Borkovická blata

Třeboňská pánev je výjimečné území. Dávní stavitelé rybníků si tu pohráli s krajinou jedinečným způsobem. Regulovali v ní průtok vody, zadržovali ji v umělých nádržích - rybnících a postavili mezi nimi stovky kilometrů umělých vodních kanálů. Některé z nich sloužily jako přívody pro životodárnou kapalinu, jiné vodu odváděly. 

Příroda tohle umí taky. Přesněji řečeno - jen někde. 

V rašeliništích se voda přirozeným způsobem zadržuje. Je v nich vody přesně tolik, kolik potřebují rašeliništní rostliny a živočichové. Přebytečná voda pomalu z rašeliniště odtéká nebo se vypařuje. 

Ani tak hezká krajina, jako je v Třeboňské pánvi, tohle všude neumí. Ale rašelinišť je tu hned několik, takže alespoň někde je ekologická stabilita skoro stoprocentní. 

Na severu Třeboňské pánve se v rovinaté oblasti u Veselí nad Lužnicí vytvořilo několik rašelinišť, kterých si ale lidé velmi dobře všimli a dlouhou dobu z nich získávali surovinu pro lázeňské a zahrádkářské účely. Dělo se tak i na dnešním chráněném území Borkovická blata. Když těžba skončila, ochránci přírody se pustili do obnovy rašeliniště. Když už není naše příroda ekologicky stabilní jako celek, musíme chránit alespoň ostrůvky stability. 

Nyní podrobněji.

Přírodní rezervace Borkovická blata chrání pánevní rašeliniště přechodového typu se zbytky blatkových borů a jejich charakteristickou faunu a flóru. Na vytěžených plochách se daří obnovovat mokřadní stanoviště a navracet jim charakter, který měly před těžbou. 

V rezervaci se nachází velmi pestrá mozaika biotopů: stojaté vody, tekoucí vody, rašeliniště, plochy po těžbě rašeliny v různých fázích sukcese (sukcese je proces nastolování přírodní rovnováhy)  až po lesní porosty různého charakteru. V území je vedena naučná stezka, která ukazuje návštěvníkům zejména přírodní hodnoty tohoto území. 

Pojďme uvést výklad o hospodářském využití Borkovických blat v minulosti. 

Probíhala tu těžba rašeliny ručním způsobem, větší zásahy pro krajinu ale zaznamenáváme při  průmyslové těžbě. První doloženou zprávu o hospodářském využívání rašeliny z Borkovických blat máme z roku 1852. Tehdy při ruční těžbě byly rýpány a následně sušeny kusy rašeliny ve tvaru cihel, kterým se říkalo borky. Celý proces se nazývá borkování. Aby se lidé k rašelině bezpečně dostali, museli krajinu odvodnit. Odvodňovací kanály jsou pro rašeliniště výrazným rizikem. Když se sníží hladina spodní vody, rašeliníky přestanou růst, ale v dřívější době se touto skutečností těžaři nezabývali, měli jasně daný zájem. Kanály jsou místy dodnes dobře patrné.

Po sto letech zde pak nastoupila těžba průmyslová na velkých plochách metodou tzv. frézování. Za použití těžké techniky bylo vytěženo asi 400 ha původního rašeliniště, což představuje asi 1 700 000 tun rašeliny. Po skončení těžby r. 1978 některé části vyfrézovaných ploch samovolně zarůstají, na jiných místech víceméně úspěšně návratu k původnímu stavu pomáhají opatření uskutečňovaná ochránci přírody. Jediné opatření se dosud nepodařilo. Postupně hynou borovice blatky, příroda je nahrazuje smrkem. V obnoveném komplexu se nepodařilo zvýšit hladinu spodní vody na dřívější úroveň, na kterou byly borovice blatky "zvyklé". 

I když část rašeliniště není v původním stavu, jsou Borkovická blata a okolí (Veselská blata, Kozohlůdky) rájem pro botaniky. Lze tady najít velké množství druhů rostlin vázaných na mokřady. Aby botanici měli na lokalitě „pořádek“, rozdělili si Borkovická blata na jednotlivé biotopy (stanoviště rostlin). 

Ostřicovorašeliníková společenstva jsou tvořena travami a mechem rašeliníkem. Dále zde dominují ostřice zobánkatá (Carex rostrata), o. plstnatoplodá (C. lasiocarpa), suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium) či přeslička poříční (Equisetum fluviatile), v mechovém patru rašeliníky (Sphagnum sp. div.). Ze vzácnějších druhů k nim přistupují rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), klikva bahenní (Oxycoccus palustris), mochna bahenní (Potentilla palustris) a vrbina kytkokvětá (Lysimachia thyrsiflora). 

Tůně jsou domovem bublinatky jižní (Utricularia australis) a hned několika druhů rdestů, r. vzplývavý (Potamogeton natans), dále se objevují r. Berchtoldův (P. berchtoldii), r. vláskovitý (P. trichoides), r. kadeřavý (P. crispus) a z významných druhů můžeme pozorovat okřehek trojbrázdý (Lemna trisulca) a hvězdoš mnohotvarý (Callitriche cophocarpa). 

Strouhy jsou také zvláštním biotopem. Myslí se jimi všechny odvodňovací kanály, dále Blatská a Komárovská stoka. Voda v nich sice teče, ale jen velmi mírně, což vyhovuje řadě druhů. Jsou jimi např. porosty lakušníku vodního (Batrachium aquatile agg.). V Komárovské stoce se vyskytuje i žebratka bahenní (Hottonia palustris).

Na území rezervace se vyskytuje několik druhů lesních porostů, které botanici rozdělili na jednotlivé biotopy takto:

Rašelinné bory jsou lesy s dominantní borovicí lesní (Pinus sylvestris). 

Rašelinné březiny jsou lesy, kde je velké zastoupení břízy, ale borovice lesní se v nich vyskytuje také. 

Blatkové bory jsou nejcennějším územím Borkovických blat. Vzhledem k jejich vzácnosti a relativní neporušenosti byla zavedena původní ochrana území r. 1949 na rozloze 31 ha.  Vedoucí dřevinou je borovice blatka (Pinus rotundata). Do jejích porostů jsou vtroušeny další dřeviny, zejména pak borovice lesní (Pinus sylvestris). Oba druhy se vzájemně kříží, hybrid nese název borovice podvojná (Pinus diginea). V porostech je také smrk ztepilý (Picea abies) či bříza bělokorá (Betula pendula), v keřovém patru krušina olšová (Frangula alnus), bříza pýřitá (Betula pubescens), vrba ušatá (Salix aurita), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) a další. Pro blatkové bory jsou dále typické malé keříčky:  brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), brusnice brusinka (Vaccinium vitis-idaea), vlochyně bahenní (V. uliginosum), rojovník bahenní (Ledum palustre), vřes obecný (Calluna vulgaris) a klikva bahenní (Oxycoccus palustris), traviny bezkolenec modrý (Molinia caerulea) a metlička křivolaká (Avenella flexuosa), mechy rašeliníky (Sphagnum sp. div.) a další „běžné“ lesní mechy. 

Porosty borovice blatky jsou postiženy poklesem hladiny spodní vody, neprospívá jim ani křížení s borovicí lesní, původní blatky napadá často kůrovec. Proto v porostech nacházíme hlavně staré jedince, časté jsou padlé kmeny, mladé rostliny nevidíme. Na místo borovice blatky se dere smrk, bříza a krušina. 

Při snaze o obnovu porostů v 90. letech 20. století byly 3 plochy o celkové výměře asi 1 ha rozpadajícího se blatkového porostu téměř zcela odstraněny a byly nově vysázeny blatkou. Dvě části téměř zcela odumřely, na výměře asi 2/3 ha blatka vcelku prosperuje. Ochránci přírody také ve prospěch blatky odstraňují konkurenční břízu a keře. 

Rašelinné smrčiny jsou porosty, kde blatka ustoupila a nahradil ji smrk. 

Suché lišejníkové bory na písku nejsou rašelinným biotopem. Jsou druhově velmi chudé, ale jsou ojedinělým územím a právě proto jsou odborníky pokládány za velmi cenné. Roste tu dominantně borovice lesní (Pinus sylvestris) s příměsí dubu letního (Quercus robur), břízy bělokoré (Betula pendula) nebo smrku ztepilého (Picea abies). V keřovém patru roste především krušina olšová (Frangula alnus) nebo zmlazující dřeviny stromového patra. Podobně jako na okolních stanovištích je v podrostu nejčastější brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), brusnice brusinka (V. vitis-idaea), vřes obecný (Calluna vulgaris) a „běžné“ lesní mechy. Trávy na tomto sušším biotopu jsou jiné než v mokřadech: např. metlička křivolaká (Avenella flexuosa), třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa).

Borkovická blata jsou chráněna také kvůli fauně, která je vázána na mokřadní, rašelinná a lesní stanoviště. Pozoruhodný je výskyt bezobratlých živočichů jako vodomil Hydrophilus atterimus, rákosníček Donacia obscura či vážky Leucorrhinia rubicunda, Leucorrhinia pectoralis a Brachytron pratense. pavouk lovčík mokřadní (Dolomedes fimbriatus). Pokud budete mít štěstí, zahlédnete obojživelníky: čolek velký, skokan ostronosý nebo skokan krátkonohý. V rezervaci žijí ve hojném počtu. Když bylo vytěžené území znovu zaplaveno, objevili se v něm vodní ptáci, např. bekasina otavní a některé druhy kachen. Na lesní porosty je vázán výskyt několika jedinců lelka lesního, jeden z posledních v jižních Čechách. 

Ve větších tůních žije několik druhů ryb (např. i kapr), které soustavně vyžírají zooplankton. Ten byl v chráněném území vysledován jen v mizivém množství. 

Z výše uvedeného pojednání vyplývá, že území Borkovických blat se sice podařilo jako celek zachránit před úplným vytěžením rašelinného ložiska, ale příroda je zde stále ohrožena sníženou hladinou spodní vody, takže původní stav blatkových lesů se zatím nepodařilo obnovit. Poměrně velkým ohrožením je i skutečnost, že blízké obce potřebují pitnou vodu a snaží se o její získávání z pramenů poblíž rezervace. Tím by nepochybně došlo k dalšímu snížení hladiny podzemní vody a opět by se změnily hydrobiologické podmínky pro život v rezervaci. Ochránci přírody se snaží také domluvit s lesníky, aby na okrajích rezervace provozovali lesní hospodaření bez mýtní těžby s velkými pasekami, neboť hrozí zánik životních podmínek pro lelka lesního. Naopak uvnitř rezervace na slunných místech je nutno odstraňovat náletové dřeviny, Slunná místa totiž vyhovují plazům. A konečně - je třeba bránit tůně před vysycháním a zanášením biologickým materiálem, aby se neničilo životní prostředí pro bezobratlé a pro obojživelníky. 

Celkově se ochránci přírody snaží o co nejdokonalejší zachování rašelinných společenstev a obnovu procesu, kdy se rašelina opět začne přirozeně tvořit. 

Územím rezervace vede naučná stezka s bohatým výkladovým materiálem na informačních tabulích. Nemusíte zrovna pátrat po latinských i českých názvech rostlin a živočichů a hledat je v porostech. Stačí se jen tak kochat. Na Borkovických blatech je velmi příjemně. 

Podle:

http://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?SHOW_ONE=1&ID=670, 10. 2. 2018