Berchtold, Leopold II.

Masaryk a Beneš ho nenáviděli. Jaký byl doopravdy moravský šlechtic z Buchlovic, který se podílel na vzniku I. světové války?

Datum a místo narození
1863-04-18, Wien
Datum a místo smrti
1942-11-21, Peresznye (dnešní Maďarsko)

Popis

Leopold II. Berchtold se do dějin zapsal činem proti své vůlil. Jako rakousko-uherský ministr zahraničí napsal a nechal odeslat r. 1914 telegram, kterým Rakousko vyhlásilo válku Srbsku. Bylo to první telegrafické vyhlášení války v dějinách. Do bojů, jak známe ze školních osnov dějepisu, se postupně zapojila celá Evropa a část zemí mimo ni. Válka byla později nazvána první světovou. Jakým mužem byl Leopold II. Berchtold? Byl skutečně hodným nenávisti, kterou vůči němu projevovali přední představitelé československé politiky?

Narodil se jako první syn Zikmunda II. z Uherčic a jeho manželky Josefíny z rodu Trauttsmandorff-Weinsbergů. Rod Berchtoldů přišel do českých zemí po Bílé hoře z Tyrol, získal však také statky v Uhrách. Není tedy jednoznačné určit národnost celého rodu. Leopold II. se cítil být především Vídeňanem.

Vídeň téměř předurčila Leopoldovu kariéru. Zejména pak pobyt v blízkosti císařského dvora předznamenal dráhu úředníka, vyslance nebo vojáka. Leopold se rozhoduje pro životní dráhu diplomata.

Vystudoval práva, plynně hovořil šesti jazyky a první praxi koná jako úředník na místodržitelství v Brně a okresním hejtmanství v Hodoníně. Složil úspěšně zkoušky pro diplomaty a r. 1894 byl vyslán do Paříže, kde pracoval jako legační rada (legace=vyslanectví), pak byl přeložen do Londýna a díky vysokému osobnímu hodnocení se dostává r. 1903 na post vyslaneckého rady do ruského Petrohradu. Císařským velvyslancem v Rusku, který si Bechtolda jako podřízeného vyžádal, tehdy byl jeho přítel baron Alois Lexy Aerenthal.

Protože Berchtold byl velmi schopným mužem, byl r. 1906 jmenován velvyslancem v carském Rusku. Aerenthal se stal ministrem zahraničí.

Oba zdědili nelehkou pozici, s níž se jakožto čelní představitelé Rakouska-Uherska museli vypořádat. Již roku 1875-77 probíhaly na Balkáně ozbrojené střety tamních národů s islámskou Osmanskou říší. R. 1878 se v Berlíně konal kongres, který měl mírem konflikt urovnat. Rakousku-Uhresku bylo v Berlíně uloženo v zájmu zachování míru na Balkáně vojenské obsazení Bosny a Hercegoviny. Císařská říše tento krok sice učinila, udržovala zde vojenské jednotky, ale fakticky území bylo stále součástí Osmanské říše, až r. 1908 přišel zlom. Rakušané potřebovali k plně vojenskému i politickému obsazení citlivého území konzultaci s Ruskem, které se pasovalo do ochránce malých slovanských národů na Balkáně. Proto rakouský ministr zahraniční Aerenthal tajně pozval svého ruského kolegu Alexandra Izvolského na jednání. Prostor poskytl Leopold II. Berchtold na zámku v Buchlovicích. Zde byla dohodnuta anexe Bosny a Hercegoviny, ale vážným problémem se ukázalo, že účastníci schůzky neprobrali tuto záležitost se všemi signatáři berlínského protokolu.

Protože Berchtold s anexí nesouhlasil a cítil diplomatický krach a vojenské řešení jako osobní selhání, požádal o uvolnění z diplomatických služeb. Kníže Izvolský přišel o místo. Napětí v Evropě vzrostlo.

Rok 1912 ale přináší další zlom. Aerenthal náhle umírá a Leopold II. Berchtold je jmenován rakousko-uherským ministrem zahraničí.

Nepřál si to. Chtěl odejít do výslužby a v Buchlovicích se věnovat chovu koní. Ke kariérnímu postupu vzhůru ho tlačilo osobní hodnocení, které pravilo, že je člověkem citlivým, okouzlujícím, inteligentním, se smyslem pro spravedlnost, s citem pro vkus a s chutí do života. Přátelé o něm ale říkali, že je  vnitřně nejistý, nerozhodný, slabé povahy a vůle a že je snadno ovlivnitelný.

Berchtold se také musel najednou vypořádávat s tlakem armády, která si přála válku, kolísal mezi názory císaře a následníka trůnu. Jedno bylo jisté. V atmosféře sílícího napětí boje o území si ani císař, ani následník trůnu ani Berchtold válku nepřáli.

Když ale srbský fanatik spáchal na následníka Františka dˇEste v Sarajevě atentát, už nic jiného v dané atmosféře proti této pohaně než vyhlásit válku Srbsku nebylo možné. Vraždu nebylo možno přejít mlčením a pro část vídeňského dvora to byla více než vítaná záminka. Leopold Berchtold sepsal ve francouzštině text telegramu o vyhlášení války a nechal jej odeslat do Srbska. Bylo to první telegrafické vyhlášení války v dějinách.

Pak se rakouský ministr zahraničí přestal v průběhu války orientovat, svůj protimilitaristický postoj prezentoval na rumunském a italském dvoře, ale k zastavení bojů nikoho nepřemluvil. Své diplomatické úsilí vzdal, jako ministr r. 1915 odstoupil a stáhl se do ústraní.

Do vysoké politiky se ještě vrací r. 1916 jako hofmistr dvora císaře Karla a až do konce monarchie řídí dvorní ceremoniál. Jako jeden z nejvyšších představitelů poraženého Rakouska se stává r. 1918 terčem nenávisti Masaryka a Beneše, je označen v Československu za nežádoucí osobu a do Buchlovic za doby první republiky přijíždí z Rakouska, Maďarska a Švýcarska několikrát jen tajně.

Když se r. 1942 vrací, zakrátko umírá. Pohřbu Leopolda II. Berchtolda se r. 1942 zúčastnilo mnoho lidí, kterým jeho osud byl znám a kteří uznávali jeho zásluhy.

Výklad lze skončit otázkou: Byl Leopold II. Berchtold oním mužem, kvůli němuž v letech 1914-18 zemřely miliony vojáků i civilistů?


Podle:

Výstava o Leopoldu II. Berchtoldovi v pavilonu Flora na zámku Buchlovice r. 2015

http://sdruzenimonarchistubrno.webnode.com/news/leopold-ii-hrabe-berchtold-1863-1942-/, 16. 2. 2017



Přispěvatelé:

Jan Harmata
Vytvořeno:
Naposledy upraveno: