Kotýz

Kotýz je jednou z nejpozoruhodnějších a turisticky nejvíce přitažlivých lokalit v okolí Prahy. Přesto není příliš navštěvován. Na nevelkém prostoru zde uvidíte výšinné hradiště se zachovalými valy, skalní step, mohutné skalní pilíře, dva skalní mosty, vzácnou květenu, několik jeskyní, to vše podtržené vynikajícím výhledem.

Kotýz je přirozeným pokračováním návrší Zlatého koně směrem k údolí Suchomastského potoka. Kdysi přirozený průběh kopce je přerušen obrovskou těžební jámou Velkolomu Čertovy schody, takže dnes Kotýz je izolovanou vápencovou plošinou ukloněnou k jihozápadu, která na západě a jihu končí mohutnými skalními srázy, jež jsou kolmé až převislé a mají pozoruhodný profil tvaru sloních hlav.

Plošina Kotýzu nemá vodní tok ani pramen, ale lze na ní pozorovat četné povrchové krasové jevy, které vznikly intenzivní činností vody, avšak vody srážkové. Na povrchu plošiny jsou škrapy, ve skalních stěnách v poměrně nepřístupných místech se nachází několik menších jeskyní. Jedna z těchto jeskyň, j. Děravá, byla osídlena prehistorickým člověkem. Jednu z mála větších puklin na Kotýzu srážková voda rozšířila, čímž vznikl pozoruhodný dvojitý skalní Jelínkův most (při jížním okraji skalního srázu). Na puklině na srázu severním vznikla popasťovitá jeskyně zv. Ve Vratech či též Axamitova brána, jeden z největších skalních mostů České republiky. Na cestě od Koněpruských jeskyň turisté přechází dva valy, pozůstatky výšinného hradiště.

Kotýz je nesmírně zajímavý z hlediska botanického, protože suché vápencové podloží hostí unikátní rostliny. Na jaře se skály zbarví do žluta díky přítomnosti mnoha trsů tařice skalní (Aurinia saxatilis), roste tu dále rozchodník bílý (Sedum album), rozchodník ostrý (Sedum acre), kavyl Ivanův (Stipa joannis), chrpa chlumní (Centaurea triumfettii), koniklec luční český (Pulsatilla pratensis bohemika) a netřesk výběžkatý (Jovibarba globifera). Na místních borovicích parazituje jmelí bílé. A kdo chce pozorovat zajímavé živočichy, může narazit na vzácného teplomilného pavouka stepníka rudého (Eresus kollari) nebo plže páskovku žíhanou (Cepaea vindobonensis). Ve skalách pravidelně hnízdí výr velký (Bubo bubo), poštolka obecná (Falco tinnunculus) a kavka obecná (Corvus monedula).

Popis jednotlivých míst na Kotýzu

Axamitova brána

Axamitova brána je největší skalní brána v Českém krasu. Najdete ji na severu Kotýzu, při horním okraji skal, přímo na žluté značce, je to první zajímavé místo Kotýzu při cestě prudkým stoupáním od Havlíčkova mlýna. Brána (skalní most) má šířku 7 metrů a výšku 4 metry.  Za ní zeje otevřený prostor se svislými stěnami rozměrů cca 10 krát 13 metrů, který pokračuje do hloubky propastí, jejíž hloubka je udávána okolo 15 metrů. Více než o bráně lze tedy hovořit o propasťovité jeskyni beze stropu. Různí badatelé předpokládali různé způsoby vzniku jeskyně. V minulosti byla nejvíce přijímána myšlenka, že se jedná o zkrasovělé hydrotermálně korozní dutiny, u nichž došlo v historicky nedávné době k prolomení stropu. Poslední výzkumy hovoří o tom, že uvažované řícení stropu pravděpodobně vůbec nenastalo. Jeskyně byla nejspíše vždy otevřená směrem ven branou i nahoru jako vertikální prostor. 

Lokalita byla opředena mnoha pověstmi a tato skutečnost spolu s dostupností od Prahy lákala k průzkumům amatérské nadšence i seriózní badatele od 1. pol. 19. stol. Ti zkoumali výplň propasti, čímž se snažili jednak o zodpovězení otázky původu jeskyně a jednak se snažili zjistit, kam jeskyně pokračuje. První popis pochází z r. 1834, od konce 19. stol. jsou datovány pokusy o proniknutí jeskyní do hloubi skalního masívu. 

První archeologický výzkum pro­váděli v období mezi válkami J. C. Fridrich, K. Žebera a J. Stich, v l.  1944 a  1951-52 F. Prošek. Pak tu hledal keltskou svatyni J. Král a též zde prováděl výzkumy J. Petrbok. Rozsáhlé výkopy tu na přelomu 50. a 60. let provedl F. Šimáček, v 60. letech zde prováděla průzkum Krasová sekce Společnosti Národního muzea. Další archeologické nálezy získali jeskyňáři v l. 1971-72 (speleologická skupina Zlatý kůň, Okresní muzeum Beroun a Spe­leologický klub Praha), r. 1982 (skupina Z. Dragouna). Vše prozatím završil v l. 1984-85 multidisciplinární revizní výzkum (V. Matoušek, J. Beneš, V. Ložek a I. Horáček).

Výsledkem je zjištění, že Axamitova brána byla v předhistorickém období navštěvována především ve středním paleolitu a v době halštatské a samozřejmě mnohokrát ve starší i novější historii. Všechny návštěvy, pobyty a výzkumy zcela zničily původní sled vrstev, navíc se ztratila dokumentace z některých výzkumů, takže část tajemství si Axamitova brána zřejmě podrží navěky.

Jeskyně nese jméno po českém lékaři a archeologovi Janu Axamitovi.

R. 1980 u Axamitovy brány členové místní trampské osady Veget umístili schránku s návštěvní knihou. "Provozovatel" schránky se sice změnil, ale zapisování návštěvnických dojmů trvá dodnes (2013).

Jelínkův most

Jelínkův most na Kotýze vznikl na puklině na jižním okraji skal. Žlutá značka k tomuto okraji nemíří a informační ukazatel sděluje již těsně nad Axamitovou bránou, že stojíte u Jelínkova mostu (stav z léta 2013). K Jelínkovu mostu se ale dostanete tak, že přes celou plošinu Kotýzu  půjdete od Axamitovy brány cca 170 m směrem na jih.

Most působí velmi nenápadně, protože shora při příchodu od severu je vidět až z těsné blízkosti a jen při bližším zkoumání vynikne jeho impozantnost. Dvojitý oblouk připomínající gotické stavební prvky překlenuje trhlinu širokou 1 až 2 m, dosahuje hloubky asi 8 m a má ukloněné dno, které vyúsťuje ve skále směrem k jihu. Vstup dovnitř mostu není bezpečný a nedoporučujeme jej. 

Útvar nese jméno po archeologovi B. Jelínkovi. 

Podle odborníků je možné, že Axamitova brána a Jelínkův most leží na stejné tektonické poruše.

Děravá jeskyně

Pokud se od Jelínkova mostu vydáte pouhých 40 metrů na východ, pak stanete nad místem, kde srázy Kotýzu ve své horní části nejsou příliš příkré a pod sebou budete mít vchod do nevelké jeskyně rozměrů asi 3 krát 7 metrů, jejíž druhý komínový vchod je shora za běžných okolností neviditelný a dal prostoře jméno.

Jsme v Děravé jeskyni, v prostoře, kde archeologové našli - řečeno vůbec ne nadneseně - senzační důkazy o existenci starých osídlení.

Jeskyně byla obývána v mladším paleolitu, v době zvané magdalénien (13 000 - 10 000 let př. n.l.). Z té doby se zde našly kamenné industrie, zvířecí kosti a především břidlicové destičky, mezi nimiž některé nesly stopy po rytí a na jedné je zhotovena rytina kozorožce. Též se našly stopy ohniště. 

V mladší době kamenné jeskyni obývali lidé s kulturou vypíchané keramiky (4900 - 4600 l. př.n.l.) po nichž archeologové našli stopy po ohništi, zlomky keramických nádob a patrně také žací nůž z rohovce. 

Lid halštatské kultury (560 - 470 let př.n.l.) po sobě zanechal keramické střepy.

Kromě této jeskyně je ve stěnách Kotýzu popisováno cca 5 jeskyní vesměs nevýznamných délek.

Kotýz jako hradiště

Kotýz měl pro dřívější osídlení nepopiratelně skvělé předpoklady, protože byl přirozeně vysokými skalami chráněn z jihu a západu. Planinu jako hradiště využívali lidé v pozdní době bronzové (kultura knovízská 1000 – 750 let př. n.l.), ve starší době železné (555 – 470 let př. n.l.) a dále pak Slované ve střední době hradištní  (800 – 950 let př.n.l.) Pro všechny obyvatele bylo životně důležité budovat a střežit zranitelné příchody od severu a od východu.

Ze severu obyvatelé vybudovali opevnění, které je v terénu dnes již málo patrné. Pouze 65 m úsek je více znatelný, a to v podobě nízkého valu z volně vrstvených kamenů.

Od východu, ve směru od Koněpruských jeskyň, by bylo hradiště pro případného nepřítele snadnou kořistí. Proto tu obyvatelé vybudovali mohutné valy, v nejcitlivějším úseku dokonce dvojité, které jsou dodnes v terénu patrné.  Jedná se první, vnější  val délky 240 metrů, široký 5 metrů a vysoký cca 1,5 metru a vnitřní val o výšce až 2,3 metru, který se po cca 110 metrech napojuje v ostrém úhlu na val vnější.

Opevnění nebylo bohužel zkoumáno, a tak nelze popsat, která z kultur valy vybudovala.

Hradiště bylo popsáno již v předminulém století Václavem Krolmusem, (který považoval Kotýz za pohanské obětiště), pak Břetislavem Jelínkem (který hradiště důkladně zmapoval), Janem Axamitem a Karlem Sklenářem.  

Kotýz jako rozhledové místo

Plošina Kotýzu poskytuje vynikající rozhled přes půl horizontu. Vidíme vesnice Tmaň, Suchomasty, Křižatky, částečně také města Beroun a Králův Dvůr, z kopců pak Lejškov a Koukolovu horu, na jihu pak pohoří Brdy. Dojem z jinak překrásného místa poněkud kazí blízkost velkolomu a vápenky Čertovy schody s rozsáhlým vlečkovým kolejištěm přímo pod skalními srázy.

Podle:

Chlupáč, I. (1999), Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí, Academia Praha, s. 132

http://www.archeolog.cz/lokalita/hradiste-kotyz/54, 18. 9. 2013

http://www.archeolog.cz/lokalita/derava-jeskyne-tman/55, 18. 9. 2013

http://jeso.nature.cz/?jeso=16798, 18. 9. 2013

http://www.hrady.cz/?OID=6568, 18. 9. 2013