoravské vrchoviny. Topografické mapy uvádějí nadmořskou výšku Javořice v Jihlavských vrších 836,5 m, mapy turistické zaokrouhlenou výšku 837 m. U Devíti skal jsou uváděna čísla 836,3 m, zaokrouhleně 836 m. Javořice je tedy vyšší o 20 cm.

Devět skal se od Javořice odlišuje nesporně vyšší atraktivitou vrcholu. Ten je tvořen rozsáhlými skupinami migmatitových skal o relativním převýšení 10 - 12 metrů, ústřední skupina je ještě vyšší. Skály vznikly mrazovým zvětráváním.

Nyní k otázce, jak si laik má představit migmatit a jeho vznik. Začněme poněkud zeširoka.

Jak známo, rozeznáváme tři druhy hornin podle vzniku: usazené, vyvřelé a přeměněné.

Vznik usazených hornin je celkem snadno pochopitelný, kdy stačí sledovat sledovat v přírodě vápence nebo pískovce, které jsou zpevněnými materiály původně usazenými v moři nebo v jezeře. Nebo jenom dejte na dno kbelíku písek s hlínou a nechejte nad usazeným materiálem odpařit vodu. Usazený materiál bez vody se časem může zpevnit a již máme usazenou horninu. Samozřejmě ne hned, ale myšleno geologicky, kde rok není žádná míra.

Vznik vyvřelých hornin je také snadno pochopitelný, protože známe obrázky ztuhlého materiálu ze sopek a jsou mezi námi tací, kteří činnou sopku, např. Etnu, navštívili. To jsou ovšem jen povrchové vyvřeliny. Pokud máme na mysli hlubinné vyvřeliny, pak si představme, že magma se z nějakého důvodu nedostalo až úplně na povrch a utuhlo v hloubce. Samozřejmě pomaleji než na povrchu. Tuhnutí mu trvalo zase geologicky dlouhou dobu.

Vznik přeměněných hornin si jen můžeme představovat. Hornina vyvřelá nebo usazená je na geologicky dlouhou dobu zavlečena z povrchu Země blíže k jejímu žhavému nitru. Vlivem vysoké teploty a obrovského tlaku se částečně roztaví. Nestane se z ní magma, ale už se nevrátí k původnímu stavu. Natavení nejlépe sledujeme na vztahu žula - rula. Žula (vyvřelá hornina) má celistvou strukturu, natavením v hloubce z ní může vzniknout rula (přeměněná hornina) s typicky páskovanou strukturou. Jiný příklad vápenec - mramor. Ve vápenci (usazené hornině) můžeme pozorovat zkameněliny. Mramor je hornina přeměněná. Teplem a tlakem se přeměnil tak, že sice má stejné chemické složení, ale zkameněliny v něm se roztavily.

A proč to všechno uvádíme?

Protože migmatit je hornina smíšená. Hlavními složkami v ní jsou rula a žula. Jeden z možných způsobů vzniku migmatitu je ten, kdy se rula pod zemí dostala do blízkosti žhavého žulového magmatu. Magma do ruly na mnoha místech vnikalo, jako kdybyste ho napichovali velkými injekcemi. Opět zdůrazňujeme - je to jeden z možných způsobů vzniku a probíhal po geologicky dlouhou dobu.

Na Devíti skalách vzniklo mrazovým zvětráváním z migmatitu v dobách ledových rozsáhlé skalní město, pro tuto horninu ojedinělé. Délka hlavního skalního hřebene se uvádí až 1 km. K vidění jsou skalní věže výšky 12 m až 20 m výrazně vyčnívající nad okolní krajinu a převisy, to vše s drobnými vhloubenými útvary - voštinami a výklenky. Při úpatí skal se nacházejí suťové haldy a balvanové proudy délky až 80 m složené z ostrohranných kusů migmatitů. Lesy pod skalami jsou převážně smrkové s vtroušenou jedlí a bukem. Obývá je velké množství živočichů. Patrně nejzajímavějším obyvatelem zdejšího lesa je výr velký.

Z nejvyšší skály se otevírá velmi pěkný, téměř kruhový rozhled. Na severu je vidět krajina v okolí Svratky a Svratouchu, tedy historické pomezí Čech a Moravy a za velmi příznivé dohlednosti jsou vidět Orlické hory a výjimečně i Krkonoše se Sněžkou.

Výstup na nejvyšší vrchol je snadný, ale za mokra nebo ve sněhu a ledu může být obtížný. Buďte opatrní.

Podle:

http://lokality.geology.cz/1040, ,13. 9. 2016

Naučná tabule pod skalami, 13. 8. 2016