Zvětrávání
Popis
Zvětrávání je proces, při němž působí fyzikální, chemické a biologické pochody a jevy na horninu, která je vystavena povětrnostním vlivům. Původně celistvá hornina se rozpadá na drobnější části, mění svoji fyzikální strukturu a někdy také chemické vlastnosti. Částečně nebo úplně zvětralá hornina může zůstat na místě a může se stát půdní matečnou horninou nebo může být erozí odnesena na jiné místo. Zvětrávání může trvat geologicky poměrně krátkou dobu (v řádu let) nebo také dlouhou dobu (v řádu milionů let). Rychlost zvětrávání je závislá především na vlastnostech původní horniny (některé horniny zvětrávají velmi rychle, některé pomalu), dále na klimatu (ve vlhkém a teplém podnebí probíhá zvětrávání rychle, ve studeném pomalu). Fyzikální, chemické a biologické zvětrávání obvykle probíhá souběžně, každé však má za různých okolností převahu.Fyzikální zvětrávání
Při tomto druhu zvětrávání působí na horninu fyzikální síly, chemické složení horniny se nemění. Na horniny působí především rozdíly teplot. Například v suchém tropickém klimatu v poušti může rozdíl teplot mezi dnem a nocí činit až 60°C. Horniny nevydrží v soudržném stavu, v horku se roztahují, v chladu smršťují a objevují se v nich pukliny. Původní velké kamenné bloky se mohou takto rozpadnout až na písek.
V mírném, subpolárním a polárním klimatu působí na horniny často teploty okolo 0°C. Jakmile se v hornině objeví jakákoli puklina vzniklá již pří vzniku horniny nebo vzniklá předchozím procesem, pak při teplotě nad 0°C do ní může natéct voda. Při teplotách pod nulou voda zmrzne, zvětší svůj objem o 1/10 a okolní horninu roztrhne. Pukliny se zvětšují, původně celistvé kamenné bloky se mohou tímto zvětráváním rozpadnout až na písek. Popsaný jev se jmenuje mrazové zvětrávání. V Česku je mnoho příkladů mrazového zvětrávání, např. Mužské kameny v Krkonoších.
Chemické zvětrávání
Jak známo, hornina se skládá z horninotvorných minerálů. Při chemickém zvětrávání proběhne v hornině chemická reakce a jeden nebo více minerálů v hornině změní svůj chemický vzorec.
Na chemickém zvětrávání má rozhodující podíl voda v atmosférických srážkách. Voda působí na horniny mechanicky, ale pokud ve vzduchu reaguje s atmosférickým oxidem uhličitým (H2O + CO2 = H2CO3), stává se slabou kyselinou uhličitou, která na horniny působí i chemicky. Za vyšších teplot, tedy v tropickém a vlhkém podnebí je chemické působení vody rychlejší. Příkladem může být zvětrávání živců. V mírném podnebí se horniny obsahující živec, třeba žula, rozpadnou na drobný písek, ale pořád je v nich obsažen živec s původním chemickým vzorcem. V tropickém a vlhkém podnebí živce zvětrají na kaolinit, což je minerál s jiným chemickým vzorcem než má živec. Ilustrativní příklad najdeme v Mašovickém lomu u Znojma, kde původní živce zvětraly jednak fyzikálně, ale v době, kdy u nás vládly vlhké tropy, také chemicky na kaolinit.
Biologické zvětrávání
Biologickým zvětráváním se rozumí působení živých organismů na horniny. Někdy se přitom mění chemický vzorec horninotvorných minerálů, někdy nikoliv. Horniny zvětrávají vlivem mikroorganismů, lišejníků nebo jsou rozrušovány kořeny rostlin. Na zvětrávání má velmi silný vliv činnost člověka, zejména při těžbě surovin, při zakládání staveb, při ukládání odpadů a podobně.
Výsledkem zvětrávání je zvětralina (reziduum). Pokud nastanou další přírodní procesy, zejména tvorba humusu, pak na zvětralinách vznikají půdy. Podmínkou samozřejmě je skutečnost, že zvětralina není odnesena erozí.
