Kotýz

Skalnatý vápencový ostroh s hradištěm, několika jeskyněmi, dvěma skalními mosty, vzácnou stepní květenou a dalekým výhledem


Kotýz je jednou z nejpozoruhodnějších a turisticky nejvíce přitažlivých lokalit v okolí Prahy. Přesto není příliš navštěvován. Na nevelkém prostoru zde uvidíte výšinné hradiště se zachovalými valy, skalní step, mohutné skalní pilíře, dva skalní mosty, vzácnou květenu, několik jeskyní, to vše podtržené vynikajícím výhledem.

Kotýz je přirozeným pokračováním návrší Zlatého koně směrem k údolí Suchomastského potoka. Kdysi přirozený průběh kopce je přerušen obrovskou těžební jámou Velkolomu Čertovy schody, takže dnes Kotýz je izolovanou vápencovou plošinou ukloněnou k jihozápadu, která na západě a jihu končí mohutnými skalními srázy, jež jsou kolmé až převislé a mají pozoruhodný profil tvaru sloních hlav.

Plošina Kotýzu nemá vodní tok ani pramen, ale lze na ní pozorovat četné povrchové krasové jevy, které vznikly intenzivní činností vody, avšak vody srážkové. Na povrchu plošiny jsou škrapy, ve skalních stěnách v poměrně nepřístupných místech se nachází několik menších jeskyní. Jedna z těchto jeskyň, j. Děravá, byla osídlena prehistorickým člověkem. Jednu z mála větších puklin na Kotýzu srážková voda rozšířila, čímž vznikl pozoruhodný dvojitý skalní Jelínkův most (při jížním okraji skalního srázu). Na puklině na srázu severním vznikla popasťovitá jeskyně zv. Ve Vratech či též Axamitova brána, jeden z největších skalních mostů České republiky. Na cestě od Koněpruských jeskyň turisté přechází dva valy, pozůstatky výšinného hradiště.

Kotýz je nesmírně zajímavý z hlediska botanického, protože suché vápencové podloží hostí unikátní rostliny. Na jaře se skály zbarví do žluta díky přítomnosti mnoha trsů tařice skalní (Aurinia saxatilis), roste tu dále rozchodník bílý (Sedum album), rozchodník ostrý (Sedum acre), kavyl Ivanův (Stipa joannis), chrpa chlumní (Centaurea triumfettii), koniklec luční český (Pulsatilla pratensis bohemika) a netřesk výběžkatý (Jovibarba globifera). Na místních borovicích parazituje jmelí bílé. A kdo chce pozorovat zajímavé živočichy, může narazit na vzácného teplomilného pavouka stepníka rudého (Eresus kollari) nebo plže páskovku žíhanou (Cepaea vindobonensis). Ve skalách pravidelně hnízdí výr velký (Bubo bubo), poštolka obecná (Falco tinnunculus) a kavka obecná (Corvus monedula).

Popis jednotlivých míst na Kotýzu

Axamitova brána

Axamitova brána je největší skalní brána v Českém krasu. Najdete ji na severu Kotýzu, při horním okraji skal, přímo na žluté značce, je to první zajímavé místo Kotýzu při cestě prudkým stoupáním od Havlíčkova mlýna. Brána (skalní most) má šířku 7 metrů a výšku 4 metry.  Za ní zeje otevřený prostor se svislými stěnami rozměrů cca 10 krát 13 metrů, který pokračuje do hloubky propastí, jejíž hloubka je udávána okolo 15 metrů. Více než o bráně lze tedy hovořit o propasťovité jeskyni beze stropu. Různí badatelé předpokládali různé způsoby vzniku jeskyně. V minulosti byla nejvíce přijímána myšlenka, že se jedná o zkrasovělé hydrotermálně korozní dutiny, u nichž došlo v historicky nedávné době k prolomení stropu. Poslední výzkumy hovoří o tom, že uvažované řícení stropu pravděpodobně vůbec nenastalo. Jeskyně byla nejspíše vždy otevřená směrem ven branou i nahoru jako vertikální prostor. 

Lokalita byla opředena mnoha pověstmi a tato skutečnost spolu s dostupností od Prahy lákala k průzkumům amatérské nadšence i seriózní badatele od 1. pol. 19. stol. Ti zkoumali výplň propasti, čímž se snažili jednak o zodpovězení otázky původu jeskyně a jednak se snažili zjistit, kam jeskyně pokračuje. První popis pochází z r. 1834, od konce 19. stol. jsou datovány pokusy o proniknutí jeskyní do hloubi skalního masívu. 

První archeologický výzkum pro­váděli v období mezi válkami J. C. Fridrich, K. Žebera a J. Stich, v l.  1944 a  1951-52 F. Prošek. Pak tu hledal keltskou svatyni J. Král a též zde prováděl výzkumy J. Petrbok. Rozsáhlé výkopy tu na přelomu 50. a 60. let provedl F. Šimáček, v 60. letech zde prováděla průzkum Krasová sekce Společnosti Národního muzea. Další archeologické nálezy získali jeskyňáři v l. 1971-72 (speleologická skupina Zlatý kůň, Okresní muzeum Beroun a Spe­leologický klub Praha), r. 1982 (skupina Z. Dragouna). Vše prozatím završil v l. 1984-85 multidisciplinární revizní výzkum (V. Matoušek, J. Beneš, V. Ložek a I. Horáček).

Výsledkem je zjištění, že Axamitova brána byla v předhistorickém období navštěvována především ve středním paleolitu a v době halštatské a samozřejmě mnohokrát ve starší i novější historii. Všechny návštěvy, pobyty a výzkumy zcela zničily původní sled vrstev, navíc se ztratila dokumentace z některých výzkumů, takže část tajemství si Axamitova brána zřejmě podrží navěky.

Jeskyně nese jméno po českém lékaři a archeologovi Janu Axamitovi.

R. 1980 u Axamitovy brány členové místní trampské osady Veget umístili schránku s návštěvní knihou. "Provozovatel" schránky se sice změnil, ale zapisování návštěvnických dojmů trvá dodnes (2013).

Jelínkův most

Jelínkův most na Kotýze vznikl na puklině na jižním okraji skal. Žlutá značka k tomuto okraji nemíří a informační ukazatel sděluje již těsně nad Axamitovou bránou, že stojíte u Jelínkova mostu (stav z léta 2013). K Jelínkovu mostu se ale dostanete tak, že přes celou plošinu Kotýzu  půjdete od Axamitovy brány cca 170 m směrem na jih.

Most působí velmi nenápadně, protože shora při příchodu od severu je vidět až z těsné blízkosti a jen při bližším zkoumání vynikne jeho impozantnost. Dvojitý oblouk připomínající gotické stavební prvky překlenuje trhlinu širokou 1 až 2 m, dosahuje hloubky asi 8 m a má ukloněné dno, které vyúsťuje ve skále směrem k jihu. Vstup dovnitř mostu není bezpečný a nedoporučujeme jej. 

Útvar nese jméno po archeologovi B. Jelínkovi. 

Podle odborníků je možné, že Axamitova brána a Jelínkův most leží na stejné tektonické poruše.

Děravá jeskyně

Pokud se od Jelínkova mostu vydáte pouhých 40 metrů na východ, pak stanete nad místem, kde srázy Kotýzu ve své horní části nejsou příliš příkré a pod sebou budete mít vchod do nevelké jeskyně rozměrů asi 3 krát 7 metrů, jejíž druhý komínový vchod je shora za běžných okolností neviditelný a dal prostoře jméno.

Jsme v Děravé jeskyni, v prostoře, kde archeologové našli - řečeno vůbec ne nadneseně - senzační důkazy o existenci starých osídlení.

Jeskyně byla obývána v mladším paleolitu, v době zvané magdalénien (13 000 - 10 000 let př. n.l.). Z té doby se zde našly kamenné industrie, zvířecí kosti a především břidlicové destičky, mezi nimiž některé nesly stopy po rytí a na jedné je zhotovena rytina kozorožce. Též se našly stopy ohniště. 

V mladší době kamenné jeskyni obývali lidé s kulturou vypíchané keramiky (4900 - 4600 l. př.n.l.) po nichž archeologové našli stopy po ohništi, zlomky keramických nádob a patrně také žací nůž z rohovce. 

Lid halštatské kultury (560 - 470 let př.n.l.) po sobě zanechal keramické střepy.

Kromě této jeskyně je ve stěnách Kotýzu popisováno cca 5 jeskyní vesměs nevýznamných délek.

Kotýz jako hradiště

Kotýz měl pro dřívější osídlení nepopiratelně skvělé předpoklady, protože byl přirozeně vysokými skalami chráněn z jihu a západu. Planinu jako hradiště využívali lidé v pozdní době bronzové (kultura knovízská 1000 – 750 let př. n.l.), ve starší době železné (555 – 470 let př. n.l.) a dále pak Slované ve střední době hradištní  (800 – 950 let př.n.l.) Pro všechny obyvatele bylo životně důležité budovat a střežit zranitelné příchody od severu a od východu.

Ze severu obyvatelé vybudovali opevnění, které je v terénu dnes již málo patrné. Pouze 65 m úsek je více znatelný, a to v podobě nízkého valu z volně vrstvených kamenů.

Od východu, ve směru od Koněpruských jeskyň, by bylo hradiště pro případného nepřítele snadnou kořistí. Proto tu obyvatelé vybudovali mohutné valy, v nejcitlivějším úseku dokonce dvojité, které jsou dodnes v terénu patrné.  Jedná se první, vnější  val délky 240 metrů, široký 5 metrů a vysoký cca 1,5 metru a vnitřní val o výšce až 2,3 metru, který se po cca 110 metrech napojuje v ostrém úhlu na val vnější.

Opevnění nebylo bohužel zkoumáno, a tak nelze popsat, která z kultur valy vybudovala.

Hradiště bylo popsáno již v předminulém století Václavem Krolmusem, (který považoval Kotýz za pohanské obětiště), pak Břetislavem Jelínkem (který hradiště důkladně zmapoval), Janem Axamitem a Karlem Sklenářem.  

Kotýz jako rozhledové místo

Plošina Kotýzu poskytuje vynikající rozhled přes půl horizontu. Vidíme vesnice Tmaň, Suchomasty, Křižatky, částečně také města Beroun a Králův Dvůr, z kopců pak Lejškov a Koukolovu horu, na jihu pak pohoří Brdy. Dojem z jinak překrásného místa poněkud kazí blízkost velkolomu a vápenky Čertovy schody s rozsáhlým vlečkovým kolejištěm přímo pod skalními srázy.

Podle:

Chlupáč, I. (1999), Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí, Academia Praha, s. 132

http://www.archeolog.cz/lokalita/hradiste-kotyz/54, 18. 9. 2013

http://www.archeolog.cz/lokalita/derava-jeskyne-tman/55, 18. 9. 2013

http://jeso.nature.cz/?jeso=16798, 18. 9. 2013

http://www.hrady.cz/?OID=6568, 18. 9. 2013




Umístění

GPS souřadnice

49°54'56.061"N, 14°2'54.545"E (Jelínkův most)

49°54'55.672"N, 14°2'56.465"E (Děravá jeskyně)

49°55'1.190"N, 14°2'51.141"E (Axamitova brána)

Adresa

Tmaň, Koněprusy 267 21

Google Maps | Mapy.cz

Katastrální území
Tmaň, Koněprusy
Nadmořská výška
260 m.n.m. - 430 m.n.m.
Základní číselné údaje
Rozloha národní přírodní památky je 24 ha. Vyhlášena byla r. 1986.
Kategorie chráněného území
Chráněná krajinná oblast Český kras Národní přírodní památka Kotýz

Přístup

Příjezd vlakem

Nejbližší dobře využitelnou železniční stanicí je Beroun, odkud lze na Kotýz přijít pěšky (6,5 km převážně po zelené značce) nebo dojet do jeho blízkosti autobusem. Beroun má výhodu v tom, že zde zastavují i rychlíky. Ještě blíže je Králův Dvůr, odkud lze přijít také pěšky (4,5 km převážně po silnici) či dojet autobusem, ale rychlíky v Králově Dvoře nezastavují.

Velký počet turistů plánuje výlet tak, že dojedou do železniční zastávky Králův Dvůr-Popovice a jdou po žluté značce po trase Popovice - Koukolova hora - Kotýz - Koněpruské jeskyně - Tobolka - Srbsko, žel. zast. Lze jít i obráceně. Tento výlet doporučujeme.

Na mapách si určitě všimnete železnice vycházející z berounského nákladového nádraží, která vede údolím Suchomastského potoka. Je to jen vlečka do Velkolomu Čertovy schody, osobní doprava na ní není provozována.

Příjezd jinou hromadnou dopravou

V těsné blízkosti Kotýzu není žádná autobusová zastávka. Není dokonce ani v osadě Havlíčkův mlýn, kterou tvoří několik domů pod Kotýzem. Nejbližší autobusové spoje jezdí do Koněprus (např. z Berouna, Králova Dvora nebo Litně), odkud je to na Kotýz pěšky 1,5 km. Avšak toto spojení funguje jen v pracovní dny a frekvence spojů není nijak vysoká.

Poněkud více autobusů jezdí na zastávku Tmaň, Slavíky, rozc., kterou najdete jihovýchodně od Koukolovy hory a kam se dostanete několika málo spoji z Berouna či Králova Dvora i o víkendu. Z popisovaného rozcestí je to na Kotýz také 1,5 km.

Příjezd osobním autem, parkování

Při příjezdu osobním autem můžete zaparkovat buď u Havlíčkova mlýna a pak se vyjít na Kotýz 0,5 km do prudkého kopce nebo můžete zanechat auto v Koněprusích v některé z místních ulic (pak pěšky s mírným převýšením 1,5 km) anebo na placeném parkovišti u Koněpruských jeskyní. Zde je také pro parkování nejvíce místa. Odtud pěšky 2 km.

Příjezd zájezdového autobusu, parkování busu

Autobusem zaparkujete nejlépe u Koněpruských jeskyní.

Přístup pěšky

Z Berouna, žst. jděte nejprve přes místní část Jarov po zelené značce k vodní nádrži Suchomasty, pak po silnici k Havlíčkovu mlýnu a odtud po žluté do prudkého kopce na Kotýz, celkem 6,5 km, z toho od Havlíčkova mlýna 0,5 km.

Z Králova Dvora, žel. zast.: vyjděte před staniční budovu a dejte se po silnici vpravo, pak přes železniční přejezd, mezi továrnami stále údolím po silnici podél Suchomastského potoka k vodní nádrži Suchomasty. Zde se k silnici přidá zelená značka od Berouna. Dojděte k Havlíčkovu mlýnu a odtud prudce do kopce po žluté na Kotýz, celkem 4,5 km. Nepříliš krásná přístupová cesta.

Z autobusové zastávky Tmaň, Slavíky, rozc. jděte po silnici dolů, kde současně vede žlutá značka, k Havlíčkovu mlýnu a pak prudce do kopce na Kotýz. Celkem 1,5 km.

Od Koněpruských jeskyň jděte lesem po žluté značce dolů k obci Koněprusy a pak stále po žluté na Kotýz. Celkem 2 km.  Též možno jít jen z Koněorus, pokud zde vystoupíte z autobusu nebo se vám tu podaří zaparkovat auto. Z Koněprus celkem jen 1,5 km.

Na Kotýzu žlutá značka vede ze známých jevů jen k Axamitově bráně. K Jelínkovu mostu vede poněkud podivně značená odbočka. Zatímco Axamitovu bránu na severu Kotýzu  najde každý turista, Jelínkův most, Děravou jeskyni a skály ve tvaru sloních hlav, to vše na jihu Kotýzu, klidně mohou minout, pokud půjdou tupě jen po žluté značce.

Dbejte osobní bezpečnosti. Ani jeden ze skalních útvarů na Kotýze není jištěn (zábradlím, řetězy apod.)

Příjezd na kole, parkování kol

Příjezd od Koněprus lze zvládnout na horském kole, ale obecně plošina Kotýzu pro kola vhodná vůbec není. Trasa od Havlíčkova mlýna je v prudkém sklonu a nesjízdná.

Poznámky pro vozíčkáře

Vozíčkářům Kotýz nedoporučujeme.

Přispěvatelé:

Jan Harmata
Vytvořeno:
Naposledy upraveno:
Datum poslední návštěvy redakce v terénu