Zámek Židlochovice

Zámek v Židlochovicích patří k nejpozoruhodnějším stavebním objektům jižní Moravy. Návštěvník se ale musí připravit na skutečnost, že pro veřejnost je přístupný pouze park, zámecké interiéry znají zejména hosté, kteří se účastní lovů a honů a za tento ubytovací a myslivecký požitek dají nemalé peníze. V zámku se ovšem můžete ubytovat, i když nejste myslivci anebo zde je možno uspořádat konference. 

Vodní tvrz v Židlochovicích stála určitě před rokem 1349. Náležela Archlebovi ze Židlochovic a Bohušovi ze Ždánic, kteří ji tehdy prodávají olomouckému arcijáhnovi Vítkovi. V obchodu se ještě zmiňuje ves Unkovice. Již r. 1351 se majitelem stávají Alšík a Jan z Fulštejna a r. 1353 moravský markrabě Jan Jindřich. R. 1375 Židlochovice zdědil jeho syn, markrabě Jošt, který ale r. 1407 daroval panství s tvrzí a mýtem Vilému Zajícovi z Valdeka. Ani on se z majetku netěší dlouho. Zemřel v bitvě pod Vyšehradem r. 1420 a jeho manželka, vdova Dorota z Královic, prodala Židlochovice Jindřichovi z Valdštejna. Rod Valdštejnů držel městečko až do roku 1482, kdy s písemných záznamů například známe z roku 1480 Jindřichovu sestru Annu. 

Po její smrti získávají panství Jaroslav a Ladislav z Boskovic a pak r. 1508 Pernštejnové, kteří majetky rozšířili skupováním okolních vesnic. Na panství vládli do r. 1562, kdy Židlochovice přebírají nejdřív na 5 let Ždánští ze Zástřizl a pak r. 1567 Žerotínové. 

Bedřich ze Žerotína nechal v 70. letech 16. století vodní tvrz přestavět na renesanční zámek. Když zemi hrozilo turecké nebezpečí, bylo zpevněno hradební zdivo a prohloubeny vodní příkopy. Zámek bylo tedy možno označit jako pevnost. 

R. 1616 Žerotínové prodali již značně rozsáhlé panství Adamu mladšímu z Valdštejna. Za třicetileté války, jak známo, r. 1645, táhli krajem Švédové toužící dobýt Brno. Nezastavily je ani mocné hradby a v zámku se usadili. Stavbu značně poškodili a Valdštejnové pak v době míru měli co opravovat. stále však hrozilo napadení Turky, takže r. 1663 byly znovu zpevněny hradby, jenže tehdejší válečníci by se nezastavili ani před nimi. 

Roku 1689 panství zčásti zdědil a zčásti koupil hrabě Filip Ludvík ze Sinzendorfu. Ten v l. 1720-29 nechal zámek přestavět barokně. Průčelí nechal vybudovat poněkud neobvykle z opačné strany, tj. od parku a nad vchod umístil valdštejnský a sinzendorfský znak. Pokoje vyzdobil holandský malíř van Roy. Hrabě jako jeden z prvních majitelů zval mnoho hostů na lovy. Samozřejmě, že hostiny té doby se staly i společenskou a politickou událostí. 

Filipovi dědicové zámek prodávají r. 1743 Ditrichštejnům, v jejichž péči panství vzkvétalo. Za Karla Maxmiliána z Ditrichštejna byl park upraven na jeden z nejkrásnějších v Evropě. Leopold z Ditrichštejna nechal přestavět kapli. Koncem 18. století byla u zámku zřízena bažantnice. 

Ze šlechtických rodin patřil zámek naposledy Habsburkům (1819 - 1919). Měl stejné majitele jako těšínská komora, například arcivévodu Bedřicha, o němž se zmiňuje Petr Bezruč jako o markýzu Gerovi. Habsburkové nechali zámek radikálně přestavět r. 1822 a pak opakovaně v l. 1842 - 54. Bylo zbořeno dosavadní hradební zdivo, zrušeny padací mosty, zasypány příkopy, děla byla roztavena. Ze získaného prostoru se stalo nádvoří a průčelí bylo přeneseno zpět směrem k městu. Zámecká budova byla přestavěna empírově, boční křídla byla snížena, zámek byl propojen s parkem, v interiérech se objevila obrazová díla holandských mistrů. Do průčelí a ke vchodu nechali Habsburkové dosadit sochy Jiřího Schaumbergera. 

Od r. 1919 náleží Židlochovice státu. Mezi světovými válkami zde v létě často pobýval prezident T. G. Masaryk. Často se tu vedla politická jednání a čelní představitelé evropských států sem jezdili na hony. Například r. 1936 a 1937 se honu v blízkých lesích účastnil rumunský král Carol II. a jeho syn Michal. Pro místní občany byl reprezentační hon vždy příležitostí, jak si přivydělat jako honci, nosiči zvěře, nabíječi, vazači atd. Po r. 1945 byl židlochovický zámek upraven pro využívání vládou a prezidentem. Tradiční hony se nadále občas konaly, pokud zahraniční návštěva projevila o tento program zájem. 

Dnes je zámek trojkřídlou budovou s čestným dvorem, který je otevřen na severovýchod. Hlavní budova je dvoupatrová s valbovou střechou. Z obou průčelí vystupují nevýrazné rizality s tympanony a balustrádami. Fasády jsou poměrně nevýrazné, málo členité s plasticky rámovanými okny. 

V interiéru je hala a reprezentační schodiště, okna hlavních sálů se otevírají do zahrady. Místnosti jsou většinou plochostropé, jen některé vývojově starší prostory mají klenby. V některých prostorech zaujme bohatá plastická výzdoba. 

Park má rozlohu 22 hektarů a je celoročně přístupný veřejnosti.
     
Podle:

https://lzzidlochovice.lesycr.cz/zamek-zidlochovice/, 22. 10. 2019

https://www.hrady.cz/index.php?OID=8074&PARAM=11&tid=25451&pos=300, 22. 10. 2019

http://www.castles.cz/zamek-zidlochovice/historie.html, 22. 10. 2019

Fiala, Z., Hosák, L. a kol. (1981): Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I. Jižní Morava, s. 279